Už v pátek v podvečer s našima, babi a dědou přijíždíme na naši skřípovskou chaloupku. Sousedům chalupářům Kučovým se narodila vnučka a přicházejí se s námi o tuto radostnou novinu podělit. Samozřejmě nejdou s prázdnou, páč aby byla malá zdravá, tak se musí zapít. vypadá to tak, že já ležím na dece uprostřed stolu, vedle mě jsou panáky a flaška slivovice a kolem stolu všichni sedí, tlachají a jedí dobroty. Každou chvíli na mě někdo dělá nějaké ťuťu ňuňu, až mě to přestává bavit a hlavně dostávám hlad. Po krátké řvací vložce dostávám najíst a jsem uložen k spánku. Ráno za mírného deště vycházíme směr Hradec n. M. Babičce Evě po pár km otéká kotník, který si už dávno vymkla a zatím neměla čas s ním zajít k lékaři. Děda ji zhotovuje hůl, což trochu pomáhá. Docházíme k zámku, kde nějakou dobu trávíme na zahrádce hospody u Záviše. Všichni, kromě mě koštují různé druhy piv Bernard, já zase jen Nutrilon. Po závěrečném Becheru opuštíme lokál a zámeckým parkem prudce stoupáme k Bezručově vyhlídce. Pak jdeme afaltkou až do Lesních Albrechtic. Je tu pár stromů obsypaných švestkama a tak se koštuje a sbírá něco na knedlíky. Všichni, kromě mě už jsou vyhládlí, ale motorest, kde byl plánován oběd je uzavřen. Kombinace švestek a piva způsobuje, že děda Věrek má akutní střevní problémy. Jako naschvál jsme zrovna uprostřed polí a dědu zachraňuje jediný malý keřík. Po nějakých 22km jsme zpět na chaloupce.
V neděli dopoledne jdu už jen s rodiči na tramvaj na Zátiší. Jdeme údolím říčky Setiny, když tu najednou na kousku trávy uprostřed lesní asfaltky hřib Křemenáč. Tak šup se mnou na zem a už se fotí. Pak ještě chvilku bloudíme, protože taťka říká „cítím, že tu musí vést zkratka do Pusté Polomi“ ... nevede, musíme se vracet a jít ověřenou cestou.
