středa 22. března 2017

Vikiho občasník - *Valérie


Mám sestřičku. Můj návrh Kavalerie nakonec neprošel, ale myslím, že i to co zbylo je docela dobrý. Vikouš a Valouš to jde k sobě.

Na svět si cca o dva týdny pospíšila. Když přemýšlím proč tak učinila napadají mě dvě věci. Buď to chtěla nižší porodní váhou mamince trochu usnadnit. Anebo, a to je myslím pravděpodobnější, se chce přímo zúčastnit mých prvních houslových předehrávek konaných 6.4. když už se půlroku účastnila né vždy uchu lahodící přípravy. Však se ji zeptám až bude mluvit.

Holky to zvládly naprosto skvěle, jsou zdravé a chlapi šťastní. Aby bylo dítko zdravé i do budoucna musí se prý pořádně zapít. Po tom co jsem viděl jak se tohoto nelehkého úkolu zhostil taťka můžu říct, že Valoušek nemůže v životě dostat ani rýmu.




pondělí 20. března 2017

Vikiho občasník - Tatry

Naprosto mě teď učaroval šestidílný seriál P.Barabáše o Tatrách. Ráno před školou teď žádné Déčko, ale Příběhy tatranských štítů.  Nej je 6 díl o dvou borcích co přešli celý zimní hřeben bez podpory a vynášek. Na Žabího Koňa prý né, ale Ostrý Roháč mi taťka na letošek slíbil.











sobota 18. března 2017

Vikiho občasník - expedice Mt. Čupek

V silném větru, dešťových přeháňkách,bez podpory nosičů a kyslíkových přístrojů je úspěšná expedice korunována nalezením a zápisem do vrcholové knihy.









neděle 12. března 2017

Vikiho občasník - naše kapela

Brzy nám jeden nástroj ubude zato ale jeden muzikant přibude. Byla by škoda kapelu ještě s bicí sekcí nezdokumentovat. Tohoto úkolu se v ateliéru Hlubina v Dolních Vítkovicích skvěle zhostil fotograf Rosťa Šimek, za což mu mnohokrát děkujeme.



 


sobota 11. března 2017

Vikiho občasník - keškové žně

Po závodě v Mořkově by byl hřích neudělat výlet po přilehlých Veřovických vrších a trochu nevyčistit hustou geomapu. Nalezení 26 kešek během pár hodin je naše dosavadní maximum.





úterý 7. března 2017

sobota 4. března 2017

Vikiho občasník - Magurka, Martiňák

Cílem dnešní výpravy je prozkoumat nově zrekonstruovanou horskou chatu Martiňák. Z  Podolánek jdeme nejprve po značce pak cestou necestou po ledu a v hlubokém sněhu sněhu podél říčky Magurky až k stejnojmennému vrcholu. Po pikniku a partičce karet na útulně zařízeném posedu se napojujeme na zelenou z Čertova mlýna a klesáme až k Martiňáku. Chata je opravena k nepoznání. Vyhlášené borůvkové knedle nezkoušíme, protože už nejsou, zelňačka s domácím rohlíkem mňamka. Za celý den i přesto, že bylo krásně, potkáváme pouze 3 lidi. Radši si ani nepředstavovat co se muselo dít na Lysé či Pustevnách. Kaňkou tak byly pouze 3 debilové (mezi lidi nepočítám), na motorkách a čtyřkolce. Škoda, že než jsme stačily vytáhnout foťák a udělat fotku spz už byl debil na čtyřkolce tak daleko, že je z fotky nečitelná.