Díky strejdy Pigiho jsme získáváme vstupenky na dětskou operetu. Představení konané v rámci mezinárodního festivalu Leoše Janáčka má proběhnout v amfiteátru hukvaldské obory, kvůli nejistému počasí je však nakonec mokrá varianta v místní ZŠ. Jsem ráda, že mám vstupenky i pro kamarádku Johanku její sestru a bráchu. Představení předchází workshop na téma liška, jak taky jinak že? Z představení v podání Dětské opery Praha a s živou hudbou jsem, stejně jako všichni ostatní kamarádi, nadšená.
Původní plán, fatranský víkend pod stanem u chaty Chleb bohužel padá, páč Viki leží s teplotou a srajdou. No nic tak jedu na Geroy, kde mám už dávno zaplacené startovné, které tímto alespoň nepropadne.
Přerov je klasika. Rovinatá trať, brodění i plavčo v Bečvě a místním rybníce, překážky jednoduché. Trať letos jen nějakých 6 km. Několik stovek účastníků startuje intervalově po 30 sekundách. Tělu odvyklému závodění nedokáže mozek vysvětlit, že by mělo zvednout tepy a přepnout do módu "race". Že budu mít nej čas v mé kategorii 50+ bych ještě pochopil, ale že to bude nejrychlejší čas absolutně to čumím. Tož nevím jestli si ještě nerozmyslet ten odchod z překážkových závodů.
Pasování na prvňáčky znamená, že školková etapa mého života pomalu končí. Na skvělé paní učitelky Marušku, Petru, Lenku atd. v čele s pani ředitelkou Radkou nikdy nezapomenu . Díky nim jsem se toho spoustu naučila a žažila a školka mi dala tu nejlepší přípravu do života.
Den otců je prý ( dle otců 😉) nejvýznamnější svátek v roce. Pro letošní oslavy jsme vybrali naši oblíbenou zříceninu. Bonus je, že jsme do týmu přibrali kamarádku ze školky Johanku a navíc se se svým taťkou přidává další školková kámoška Kája. Den před akcí mám sice teplotu, zvracím a mám hnačku, ale mamka odjela s kámoškama do sklípků Jižní Moravy a taťkovu podmínku, že nesmím mít v den odjezdu teplotu splňuji.
I přesto, že nejsem úplně ve formě a hnačka mě v pravidelných intervalech dnem i nocí nutí do dřepu, je to zase paráda. Nej atrakcí je dlouhá lanovka, kterou pomocí ocelového lana zbudoval strejda Mára. Hrajeme hry, lezeme po hradbách i ve sklepech, škoda jen, že si nemůžu dát gulášek z irského býka, který s láskou připravuje strejda Peťan. Johanka s Kájou spí pod stanem poprvé v životě a jsou z toho, stejně jako z celé akce, nadšené. A to holky přišly o velký zážitek, noční desítkami svíčkami osvícený hrad, protože už spaly. Já jsem to "štěstí" měla páč jsem se v noci byla několikrát vyprázdnit. Inu všechno zlé ...
Bereme na hrb naši Barču, strejdové si nafukovačky půjčují a sraz klasicky na zastávce busu č.37. Busem na nádr, vlakem do Jilešek a odtud už hezky po vodě. V Opavě vody dost, ale v našem úseku je klidná, čili ideální pro nováčky Škráčky. Zastavujeme na občerstvení na děhylovské Loděnici. Cíl je za mostem v Třebovicích, kde už nás vyhlížejí maminy, které šli pěšmo po levém břehu bobrovnickým lesem. Závěrečná tiskovka se koná na Třebovickém mlýně.
