Letos jsem vyrazil na dovolenou s naší byčí partou. Parta má 6 členů, kteří jsou narozeni v rozmezí jednoho týdne na počátku května 2009 čili ve znamení býk. Akce se nemohl zúčastnit Štepánek, který musel mamce pomáhat s novorozenou setřičkou.
Oficiální začátek akce je už ve čtvrtek, ale tvrdé jádro, nebo spíše ti co nemají pracovní povinnosti, si dávají sraz už v úterý večer na naší skřípovské chaloupce.
Ve středu se jedeme podívat do Kružberka na vyhlášený Davidův mlýn a děláme rozehřívací procházku před odjezdem do Jeseníků.
Ve čtvrtek je první zastávkou Bruntálský Aquapark. Odsud rychle na Rejvíz, kde už má parta všech pět pohromadě. Rodiče správně usuzují, že výlet k Mechovému jezírku se nám bude líbit. Zároveň si ale na sebe pletou bič, protože je náročné naši rozjařenou sem a tam pobíhající smečku na dřevěných chodníčcích uhlídat. Malou nehodu mám akorát já. Nakláním se, abych se podíval na kytku. Najednou mě bere balanc. Rodiče slyší jen křik a vidí hýbající se kapradí. Během chvíle jsem vytáhnut zpět na chodník. Jezírko je takové klidné, romantické místo, kde chodí lidé posedět a zrelaxovat.
Netřeba asi říkat, že naším příchodem veškerá pohoda končí. Nevypadá to ale, že by přítomným náš příchod vadil, naopak, docela dobře se baví. Po návratu na Rejvíz nás rodiče hecují k běhání kolem velkého stolu. Je to nejlepší způsob jak nás mít pod kontrolou a v klidu si vychutnávat pivko či kávičku. Ze začátku jim plán vychází, protože kroužíme všichni. Během pár minut, ale kamarádi postupně přecházejí k jiným činnostem a já kroužím sám. Po cca 10 minutách kroužení získávám svou první přezdívku v životě - FOREST.
Přejíždíme do Horní Lipové do domu
u Ospalého heligónu, kde budeme pár dní bydlet. Jak říkají www dům nechal vykvést uměnomilec, doktor-klaun
Zdeněk Korčián , pro provozování veškerých umění, především umění odpočívat, bavit se i sportovat. Na uvítanou k nám resp. našim rodičům přichází paní Korčiánová s táckem plným Hájkovy slivovice (slivovice+med+?) a vypráví nám o historii tohoto domu.
Působil tady prý jistý pan Šrot, který zde léčil neúspěšně vyléčené pacienty Vency Priessnitze ze sousedního Jeseníku. Jak už jméno léčitele napovídá, byl jeho hlavním medikamentem alkohol. Pacient prý buď přežil a byl zdravý nebo nepřežil. Víc než nějaké povídačky mě však zajímá co je tu pro mě a mé kamarády. Jsem nadšen. Písek, klouzačka, jezírko s rybami, prostorná zahrada s krátce střiženým trávníkem a to hlavní; protékající potok se spoustou kamení. U potoka se spolu s Evelínkou hned uvelebuji, taťka loví kameny a my hážeme a hážeme. I přesto, že nás zítra čeká náročná túra jdu spát až pozdě večer, mám tzv. dovolenkový režim. Ještě mnohem, mnohem později jdou na kutě někteří z tatínků, kteří se rozhodli vyzkoušet léčebné metody pana Šrota.
Ráno je mi při pohledu na taťku jasné, že se Šrotovy léčebné kůry taky zúčastnil. Rozhodně ale nevypadá ani on, ani další dva strejdové, že by byli vyléčení. Mají spíš blíže k druhé kategorii - pacient nepřežil. Na dnešek se moc těším, protože toho máme hodně naslibováno. Od 9 se sliby začínají plnit a jedeme vláčkem do Jeseníku.
Odtud autobusem na Červenohorské sedlo. Pak vadnu a spím. O moc prý ale nepřicházím, protože viditelnost je stejně nic moc. Spím i na dnešním nejvyšším bodě 1423 m vysokém Keprníku, ale byl jsem tu loni v září tak mi to ani moc nevadí.
Viditelnost se postupem času lepší, takže si mí kámoši můžou vychutnat výhledy na Jeseník, Králický Sněžník, Ztracené skály atd. Budím se až před chatou Jiřího na Šeráku a jak už to tak chodí, jsem hodně protivný. Přichází zlatý hřeb. Lanovka z Šeráku na Čerňavu. Lanovka po přestupu pokračuje až na Ramzovou, my však zbytek cesty absolvujeme pěšky. Ceny jízdného jsou totiž šílené. Jak jsme ráno začali tak i končíme a z Ramzové jedem vláčkem zpět do Horní Lipové.
Večer vypadají někteří z rodičů hodně zničeně, né tak my děti. Hrajeme fotbal, kloužeme se, jezdíme na motorkách, prostě paříme. Mezitím tím pravidelně odskakuji k oblíbenému keříku, kde nacvičuji vykonávání malé potřeby. Je to premiéra takže mi ještě s držením pindíka pomáhá maminka.
Ani v sobotu by dle plánu neměly nastat chvíle, kdy se budeme nudit. Autem se přesunujeme ke skalnaté vyhlídce Čertovy kameny tyčící se nad městem Jeseník. Po prudkých schodech a pomocí ocelových lan hned šplháme na vyhlídku. Výhledy jsou nádherné.
Při sestupu dolů nastává můj důležitý životní mezník. Trochu více se nakloním, abych viděl na maminku, která je pod námi a z pusy mi vypadává můj milovaný dudu. Padá do díry ve skále. Rodiče toho hned využívají a při každém zpočátku velmi častém dotazu, kde je dudu říkají „Viktorku dudu není spadl do dírky“. Já jsem v tzv. opakovacím období, takže na to jen reaguji slovy „dudu špadl do dílky“. Jo a vůbec přitom nebrečím. Uvědomuji si totiž, že jsem byl dodnes posledním z party, který dudlík nosil. Rodiče dostávají rady od zkušených rodičů mých kamarádů a úkol pro ně zní jasně : nesmí vyměknout. Z Čertových kamenů je to 1km do pořádného kopce k rozhledně Zlatý chlum.
Za námahu jsme opět odměněni nádhernými výhledy. Vracíme se zpět a jede se relaxovat do lázní Jeseník. V lázeňském parku byl vybudován unikátní Balneopark. Je to v podstatě uměle vybudovaný potok s ledovou vodou, který protéká jednotlivými stanovišti s přírodními procedurami Venci Priessnitze.
Jsme svlečení donaha, abychom se mohli bez zábran věnovat vodním radovánkám. Nejdříve přichází vodorovné trysky, pak bazének s akupresurou, bazénky na ponořování rukou a vše konční drkotáním zubů a násilným odvlečením s patřičným zvukovým doprovodem.
Neděle je dnem odjezdu. Plníme auta a loučíme se z Korčiánovýma, kteří se o nás po celou dobu perfektně starali.
Cestou domů zastavujeme v Karlově studánce, odkud jdeme oblíbenou klasiku údolím Bílé Opavy na Ovčárnu. Tečku za báječnou dovolenou dělá návštěva bruntálského aquaparku.
