Jelikož jsem pro vypracování domácího úkolu nepoužil svou oblíbenou encyklopedii jak stojí v zadání, ale psal jsem ho z vědomostí uložených v mozkovém harddisku, tak mi rodiče (po tom co si uvedená fakta ověřili ve své oblíbené encyklopedii) těch pár pravopisných chybiček odpustili.
pátek 30. září 2016
středa 28. září 2016
Vikiho občasník - V. Javorník
V tombole na závodech jsme vyhráli kozumační poukázku do Frenštátu. Abychom si udělali pořádné chutě je třeba vyčerpat zásoby cukrů k čemuž je stoupák na Javorník jako dělaný. Dolů to hrneme na kolobce. U běžce Oldy v bistru Star Hollow ve Frenu pak zásoby glykogenu výbornými pochutinami doplňujeme.
neděle 11. září 2016
Západní Tatry
Krásných kopečků není nikdy dost, proto přijímám nabídku Libora alias řídi a vracím po krátké době zpět do Roháčů. Pod říďovou taktovkou to nakonec není pohodový posezónní výlet, ale docela tvrdý trénink. Do kopců za ním taktak visím a jdu kaši. Technické sešupy naštěstí nejsou jeho silnou stránkou, takže je v těchto pasážích možnost si trošku odpočinout.
První den : Jamnická dolina - sedlo Pod Deravou - Volovec - Ostrý Roháč - Plačlivé - Žiarské sedlo - Baranec - ATC Račkova dolina
Nej zážitek : překrásné výhledy, řev medvěda kousek od nás, hromada od medvěda přímo na pěšině, drsný držkopád řídi při sestupu
Nocujeme v kempu Ráčkova dolina.
Nej zážitek: služby. I když je
kemp slušně zaplněn, hladový obyvatel má problém. V kempové ošuntělé hospodě nabízí zelňačku a klobásu, po tom co se osprchujeme je už jen klobása a po tom co přichází pomalejší část výpravy je už jen klobása bez chleba. Zavíračka v 20,30, protože výčepní musí na rodinnou oslavu.
Druhý den: Borovecká vápenica - Babky - Ostrá - Sivý vrch - sedlo Pálenica - Bobrovecká dolina - Jalovecká dolina
Nej zážitek : překrásné výhledy, Borovecká dolina - ta nejhezčí kterou jsem kdy šel
FOTOGALERIE profi fotky z objektivu Pigiho
První den : Jamnická dolina - sedlo Pod Deravou - Volovec - Ostrý Roháč - Plačlivé - Žiarské sedlo - Baranec - ATC Račkova dolina
Nej zážitek : překrásné výhledy, řev medvěda kousek od nás, hromada od medvěda přímo na pěšině, drsný držkopád řídi při sestupu
Nocujeme v kempu Ráčkova dolina.
Nej zážitek: služby. I když je
kemp slušně zaplněn, hladový obyvatel má problém. V kempové ošuntělé hospodě nabízí zelňačku a klobásu, po tom co se osprchujeme je už jen klobása a po tom co přichází pomalejší část výpravy je už jen klobása bez chleba. Zavíračka v 20,30, protože výčepní musí na rodinnou oslavu.
Druhý den: Borovecká vápenica - Babky - Ostrá - Sivý vrch - sedlo Pálenica - Bobrovecká dolina - Jalovecká dolina
Nej zážitek : překrásné výhledy, Borovecká dolina - ta nejhezčí kterou jsem kdy šel
FOTOGALERIE profi fotky z objektivu Pigiho
neděle 4. září 2016
Vikiho občasník - Kašava
Po dvou dnech ve škole odjíždíme udělat víkendovou prázdninovou tečku do vesničky na úpatí Hostýnských vrchů jménem Kašava. Jedu s Domčou a Laurou čili Juřínkovic komandem, jo a bereme s sebou i mamky. Rodinný penzión s bazénem je báječný.
ZOO Lešná je co by kamenem, takže jeden den trávíme tam. Druhý den dobýváme Kelčský Javorník s krásnou novou rozhlednou.
ZOO Lešná je co by kamenem, takže jeden den trávíme tam. Druhý den dobýváme Kelčský Javorník s krásnou novou rozhlednou.
sobota 3. září 2016
Spartan ultra beast Vechec
Už jsem
zkusil různé překážkové taškařice, v sérii Spartan mám premiéru.
Zároveň je
to premiéra nejdelší verze Spartana tzv. ultra beast na evropském území, proto se
startovka čítající cca 2000 závodníků hemží
cizinci. Pořadatelé udávají délku
42 km a 60 překážek, proslýchá se ale, že to bude delší. Startujeme v první 250 členné vlně v 7 hod ráno. Od minulého týdne, kdy jsem pobíhal a chodil po Tatrách mě nějak rozbolela kolena. Předpokládám, že se po úvodních pěti km rozběhnou a budou v poho.
Doufám, že
nás namočí až později, ať těch x hodin neběháme v mokrých botech. Start,
dýmovníce a šup první kiláček vede potokem. Po pár rozehřívacích překážkách
znova potok tentokrát už s podplaváním vnořené stěny. V dalším
průběhu závodu kdekoliv vidím potok, vím, že tam stopro povede trať.
Překážky
jsou pestré skákací, lezecké, ručkovací,
házecí, nosící, tahací, ale taky memory test, spočívající
v zapamatování si osmimístného kódu písmen a číslic. Memory probíhám
s tím, že beztak těch trestných angličáků moc dělat nebudu, takže mi jich
pár na protažení prospěje, až se mě na kód zeptají.
Přepoklad, že bolest kolen ustoupí se plní částečně. Pravé skutečně bolet přestává, v tom levém se bohužel bolest stupňuje.
Trať je
rozdělena do třech různých okruhů s překonáním vždy stejné série
překážek naskládaných v cílovém prostoru. V prvním kole, kdy jsou suchá
lana to ještě ujde. Další kola, kdy se na překážkách kromě závodníků utra vyskytuje i nějaký ten tisíc závodníků z 5
km trati, jsou jatka.
Trestných
angličáků oproti optimistickým předpokladům postupně přibývá. Vybírám si i 30 kousků za memory test. Jinak to pěkně
ubíhá, občas trochu jídla, popíjím z camelbagu, krize žádná, jen to posrané koleno mě začíná omezovat
v mých milovaných a zde velmi hojně se vyskytujících technických sebězích.
Trať často vede volným terénem přes vše co je v lese
k nalezení. Kurňa to muselo být náročné na značení, fáborek je místy co
pět metrů.
Pořadatelé
u překážek jsou úžasní. Povzbuzují , s mnohýma si plácám.
Společně
vbíháme i do posledního okruhu. V dálce na poli vidíme ležet s křečemi bojujícího Poláka. Chvilku nato křečci
navštěvují Máru a já se odpoutávám. Hoši na překážce hlásí pátý flek. Hmmm
myslel jsem, že je vepředu více lidí.
Na 45 km
vbíhám do lomu. Zde čeká překážka, kterou si budu do smrti pamatovat. Kousek
před sebou vidím čtvrtého Rumuna, který se viditelně trápí s kýblem
štěrku. Plním štěrkem velký zednický
„gumový“ kýbl bez madla a zkouším se
s ním pohybovat vpřed. Hned jak ho zvedám se ptám pořadatelů na trestné
angličáky. Není možno, buď to dám nebo
konec. S kýblem je třeba po šutrových stezkách lomu urazit cca 800m a nic
nevysypat. Vždy ho poodnesu nějakých 20 metrů a pak ho musím položit a
spočnout. Je to daň za mých 65 kg bežecké
váhy. Po pár minutách přibíhá Mára,
bere kýbl na záda a po chvíli mě míjí. Z posledních sil zkouším dát kýbl
na hřbet taky a daří se. Je to pakárna, ale nějak to zvládám a překážku
opouštím s Márou a Rumunem.
V prudkém
seběhu pár km před cílem mi kluci pár desítek metrů poodbíhájí, koleno už mě
holt rychleji nechce pustit. V rovnější
pasáži se už už klukům opět přibližuji, když v tom klučina
s holkou stojící u trati řeknou „memomory test“ .Do prdele dalších 30.
S bojem o bramboru se loučím. Běžím dál a najednou vidím zmateně
pobíhajícího Máru s Rumunem. 2 km před cílem hledáme kudy dál. Po deseti
minutách tápání je už nás na boj o bramboru 7. Psychika jde do kytek, koleno už
tam je a tak už jen džem a kochačka do cíle.
12 místo (1
v kat.) je sice za očekáváním na
druhou stranu zážitky má očekávání překonaly a o tom je. Mára je 10 (3 v kat.), Kasa
46 (3 v kat.), Kempinátor 62 ( 5
v kat.), v teamech jsme 5.
Parametry
závodu nakonec byly 50 km, 2000 m převýšení, 78 překážek a dle šikovnosti angličáky ( v mém případě
330 čili nešika).
Co s načatým
večerem? Přesun na Štrbské pleso do
knajpy Plesnivec , kde se stáváme jedinými účastníky diskotéky. Tančit se nám
moc nechce, veškerou energii proto vrháme do doplnění ztracených tekutin. Po
noclehu na čtyřhvězdičkové trávě u parkoviště si dáváme dortík s kávičkou
a míříme k domovu. Na plánovaný Kriváň se naštěstí nikomu nechce. Nevím,
nevím jak bych tam s tím oteklým
jabkem vylezl.
VÝSLEDKY
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)