sobota 29. června 2013

Vikiho občasník - Helfštýn

Po tom co se rodiče vyblbli na triatlonu v Oseku jdeme hledat poklad na hrad Helfštýn.  Opět je ukryt  v nejvyšším místě hradu, odkud si navíc můžeme vychutnat krásné výhledy do krajiny.



čtvrtek 27. června 2013

Vikiho občasník - Zlatá tretra

Dnes vidím konečně atletiku ještě živěji než na ČT_sport_ živě. Bolt se sice z mítinku omluvil (musí zůstat na Jamajce a zapracovat na zlepšení letošní zatím né moc přesvědčivé formy), ale na druhou stranu jsme svědky něčeho co se jen tak nevidí. Běh na 100m v čele s největší hvězdou Asafa Powellem se běží dvakrát s pauzou cca 15 minut. Poprvé totiž po startu závodníci neslyší druhý výstřel, který znamená ulitý start a běží až do cíle. Asafa poprvé běží za nějakých 9,8. Podruhé těsně nad 10, ale i tak jsou to neskutečné pecky.




Druhý den se část tyčkařů přesunuje z Tretry k nám na Hlavní třídu, kde se koná Porubská laťka.



 




sobota 22. června 2013

Vikiho občasník - železnice strejdy Mišáka

Na poslední mou návštěvu strejda Mišák se svou mamkou určitě hned tak nezapomněli. Byl jsem od vláčků za použití hrubé síly odvlečen. Nepomohl mi hlasitý řev ani kopání kolem sebe. Taťka mě připoutal k autosedačce a za hlasitého „zpěvu“ se jelo na chalupu.


Na dnešní návštěvu se těším tak, že v Heiparku v nedalekých Tošovicích trávím jen hodinu a na bobovce dávám pouze jednu jízdu.

Hned po příjezdu na strejdovu chalupu si dávám první fázi vláčkohraní. Dílko se strejdovi povedlo. Vláčky nejen jedou, ale ve tmě taky svítí, rozvítit lze také pouliční lampy a domky, výhybky se ovládají tlačítky, je tu tunel, hrad Vikštejn, nadraží Svinov i Heřmánky atd. V pauze se snažím svým hostitelům odměnit za vřelé přijetí. Nejprve s plácačkou a naháním mouchy, pak se smetáčkem a lopatkou provádím úklid. Po druhé fázi vláčků odjíždíme spokojeni a bez teatrálních výstupů na naší chaloupku.


neděle 16. června 2013

Vikiho občasník - Brušperk, Hukvaldy, Kravaře, Skalka

 Víkend byl zase našlapaný, no ostatně co od mých rodičů jiného čekat. 

Začínáme očistou interiéru našeho vozu u přehrady v Brušperku, kde jsme přijeli kvůli účasti taťky na neoficiálním mistrovství světa v triatlonu. Něco z trojkombinace flaška kakaa + flaška čaje + 2 flašky vody se šťávou mi nesedlo tak to muselo ven. I když v triatlonu zatím nezávodím flákat jsem se tu nepřijel.

Nejprve podstupuji tvrdý záchranářský výcvik pod vedením zkušeného paragána Vitalije Pigičenka.



Teprve, když jsem dokonale připraven můžu usednout do záchraného člunu. Našim úkolem je dnes dohlížet, aby se při plavecké části triatlonu nikdo neutopil.



 

I při jízdě na kole může občas hrozit utonutí.



 

Akce Brušperk dopadá dobře, takže můžeme jet za odměnu na výlet. Kam dnes vyrazíme je jasné. Hukvaldy jsou kousek a kromě mé oblíbené střelby z kuše je  prý na nejvyšší hradbě ukryt poklad.


Nekecali, fakt tam ten poklad byl. Kurňa jak to mohli vědět. 



Nedělní běh zámeckým parkem v Kravařích vynechat nemůžeme. Prajzáci jsou národ běhavý proto je tu na startu vždy tolik dětí, že musí holky a kluci startovat zvlášť. V kategorii 0-6 let sice zatím nemám proti starším borcům šanci, ale i tak mě to tu moc baví, protože cílová rovinka (takže vlasně celá trasa závodu) je obklopena špalíry hlasitě fandících diváků, takže to běží samo. Po mě jde spolu s dalšími 160 dospěláky vyplavit endorfíny maminka. 



Odpoledne je cílem našeho výletu Skalka, kde se koná tématická akce s názvem Pivní slavnosti. "Cesta" na obrázku níže byla ještě nedávno kratší schůdnější varianta ke Skalce, dnes je již pouze kratší.   


Asi nemusím jmenovat kdo z členů naší  rodiny se nejvíce zajímá o 16 druhů piva, které zde čepují a kdo o borce smažící rockové pecky na akustické nástroje. Ta malá basa zní fakt skvěle.  



 
  

neděle 9. června 2013

Vikiho občasník - hudební vystoupení

Dnes opět upouštějí Kružberk, což znamená plno vody v Moravici. Bohužel z toho nic není, protože bychom nestihli odpolední vystoupení naší hudební školičky, na které se fakt hrozně „těším“. Abychom si užili alespoň trochu plavby vytahujeme z půdy naší skřípovské chaloupky nafukovací člun. Po zalepení díry ho jdeme otestovat na místní Balatón.



Minulé vystoupení se mi moc nepovedlo resp. jsem byl po vržení hudebního nástroje směrem k publiku stažen z pódia hned na začátku. I dnes jsem rozhodnut v základní sestavě nenastoupit. Rodiče, kterým mé rozhodnutí sděluji to kupodivu chápou a říkají „když nebudeš chtít, nemusíš Viktorku“.

No a najednou jsem na place a se spolužáky předvádím, co jsme v posledních lekcích trénovali. Mamka z jeviště si s taťkou v hledišti vyměňují nechápavé pohledy, cože se to mnou najednou stalo. Mamka si myslí, že mé rozhodnutí vystoupit ovlivnila Evelínka, ale není tomu tak. Vše ovlivnil její taťka, vystupující s ní. Prostě jsem si řekl. Když do toho jde i takový obrovský chlap, tak jdu taky ;-)

Zde je netaneční část našeho vystoupení nazvaná Typewriter.             



A zde je Typewriter origoš.



Úspěšným vystoupením jsem se vyhnul reparátu nebo případnému opakování ročníku. V září nastoupím do vyššího „levlu“, kde se budeme učit hrát na flétnu. 

 

Nevím, ale jestli u ní vydržím déle než do Vánoc, protože od jara pravidelně vysílám signály Ježíškovi, že toužím po tahací harmonice.

neděle 2. června 2013

Vikiho občasník - běh na Lysou


Již devátým rokem pořádá náš oddíl tento závod. Letos máme přihlášených 330 závodníků takže je jasné, že to bude pro organizátory pořádný zápřah. Přípravy začínají už v pátek. V sobotu od časného rána je to na základně na Ostravici jako v mraveništi. Naštěstí jsme po těch letech dobře sehraný team a každý ví co má dělat. Má první dnešní funce je regulovčík. Stanoviště mám na mostě přes Ostravici. Po proběhnutí posledního závodníka se vracím zpět na hřiště, kde už je bohužel po dětském závodě. No nic, snad příště. Strejda Víťa coby moderátor akce mluví už od rána,  pomalu mu docházejí témata a taky si musí odskočit. Jeho žádosti o záskok vyhovuji a tak mě to baví, že na tomto stanovišti zůstávám až do konce závodu.  


I přesto, že není nejtepleji, začíná téct pivo proudem. Sice netuším co na tom strejdům chutná ( už ta jeho pěna je tak hořká, že se mi křiví huba), každopádně ale na situaci  reaguji a během chvilky se rekvalifikuji z moderátora na výčepního.  



Ale nejen prací je člověk živ. S kamarády si ve chvilce volna vychutnáváme bubenické vystoupení.



Slíbený skákací hrad sice musel říďa kvůli nestálemu počasí odvolat, ale jací bychom to byli Češi, kdybychom neuměli zaimprovizovat. Hrad měníme za stan, skákání za lezení a klouzání, adrenalin ale zůstává a vo tom to je, né?