středa 8. dubna 2009

Vikiho občasník - v cílové rovince

Již 9 měsíc s mamkou neuděláme jeden bez druhého krok. Za nedlouho by mělo toto pevné pouto skončit, proto jsme se rozhodli se spolu zvěčnit na pár fotkách. Jak vidno tak i přesto, že jsem mamce přidal na váze téměř 20kg, tak na kráse jsem ji rozhodně neubral.



FOTOGALERIE>>

pátek 3. dubna 2009

Vikiho občasník - jsem 4%

Páni doktoři píšou že :
v průběhu těhotenství má miminko dostatečně místa na to, aby měnilo svou polohu. Obvykle do 36. týdne však miminko zaujme polohou hlavou dolů. 4 % miminek zůstává dolů zadečkem - poloha koncem pánevním.

36 týden je tady a měl bych být uložen takto:



Jsem, ale bohužel uložen takto:



Vím, že za chvíli půjdu ven a to, že se obvykle chodí hlavou napřed vím taky. Sezení je ale docela příjemné, proto jsem si ho chtěl co nejdéle užít. Tak jsem si to však užíval, že jsem ten správný okamžik „prokaučoval“. Teď už tady mám tak málo místa, že nějaká otočka nepřipadá v úvahu. Bohužel nemám možnost, jak bych tuto informaci předal mamce. Proto jsem vystaven několika pokusům o otočení.

Nejprve s mamkou absolvuji tzv. Moxibusci. Je to metoda tradiční čínské medicíny, stará několik tisíc let . Jedná se o nahřívání vybraných bodů meridiánů močového měchýře, žaludku a případně jater a provádí se 3 - 5 dní po sobě. Metoda přirozeného obratu je prý úspěšná u většiny těhotných. Pokud nedojde po uplynutí 5 dnů ke spontánnímu obratu, nemá význam dále pokračovat. Po 5 dnech stále sedím, proto končíme. Rád bych udělal mamce radost, když už do toho investovala čas a peníze, ale prostě to nejde.

Další pokus o mé otočení je zadarmo za aktivní účasti taťky. Ten si nejprve myslí, že si z něj dělá mamka srandu. Když ale zjistí, že né, jdeme společně na to. Ve velmi veselé atmosféře opírá taťka žehlící prkno šikmo o gauč, obkročmo kolem něho sedá a přidržuje ho. Hlavou dolů (nohama nahoru) si na něho lehá mamka a já jsem najednou hlavou dolů. Zlatým hřebem večera, je bodové svícení čelovkou na mamčin podbříšek, abych šel jako za světlem. Čelovka má více programů a taťka na mě zkouší i blikání. Můžu říct, že po 10 minutách ležení hlavou dolů jsem rád, že jsem zůstal sedět. Po několika těchto sezeních – leženích rodiče zjišťují, že už se mnou asi nehnou.

Další rady jak zaručeně otočit plod už naštěstí nezkoušíme. Je to např.: chození (mamky) po čtyřech nebo tahání za nehet malíku levé nohy.

Co z toho všeho plyne? S největší pravděpodobností přijdu na svět tzv. císařákem.