neděle 30. září 2018

Vikiho občasník - Hrčava

Tři dny v nejvýchodnějším koutu naši země, kde se mluví "po našymu" a pije vařonka. Ať žije Gorolia !!!














 

neděle 23. září 2018

Vikiho občasník - legiovlak

Ve FM byl k vidění tento vláček. Fakt krásná práce.

Legiovlak se skládá ze 13 zrekonstruovaných vagonů, které představují vojenský ešalon. Těmito vlaky se desetitisíce čs. legionářů přepravily v letech 1918–1920 napříč Ruskem po Transsibiřské magistrále a průjezd si často musely vynutit bojem s bolševiky. Legiovlak se skládá z vozů polní pošty, těplušky, zdravotního, filmového, velitelského, štábního, obrněného, prodejního, krejčovského, kovářského (zrekonstruován na Slovensku), ubytovacího a dvou plošinových vozů. Ve všech vozech bude na návštěvníky čekat věrná rekonstrukce vybavení, legionáři v dobových stejnokrojích, ale také originální exponáty a několik stovek fotografií na panelech mapujících historii čs. legií.



 



 
 Tohle je má kopie té kopie.

neděle 16. září 2018

V + V občasník Malá Fatra

14.9.

Viki: dlouho očekávaná akce je tu. Oproti původnímu plánu spát na dvou chatách děláme změnu. Budeme spát dvě noci na chatě Pod Suchým. I přesto, že jsme tímto ušetřili místo páč nemusíme brát spacáky je toho i tak požehnaně.

Vali: a nejvíce věcí prý mám já. Jen ze srandy vážíme mamčin chlebníček s vesměs mou výbavou, hmm pěkných 18 kg.



Vk: retro rychlík Odra naštěstí ve stanici Svinov začíná, takže máme dvě kupéčka.

Vl: vláček je super. Běhám uličkou sem a tam, koukám z okna a hlavně mi není blbě a nebliju.

Vk: jak už to tak chodí vlak nabírá zpoždění, čímž se pohodlný přestup v Žilině stává orientačním závodem po schodech a nástupištích.

Vl: jak tak zmateně běháme po peronech (já jsem v nesena v náruči) koukám jakou z toho mají kolemjdoucí čurinu. Přípoj stíháme přesně na minutu odjezdu, stojí ještě ale dalších 10 minut ve stanici, neb čeká na další zpožděný vlak.

Vk: prvním dnešním cílem je Starý hrad, některými omylem nazývaný Staré Strečno. Je to celkem adrenalinová zřícenina z toho důvodu, že nikde ani náznak zábradlí, lávky a pod vámi hluboké údolí Váhu.



Vl: od hradu začíná pekelné stoupání, kdy na 1,8 km nastoupáváme přes 500 výškových metrů. Abych neviděla jak se rodiče dřou raději usínám.

Vk: Chata pod Suchým je turistická klasika. Fasujeme pokojík s šesti dvouposchoďovkami čili pro 12 lidí. Je to taková sdílená akce, žádné každá rodina vlastím autem, vlastní pokoj. Jen se trochu bojím, co budou ostatní říkat, když se bude sestra v 5 ráno hlasitě dožadovat mléka.



15.9.

Vl: ráno zvládám bravurně. Žádný řev jako obvykle. V pět si sedám v posteli a hezky způsobně říkám "doblý den". Záhy dostávám mléko a poté usínám do půl osmé.

Vk: dnešní výšlap je nalehko. Úplně lehko to ale nejde, protože je třeba na dvou kilácích vystoupat 500 výškových na hřeben.

Vl: taky bych s tím, že to je nalehko úplně nesouhlasila. Stejného názoru je jistě i můj šerpa ;-)

Vk: jsme na Suchém. Už od chaty jdeme v mlze, na vrcholu mlha a zima k tomu.

Suchý při naši dopolední návštěvě 

 Suchý při taťkově podvečerní návštěvě

Vl:  předpověď prý hlásí slunečno. Šerpa několikrát hlásí, že už se to trhá ... nemá pravdu.

Vk: pokračujeme hřebenovkou. Jsem překvapen jaké je to akční. Úzké cestičky v šutru, přelézání skalek, prostě super. Úplně něco jiného než dálnice v nejnavštěvovanější části Fatry. Představa tudy jít na težko, no nevím. Postup je velmi pomalý, protože to prý každým okamžikem vyleze a není kam spěchat a taky proto, že sestřička často hlásí "ťapy ťap".

Vl: sedíme na Bielých skalách a z mlhy najednou vystoupí kousek modrého nebe, po chvilce znovu a najednou se to otevře a my s otevřenou pusou zíráme. Opona spadla a kolem nás Fatra v celé své kráse.


Vk: jj  přesně jak říká Vali. Krása. Nejlepší odměna za dnešní dřinu. Dále pokračujeme přes Stratenec do sedla Priehyb, odkud vyráží vrcholová skupina já, mamka a teta Denda na Malý Kriváň.






Vl: já se s taťkou pomalu začínám vracet krásnou stezkou přes sedlo pod Suchým. Posléze nás mamka s Vikim dohánějí a společně se vracíme na základnu.



16.9.

Vk: s těžkými bágly od chaty na nádraží do Nezbudské Lúčky to není žádný med. Místy prudké klesání a přelézání - podlezání padlých stromů je možná namáhavější než stoupání.

Vl: naše dvojka padá k zemi jen jednou. Lekám se, spouštím sirénu a místní medvědi migrují do Beskyd.






Vl: v Žilině nastupujeme do oblíbeného rychlíku Odra, který svou pouť začal už ve Zvolenu a je tedy slušně naplněn. Asi vypadáme dost zbídačeně (nebo smrdíme), protože čtyři lidé sedící v kupéčku kam se chceme dostat nám ochotně uvolňují místa celé 8 místné kupé tak máme jen pro sebe ( je nás 12 ;-)
 
Vk: únava, horko, přeplněno, drncá to, spát se nedá, no nejsem z té jízdy vlakem nějak nadšen. Zato nadšení rodičů je velké. Že to je jak za starých časů, že to pěkně stmeluje kolektiv, že můžou pít (tatínci), že můžou chodit na záchod a že už vlakem budeme jezdit všude. Doufám, že si taky uvědomí, že cesta vyjde dráž, a že to trvá déle a auto zatím prodávat nebudeme ;-)

  
 
FOTOGALERIE


neděle 9. září 2018

Vikio občasník - kontinentální pohár

Vidět tolik hvězd světové atletiky na domácím stadionu už se nám sotva někdy poštěstí. V rámci kontinentálního poháru mezi sebou bojovali top atleti reprezentující jednotlivé světadíly. Formát soutěžních pravidel a bodování disciplín byl docela nestandartní a mnohé ortodoxní fanoušky atletiky jistě moc nenadchl. Pro zbytek, stejně jako pro nás, to byla skvělá show, která k popularizaci tohoto tvrdého sportu určitě přispěla.


čtvrtek 6. září 2018

Vikiho občasník - Banjo band Ivana Mládka


Na letošní Art-science konaném na VŠB si pozvali Ivana s Banjo bandem a my byli u toho a ještě k tomu v první řadě. Legendarní Ivo Pešák je už nějakou dobu na pravdě boží proto ho v jeho tanečních kreacích v písničce Jožin z bažin zastupovala L. Šindelářová alias Kalamity Jane. Ivan ale na Iva samozřejmě zavzpomínal. Když prý před časem koncertovali v Polsku, kde mimochodem Jožin dobýval hitparády, koukali Poláci kolik piv do sebe Ivo lije a nedalo jim a zeptali se "Pane Pešák a kolik tak za den vypijete piv?" a Ivo na to " třicet ... když nejdu večer na pivo" :-) Po smršti historek, vtipů a hitů odcházíme domů s hlasivkami unavenými od zpěvu a břichy bolavými od smíchu.     


taneček v zastoupení Kalamity Jane
 
... a originál v podání Ivo Pešáka zde

neděle 2. září 2018

V+V občasník - Západní tatry


29.8.

Viki: po roce zase do roubenky Šindlovec v Roháčské dolině. Počasí se má od pátku zhoršit proto chceme první den (středu) využít nejen k přesunu, ale i ke zdolání nějakého kopce. Vše se daří, vyjíždíme na nás nezvykle brzy a v poledne jsme na místě.

Vali: jj, vše daří, kromě udržení snídaně v mém žaludku. 10 km před cílem jde ven.

Vk: od Šindlovce je nejdostupnější Brestová. Do 1400 m n.m. si pomáháme lanovkou. Premiérově se s námi veze i taťka, čím porušuje svou zásadu, ale dnes není času nazbyt.

Vl: Brestová 1934 m n.m. je skvělá, nemohu se totiž odsud nikam zřítit a jsem volná jako pták. Jako pták doslova, protože výhledy jsou fantastické.

 
 


Vk: Nikdy bych neřekl, že dolů to může být vetší dřina než nahoru. Taťka upozorňuje, že to bude očistec a má pravdu. Po posledních 2 km, kdy spáleným žlabem klesneme o 600 výškových metrů jsou naše stehna na kaši.

Vl: Hmmm, mi to tak hrozné nepřišlo. Stehýnka mám ok a jsem plná sil na klouzačku a trampošku u penzionu.

Vk: zbytek party doráží na penzion. Hned jdu s bandou zkontrolovat ostrov Kvak, naši základnu na Studeném potoce. Jééé to co jsme loni vybudovali zůstalo netknuté.


30.8.

Vk: dnes má být ještě počas ok proto hned zařazujeme největší výzvu letošního pobytu Baníkov.

Vl: loni jsem sice prohlašovala, že chci na Baníkov taky. Kdyby to taťka hrnul "na krev" znamenalo by to 7 hodin sezení v nosičce a to se mi nechce. Proto s taťkou půjdu stejným směrem budeme se kochat a kam dojdem tam dojdem. Než se nastoupí "do hory" je obvykle nutno ujít pár fadních km po asfaltu. Na to máme vychytávku - kolo s vozíkem. Po ranním bloku u penzionu, ulehám do vozíku a budím se pod kopcem.

Vk: Baníkov 2178 m n.m. dobyt. V kamzičím závěru se sice zpočátku necítím úplně komfortně, ale postupně se to lepší.

 
 


31.8.

Vk: hurááá po dvou náročných túrách dostávám volno. S kámoši celý den na ostrově Kvak to je sen. Práce tu máme jako na kostele.

 


Vl: samotnou (se zbytkem bandy ) mě na Kvaku zatím nechat nechtějí, musím tedy opět do hory. 5km k Tatliakově chatě využívám ve vozíku za kolem ke zdřímnutí, maminka k proběhnutí. Dnes už není azurko, ale to vůbec neva, naopak. Je to jako film. Chvíli jde vidět ten kopec, pak jde do mlhy a jde vidět jiný atd. Cílem je dnes sedlo Zábrať.

 

1.9.

Vk: zhoršení počasí pořád nepřichází, naopak je azurko. Dnes nejprve do prvního výškového tábora Látanou dolinou na Zábrať.

Vl: a já nakonec doliny relax ve vozíku, pak úprk do dnešního cíle, sedla Zábrať, kde čekám na zbytek výpravy. Zábrať je podobně jako Brestová skvělá v tom, že se nemůžu nikam zřítit a mám tedy volnost a dozor částečně taky.

 


Vk: po dlouhé pauze v prvním výškovém pokračujeme na Rákoň a nádhernou hřebenovkou Dlhým úplazom na Lúčnou. Tempo zbytku je dnes velmi pomalé proto jdu jako předvoj jen s mamkou. Úkol zní jasně "z Lúčné po zelené zpět do Látané doliny". Jdeme po správné barvě akorát nám je časem divné, že nějak neklesá. A sakra vždyť to hrneme na Osobitou resp. na sedlo pod ní. Samotná Osobitá je zavřená m.j. aby tam medvídci měli klid. Tato skutečnost (kterou přede mnou mamka tají)  plus to, že nikde ani živáček a blížící se večer způsobuje, že buď rychle jdeme nebo běžíme. Uf zvládli jsme to.

Vl: já se z Rákoně vracím k vozíku a jedeme omrknout chatu Zverovku.



Vk: při večerním pobytu s čelovkami na Kvaku  jsme napadeni neznámými vetřelci. Hmmm ti taťkové si naivně myslí, že jsme je nepoznali.

2.9.

Vk+Vl: No je to blbé jezdit furt dokola na jedno místo, ale představa, že bychom tu už nejeli je ještě blbější. Takže zase za rok.
 


FOTOGALERIE