úterý 29. srpna 2017

Vikiho občasník - porubský outdoor

Mamča odjíždí v rámci Blondyncupu do Beskyd pobíhat po Smrku. Zbytek vyráží v duchu hesla "outdoor začíná už za dveřmi" do porubských ulic. Díky kočárku, kole a běžeckým botám jsme schopni rychlých přesunů, proto stíháme čvachtačku v řece, partičku šachů, lezecký trénink na zdi nářků, posilovačku na workout hřišti a čumendu na startující balón. Sestřička vše pečlivě skenuje a její harddisk se plní novými zážitky.








sobota 26. srpna 2017

novinky konValinky - Morávka, Ateliér

Když už tu ty holky z Brna jsou tož je jim třeba ukázat Ateliér, nejlepší hospůdku v Beskydech.





pátek 25. srpna 2017

novinky konValinky - Ondřejník

Tento vrchol bez turistické značky a turistů se dnešním dnem stává mým nejnavštěvovanějším, protože jsem tu už podruhé. Přijela teta Magda s Nelinkou až z Brniska, tak jim musím ukázat něco, kde to znám, a kde jsem si jistá, že nezabloudím.




sobota 19. srpna 2017

Vikiho občasník - sandal workshop

Na dovce v Orličkách nás zaujaly sandálky Hruškovic rodiny natolik, že jsme je zatoužili mít také. Slovo dalo slovo a o měsíc později se scházíme u Martínků na Hýlově, abychom si je vyrobili. Strejda dodává plát vibramu, mamka každému objednává šňůrku v barvě dle přání a jdeme na to. Je to jednoduché. Stačí obkreslit nohu, vystřihnout, udělat dírky, naplést šňůrku. Sandálky za pár kaček jsou na světě. Už se těším jak je otestuju ve městě a na horách. Akce tímto nekončí, protože teta Jana zajistila celou škálu bubínků v jejichž rytmu se nese zbytek velmi povedené akce.






neděle 13. srpna 2017

Vikiho občasník - Spálov

Místo do Beskyd dnes míříme do Oderských vrchů. Vycházíme od poutního místa Mariastein na Klokočůvku. Drsným stoupáním mimo stezky, kdy musí být kočárek nesen se dostáváme k vyhlídce Švedská skála. Zde plníme restík ze hry "probuď Déčko". Pokračujeme zcela liduprázdnou krajinou do vesničky Spálov, kde si v krásně zrekonstruovaném kostele půjčujeme klíčky od Balerova větrného mlýna, nejmenšího v ČR.







sobota 12. srpna 2017

Steelrun

Tento závod se běhá ve dvojicích. Parťák Mára Zeman jde s výronem z minulého týdne k doktorovi. Návrh na 6 týdnů nechodícího gipsu odmítá a odchází neošetřen s tím, že to ve čtvrtek zkusí rozhýbat a možná do závodu půjde ;-) V pátek mi oznamuje, že nemůže moc chodit natož běžet, takže začínám shánění parťáka. Adekvátní náhradu nemůžu nalézt, zkouším i jedinou rychlou ženskou, kterou znám. Po zjištění, že bychom vlastně běželi tři i tato možnost padá. Nakonec mám štěstí, zkouším Martina Věžníka a on, že jo.


 Startuje se intervalově každých 30 sekund. Jsme na konci osmé desítky. Trať je po předchozích deštích a proběhnuvších lidech dost rozblácená. Na hladké houpající se kladině padám, takže jdeme
oba 20 anglánů. Některé překážky jako jízda s kolečkem, nosítka, pneumatika vyžadují spolupráci dvojice. Další problém máme na hlavolamu. Z dřevěných mnohoúhelníků se nám v dvouminutovém časovém limitu nedaří sestavit obdélník ani po shlédnutí nápovědy visící nedaleko a tak dalších 15 trestných. Udělat to jako dvojice z jakésik Spartangroup či čeho, která se na překážce ani neobtěžuje zastavit zase by bylo něco k dobru ;-)


Martin před závodem avizuje, že skoro neběhá jen se občas projede na kole ;-) No nevím, ale dřu do kopců jako hovado a zatímco s Márou jsem si loni v jeho neoblíbený kopcích trochu orazil, tak Martina mám furt na zádech a oddech nehrozí. Zajímavým zpestřením je stanoviště, kde musíme sežrat červa. Naštěstí je osmahlý, chutnající jako arašídy. Jestli příští rok přitvrdí a bude se to hýbat jdu na angličáky.




Náš největší error v závodě je bludiště v kukuřici těsně před cílem. Před vběhnutím do něj visí plánek jak ho proběhnout. Na ten kašlem s tím, že to bude pohoda a že půjdeme nejvíce vyšlapanou cestičkou. Jenže je to vyšlapané všude. Vrátit se zpět a kouknout na plánek? No jo, ale kudy jsme přišli? Tak se tam nějakou dobu motáme, pobíháme ...



Nejvíce kukuřičný error mrzí v cíli při pohledu na výsledky, kdy jsou druhý a první slovenský team  o 40 resp. 60 sekund před námi. Třeba hoši bloudili ještě déle, třeba vůbec. No každopádně budiž to ponaučení.


P.S.  Snad příští rok vysadí zemědělci pšenici ;-)

VÝSLEDKY   


    

pátek 11. srpna 2017

Vikiho občasník - Manín, Sulov

Pro letošní chlapský čundr volíme variantu "na lehko" (kempovací věci zůstávají v autě) a děláme dobře, protože v panujícím vedru by to se vším na hřbetu byla sebevražda. Těžko říct jestli je to počasím, každopádně všude kde se vyskytujeme je minimum turistů.

První zastavení je na Bumbálce a krátký švih k rozhledně Súkenická, druhé již na Slovensku v Povážském Podhradí odkud jdeme na hrad. Ze zříceniny jsou nádherné výhledy.


Noc trávíme v retro kempu hned u Manínské Tiesňavy, údajně prý nejužším skalním kaňonem na Slovensku a ve střední Evropě. Tělo po horkém dni chladíme v průzračném potoku vyvěrajícím vedle kempu.


Ráno vyrážíme na Velký Manín. Ač má kopec jen 891 m n.m. bude to dle taťky v tom vedru pěkný očistec. Ví o čem mluví, protože ráno celou trasu dnešního výletu prozkoumal, abychom náhodou něco zajímavého nevynechali. Vrchol Manína nic moc, jen hrouda šutrů s cedulkou, vrcholovou knihou, bez výhledu. To kousek dále na vrcholcích skal Tiesňavy to je jiné kafe. Kamzičí stezka s výhledy, jeskyně, skalní okno. Pak scházíme dolů do Tiesňavy, kde jsou různé cestičky skalami lákající k prozkoumání. Tímto se ale bavíme jen chvíli, protože jsme už z toho vedra celkem hotoví a vidina koupališťátka s ledovou vodou nás žene do kempu.






V podvečer přejíždíme do kempu v Sulově. Ten je podstatně modernější s pěknou restaurací, jen sociálky to kazí. Následující den opět v pekelném vedru prolezáme nezvykle liduprázdné Sulovské skály se spoustou skalních výhledů a zříceninou Sulovského hradu.




FOTOGALERIE

neděle 6. srpna 2017

Vikiho občasník - svatba

Cestou z V. Karlovic, kde jsem trávil týden prázdnin nás v Palkovicích čeká dle slov na pozvánce "odpolední piknik" . Ve skutečnosti se jedná svatbu strejdy Víti a tety Marušky. Škoda, že ještě neumím fidlat jako strejda Martin, protože to bych určitě taky mohl na obřad na kopec zahrát novomanželům. I tak je to ale povedená akce, protože se skvělými lidmi to ani jinak nejde.