Že jedeme za sněhem bylo nakonec vyslyšeno a ve vyšších polohách během chvilky slušně nasypalo.
neděle 30. prosince 2018
pátek 28. prosince 2018
čtvrtek 27. prosince 2018
novinky konValinky - Kabátice
Po všech těch vánočních návštěvách už máme outdoorový deficit. Počasí je zatím nezimní tak alespoň vyvětrat na oblíbenou Kabátici a pak hned rychle na čvachtanici do Brušperského aquoše .
pondělí 24. prosince 2018
Vikiho občasník - Vánoce
Nejkrásnější svátky jsme si opět náramně užili. Loni to Valinka ještě moc nevnímala, letos už to bylo jiné kafe. Den před jsme tradičně navštívili radnici, proletěli Masarykáč a koukli na "orloj" u divadla loutek. Štědrý den okořenilo setkání s kamarády na Myslivně a taky má astrologická přednáška.
A Ježíšek? Zase přišel a přání vyslyšel.
A Ježíšek? Zase přišel a přání vyslyšel.
neděle 16. prosince 2018
novinky konValinky - po stopách Yetiho
Na letošní výpravu jsem si vysloužila nominaci vzorným zvládnutím akce Skalka.
Tři taťkové a pět dětí se z Bílé vydává po Yetiho stopách. Ač na Bílé nemáme skoro kde zaparkovat a všude se to hemží lidmi v drahých značkových hadrách, modrá značka směr hřeben je netknutá. Ani Yeti nám to nechce ulehčit a neprošlápl nám cestičku. V saních ani bobech sedět nebudu, takže se z nich po zbytek akce v podstatě stávají nepotřebné, zavázející rekvizity. V prudkém stoupání na Bobek se na úzkých pěšinách v hlubokém sněhu převracejí, zachycují o větve, prostě "radost" je mít. Nej přehled je z koňského hřbetu resp. když sedím za krkem taťkovi. Po 3 km stoupání jsme na Bobku odkud to už je po hřebeni k Masaryčce jen 9 km. Na Bobku fouká a je kosa jako z nosa, no a co čert nechtěl se objevuje bobek i v mé pleně. Sestupujeme kousek pod hřeben za účelem výměny pleny. To je asi moment, kdy se do mě zakousává mráz i přesto, že jsem s holým zadkem jen chvilku. Kůň se mi pak snaží vnutit ať alespoň chvíli jdu po svých, ale jsem beran a navíc věřím své exkluzivní péřovce od Pepy Rakoncaje. Až v Kelčovském mi dockvakává, že bez pohybu to nepůjde. Dávám pár rychlých rovinek, ale nepomáhá to. Celá se třepu. Skáču rychle na koně a běžíme 3 km na chatu Kmínek. Zde taju a drama končí. Přichází zbytek výpravy a za svitu čelovek si v třpytícím se sněhu vychutnáváme poslední 2 km k Masarykově chatě.
Na prostorné dlouhé chodbě chaty a v přilehlém dětském koutku řádíme dlouho do večera zatímco naši koně dole v maštali doplňují ztracené tekutiny.
Druhý den na Bílou už je to jen z kopečka nebo po rovině, navíc brodění sněhem jen první dva km, pak už uježděná cesta čili pohoda.
Tři taťkové a pět dětí se z Bílé vydává po Yetiho stopách. Ač na Bílé nemáme skoro kde zaparkovat a všude se to hemží lidmi v drahých značkových hadrách, modrá značka směr hřeben je netknutá. Ani Yeti nám to nechce ulehčit a neprošlápl nám cestičku. V saních ani bobech sedět nebudu, takže se z nich po zbytek akce v podstatě stávají nepotřebné, zavázející rekvizity. V prudkém stoupání na Bobek se na úzkých pěšinách v hlubokém sněhu převracejí, zachycují o větve, prostě "radost" je mít. Nej přehled je z koňského hřbetu resp. když sedím za krkem taťkovi. Po 3 km stoupání jsme na Bobku odkud to už je po hřebeni k Masaryčce jen 9 km. Na Bobku fouká a je kosa jako z nosa, no a co čert nechtěl se objevuje bobek i v mé pleně. Sestupujeme kousek pod hřeben za účelem výměny pleny. To je asi moment, kdy se do mě zakousává mráz i přesto, že jsem s holým zadkem jen chvilku. Kůň se mi pak snaží vnutit ať alespoň chvíli jdu po svých, ale jsem beran a navíc věřím své exkluzivní péřovce od Pepy Rakoncaje. Až v Kelčovském mi dockvakává, že bez pohybu to nepůjde. Dávám pár rychlých rovinek, ale nepomáhá to. Celá se třepu. Skáču rychle na koně a běžíme 3 km na chatu Kmínek. Zde taju a drama končí. Přichází zbytek výpravy a za svitu čelovek si v třpytícím se sněhu vychutnáváme poslední 2 km k Masarykově chatě.
Na prostorné dlouhé chodbě chaty a v přilehlém dětském koutku řádíme dlouho do večera zatímco naši koně dole v maštali doplňují ztracené tekutiny.
Druhý den na Bílou už je to jen z kopečka nebo po rovině, navíc brodění sněhem jen první dva km, pak už uježděná cesta čili pohoda.
neděle 9. prosince 2018
novinky konValinky - akce stromek
Po příjezdu na Čeladnou dost chčije. Radar říká, že za hodinu přestat, proto využíváme služeb luxusního hotýlku Čeladenka. Málokdo ví o existenci hradu Čeladná a ještě méně lidí vč. nás na něm bylo. Dnes to napravujeme. Scházíme z červené vedoucí na Stolovou a škrábeme se velmi příkrým svahem vzhůru. Z hradu toho moc nezůstalo jsou to spíše takové skalky. Moc hezké místo, takové orlí hnízdo a přímo v šutru vybudovaná bouda, v které jsou dokonce i kamna. Když vidím nadšení taťky a strejdy je mi hned jasné, že v této oblasti někdy strávím noc a taky mi je jasné, že čtyřhvězdičková Čeladenka nacházející se kousek pod námi to nebude ;-) To hlavní proč jsme dnes tu je ale fiknout vánoční smrček. Šikovný strejda Peťa není líná huba a vše na příslušných místech domluvil. Kousek pod vrcholem Malé Stolové nacházíme našeho malého ale milého favorita.
pátek 7. prosince 2018
Vikiho občasník - hra Československá historie
V rámci rodinné sešlosti náš ochotnický spolek Fiasko sehrál premiéru hry věnované historickým událostem od roku 1918 do 1989. Nejednalo se o klasickou hru ale o směsici hraní, hudby, loutkového a maňáskového divadla a dobových nahrávek. Opět nechyběla pořádná porce improvizace jednak proto, že choreografii jsme předtím vůbec nezkusili a taky proto, že do hry neočekávaně vstupovala moje sestřička. Zahrál jsem si hned několik historicky významných postav. Diváci byli svědky rarity, kdy se před přímo jejich zraky proměnil Hitler ve Stalina. Dle množství mincí obdržených nad rámec vybraného vstupného do čepky "plácačky" a síly potlesku soudím, že představení mělo úspěch.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)