sobota 27. července 2013

Vikiho občasník - sjezd Moravice

Dnes už žádné přenášení lodě či prozkoumávání průjedové trasy předem. Všechny dva jezy hezky přímo po hlavě. Však už jsme zkušení vodáci, no ni ;-)

sobota 13. července 2013

Vikiho občasník - Davidův mlýn

Začátek dne je sice ve znamení dovádění v lanáčku, zábava ale netrvá dlouho.

Je totiž potřeba připravit občerstvovací stanici pro závodníky terénního triatlonu.

No a taky je to třeba závodníkům naservírovat.


Po závodě je ještě třeba nachytat ryby na večerní skřípovskou párty.

A po rybách bude výborně vypadající borůvkový dort, který se nám podařilo získat.

Na příštím závodě bych rád povýšil z role občerstvovače do role "spíkra". Nic neponechávám náhodě a hned na večerní párty si zkouším moderovat vyhlašování vítězů


pátek 5. července 2013

Vikiho občasník - Jeseníky

Po našem minulém pobytu u Heligónu jsme si říkali, že příště bychom mohli vyzkoušet něco jiného. Rok se s rokem sešel a již počtvrté jedeme na toto skvělé místo v Horní Lipové. Penzión Brňáka uměnomilce klauna-doktora Zdeňka Korčiána má nějaké kouzlo přitáhnout nás vždy zpět, které je navíc podporováno vynikající kuchyní.  


Z  byčí party zůstalo kvůli nemocem samotných členů nebo jejich rodičů jen torzo. Naší jediné ženské Evelínce se tímto značně omezil výběr.  


Sraz účastníků je jako vždy na Rejvízu. Procházka k Mechovému jezírku se neochodí.


Po zdolání Čertových kamenů se vydáváme k rozhledně Zlatý chlum. Cestou označenou fáborky plníme různé úkoly. Na samotném vrcholu v hlubokém lese je pod hromadou roští ukrytý poklad.


Jak už to tak u holek bývá jsou oproti nám ve všem, tedy skoro ve všem o level výš. Evelínka není vyjímkou. Např. místo "l" a "ž" začala používat "r" a "ř". Já požád žíkám tlumpeta a žíly mi to netrhá. V jedné činnosti mám, ale jasně navrch a obejdu se při ní zcela bez pomoci bližního ;-)


V celých Jeseníkách  se nemluví o ničem jiném než o lesním baru. Dokonce prý už i na Pradědu jsou naštvaní, že se bar stává vyhledávanější atrakcí než jejich vysílač. Od Heligónu to máme cca 2 km tak se jdeme podívat, kam ty davy  každý den míří. Klasik by řekl "no tak ano, ale příště raději někam jinam". Místní lesáci vybudovali ze dřeva opravdu pěknou občerstvovací oázu. Funguje to tak, že přijdete dáte si připravené pivo, víno atd., opečete párek a útratu pak vhodíte (nebo taky né) do kasičky. No a právě to, že to funguje musí každý vidět,  proto lesní bar už rozhodně není oázou klidu jak tomu bylo v minulosti.  


I u jídla si lze všimnou drobných rozdílů úrovně děvčátek a chlapců. Styl držení prase-kost používám nejen u vidličky, ale rovněž u psacích potřeb apod. 


Bobovka to je moje. Ta v Petříkově je zajímavá tím, že je jednokolejná, čímž se z ní stává adrenalinový kostitřas.


Rodiče při plánování výletů zatím prostě musí počítat se spací pauzou. Snažím se, ale když to přijde zalomím kdekoliv.  


Evelínka netrhá naši dvoučlenou partu.


V tomhle se rodiče vždy rádi přizpůsobí.


Minikáry v Ramzové pěkně fičí.



Slavnostní závěrečný ceremoniál. A kam příští rok? Že by ...  ;-)