30.8. TRASA POCHODU>>
Dopoledne vyjíždíme z OVY, cestou zastavujeme v České Třebové, kde máme v plánu na rozehřátí zdolat Kozlovský kopec. Jdeme do kopce po asfaltce III třídy, kde sice nic moc nejezdí, ale je to poněkud fádní. Proto po nějaké té serpentině zkoušíme červenou turistickou značku. Naši se ale nějak zakecávájí, čímž nedávají pozor na značení a červenou značku záhy opouštíme. Po cca dalších 15min chůze a občasného přenášení kočáru přes bláto a kaluže začíná být našim divné, že přesto, že jdeme na kopec cesta vůbec nestoupá. Záhy zjišťují, že dlouho neviděli značku. Zpátky ni krok, taťka kouká do mapy a vytyčuje směr pochodu, který když dodržíme dorazíme zpět na červenou. „Cesta“ je pro kočárek nesjízdná a tak mamka bere mě, taťka kočárek a jde se. Opravdu po nějaké době narážíme na červenou a posléze dobýváme Kozlovský kopec s 32 vysokou rozhlednou. Na té se mamka s taťkou střídají zatímco mě nechávají dole. Pak jdeme do hospůdky na jídlo. Jakmile donesou našim oběd začínám křičet, protože se mi chce spinkat. A tak taťka místo jídla musí jezdit po štěrkové cestě, což pěkně natřásá můj kočárek a já spokojeně usínám. Po sestupu vyrážíme do Sedloňova (kousek od Deštného v O.H.), kde se ubytováváme v penziónu Hrad.31.8. TRASA POCHODU>>
Dnes lesní asfaltkou stoupáme na hřeben Orlických hor. Z Polomského kopce (1050m n.m.) jdeme již po šotolinové cestě na Vrchmezí (1084m n.m.), kde má být dle naší mapy rozhledna. Na rozcestníku na vrcholu je ale napsáno „do r.1946 stála pod vrcholem na polské straně chata s 28m vysokou rozhlednou“. 
Cestou z Vrchmezí si mě maminka dává do šátku, ať ho využije, když už byl tak drahý a když absolvovala na jeho vázání kurz. Pak jedu zase kočárem pořád po hřebeni až na Masarykovu chatu na Šerlichu. Zde si naši dávají oběd a taťka vepřem-knedlem-zelem porušuje předsevzetí, že na dovolené bude jíst zdravě. Po jídle sestupujeme z hřebene a přes Šerlichův mlýn se vracíme zpět do Sedloňova. 1.9. TRASA POCHODU>>
Autem se přesunujeme do Deštného, odkud po asfaltce prudce stoupáme do Luisina „údolí“.
Odtud jdeme po modré opět na hřeben a hřebenovou asfaltkou za silného větru zdoláváme nevyšší horu O.H. Velkou Deštnou ( 1115m n.m.). Odsud jdeme opět na Masarykovu chatu, kde si naši dávají jen polívku a oběd až níže na Šerlichově mlýně. Šerlichův mlýn je pro nás zklamáním, komunis. stavba s nevalnou obsluhou a kvalitou jídla.Odsud klesáme pro můj kočár náročným terénem zpět do Deštného. Večer zas porušuje svůj závazek nejíst mamka a v našem penziónu si dává vynikající jahodové knedlíky.
2.9. TRASA POCHODU>>
Ráno balíme a loučíme se Sedloňovem. Po cestě zastavujeme nad Říčkama v sedle u pevnosti Hanička. Odsud vrážíme po hřebeni na Anenský vrch (991m n.m.) jehož vrchol „zdobí“ bunkr z druhé světové. Pak jdeme ještě kousek po hřebeni a následně sestupujeme níž mimo značení a vracíme se zpět. Cestou se stavujeme v kempu v Žamberku, kde si naši pomlaskávají nad dobrým obědem.
Na večer dojíždíme do Čenkovic, kde po malém bloudění nacházíme penzión Štěstí. Je po sezóně a tak jsme v celém objektu pro 16 lidí sami. Je to novostavba, vše čisté, velký apartmán, kulečník, šipky.3.9. TRASA POCHODU>>
Dnes vyrážíme k Suchému vrchu. Úzká asfalka brutálně stoupá Čenkovicemi, taťka tlačí a funí a já mám chvílemi pocit, že v kočárku stojím. Terénem se dostáváme do Červenovodského sedla a odsud po afaltce k Suchému vrchu (975m n.m.). Je ale poměrně brzo a tak pokračujeme terénem dál až k tvrzi Bouda. Chvílemi je na cestě hodně šutrů, a aby to se mnou tolik neházelo, tak to taťka řeší tak, že jedeme se zadníma kolečkama ve vzduchu jenom po předním. Po nějaké době, ale taťka zjišťuje, že to jede nějak hůř ... defekt předního kola. Máme sice krásnou pumpičku, ale náhradní duši ani lepení né. Holt budeme muset zbytek dovolené objet s defektem.
Od tvrze Bouda se vracíme zpět k Suchému vrchu nejprve po značce, pak aby byla nějaká změna tak mimo značku. Dle mapy to má být zpevněná cesta. Zpočátku mapa nelže pak se ale cesta mění v terénní, prudce stoupající a navíc s množstvím velkých kamení, že i taťkova taktika jízdy pouze po předním kole selhává. Musím z kočárku ven do mamčiny náruče, taťka přemísťuje kočár. Po chvíli si to naši vymění a pak ještě několikrát. Sláva jsme opět na Suchém vrchu. Rodiče už šilhají hlady a těší se na oběd. Ve vrcholovém bufetu toho moc na výběr není a tak berou za vděk smažákem s hodně vysmahnutýma amerikama. Na chuti moc nepřidá plastový talířek a plastové příbory, ještě že to jde vše spláchnout 11 Holbou. 
Ze Suchého vrchu jdeme zpět do Čenkovic nejprve po turistické, ta je ale po chvilce nesjízdná, proto odbočujeme na asfaltku. 4.9. TRASA POCHODU>>
A jede se domů. Po cestě stavíme v Králíkách, kde máme v plánu kratší výšlap. Nejprve stoupáme velmi prudkým kopcem v terénu ke klášteru na Mariánském kopci, pak navštěvujeme rozhlednu Val. Zpátky do Králíků se vracíme mírným klesáním naokolo. FOTOGALERIE>>
