sobota 30. listopadu 2019

novinky konValinky - podzimní výlety

Naše auto už se s námi nebude chtít kamarádit. Možná už měsíc a půl totiž stojí před barákem bez jediného výjezdu. My ale samozřejmě nečučíme doma do zdi, ale podnikáme různé procházky do blízkého okolí, které je moc pěkné a zároveň masovou turistikou nepolíbené.


Busem do Josefovic, přes Budišovice a Myšinec do Zátiší do oblíbené hospody Hotelík a tramvají domů.





Busem do Plesné, přes Dobroslavice do Jilešovic do oblíbené hospody Kamenec a vlakem domů.







Busem do Plesné, přes Dobroslavice zpět do Plesné do cukrárny Kafrárny a busem domů.







neděle 17. listopadu 2019

Vikiho občasník - Švýcárna

Strejda Peťan sehnal osmilůžák na legendární jesenické chatě Švýcárna, takže bylo jasné, že z toho bude parádní akce. A taky že jo. Mohli bychom  autem na Hvězdu pak Bílou Opavou hore přes Ovčárnu, ale to zaprvé už známe a za druhé nechceme jít s davem. Úkol je jasný. Auta ( a maminy ) nechat doma a jít mimo dav. Je naplánovaná  náročná trasa o parametrech 19 km / 1360m ( mapa zde ), proto Valinku alias Matese pro tentokrát necháváme doma.


V osm ráno odjezd ze Svinova, přestup v Milovicích n. Opavou a pak soukromým motoráčkem do Vrbna. V deset se vydáváme na pochod. Hned za Vrbnem se to začíná prudce zvedat na Zámeckou horu, tempo se velmi zpomaluje a začínají první prudící řeči nás mládežníků.

Se Zámeckého vrchu stoupáme mimo značky na skalnatý kopec Plošinu. Připojuji se k taťkovi, začíná dialog, no spíše můj monolog na historické témata, takže ani mi nepřipadá, že celkem svižně šlapu. Pod Plošinou čekáme na zbytek party a při pohledu na hodinky je jasné, že abychom nešli druhou část plánované trasy neznámým terénem na čelovky budou muset zrychlit nebo vymyslet variantu "brod". Já s taťkou se držím původního plánu, zbytek bandy volí sestup do Karlovky, výjezd busem na Ovčárnu a pěšmo na Švýcárnu.

Hrneme to přes další nádherné skalnaté kopce Žárový vrch a Lyra. Tempíčko je rychlé, ale v poho zvládnutelné, z kopečků sbíháme. V sedle pod Lyrou protínáme silnici z Karlovky na Vidly a po dřevařské cestě se blížíme k závěrečné zteči. Počasí je ideální turistické, výhledy dobré, akorát vrchol Pradědu je zahalen v mlze. Od skalnatého vrcholu Sokol jsme sice jen pár set metrů, ale začíná se šeřit, tak si ho i s keškou necháváme na příště. Dostáváme se do 1300 m n.m. a po vegetačním chodníku vedoucím měkkou travičkou míříme z pod Pradědu k Malému Dědu. Na Švýcárně jsme chvilku po 16, tedy už za šera, ale nikoliv za tmy. Zbytek party přichází na čelovky hoďku po nás.

Na chatě to žije, jí se a pije a taky hrají hry.

Druhý den už je to na pohodu z kopečka po modré kolem Vysokého vodopádu do Bělé p. P. Samo, že cestou dojde i na nějaké ty šiškové bojůvky. Budu se asi opakovat, ale Jeseníky jsou prostě boží.









       
FOTOGALERIE

čtvrtek 7. listopadu 2019

Vikiho občasník - výroční oheň

Poprvé jsem se zúčastnil této tradiční akce našeho TOM Sedmička.








pátek 1. listopadu 2019

OCR sezóna


OCR ( obstacle course races neboli překážkové běhy) sezóna letos za moc nestála proto jen shrnutí.



1.2. Winter Heroes race

Po nemoci, zároveň do formy daleko takže s výkonem nespokojen. Ale jinak pěkný závod, škoda, že už nebude. Více o průběhu zde



1.6. Mad race

Před pár lety můj první překážkový závod. Letos myslím už popáté na startovní čáře. Skvělé překážky, kopce, těžký terén, co víc si přát. Forma (úměrná věku a opotřebení) už celkem je. Z výkonu dobrý pocit, i když na skvěle připraveného Toma Suzsku nebyl nárok.



8.6. Heroes race

Můj nejoblíbenější překážkový závod v krásných kopečcích kolem Hradce n. Moravicí bohužel DNS. Nevím co se stalo, jestli jsem nějak blbě zvednul Valinku nebo co, prostě něco luplo v zádech a nejde se rozběhnout. Když to zkouším hned mě to zkroutí k zemi. Moc chci, zkouším různé cviky, masti, pilule, ale bohužel závod bych nedal ani v přepnutí do užívacího módu.

29.6. Geroy

Závod v Přerově u Bečvy. Kopce v této lokalitě bohužel nula, zato vody požehnaně, překážky celkem lehké. Start není ve vlnách, ale intervalový po 15s. Startuji v druhé desítce, z lidí co znám startuje největší soupeř Ivo Vrba 15s za mnou. Po pár stech metrech mě dobíhá a jde přede mě. Dobíhám a následně mu utíkám na překážce, kde bych to vzhledem ke své hmotnosti nejméně čekal, totiž na možná km dlouhém běhu s pytlem písku na zádech. Už si říkám, že by to dnes mohlo klapnou, když přichází překážka v místním přírodním koupališti. Úkolem je vzít si dvě pneu a obejít s nimi ostrůvek nedaleko od břehu. No jo, jenže vody je hodně a plavat ani s jednou, natož dvěma pneu nelze a tak padají ke dnu. To samé se stává urostlému borcovi, co startoval dříve a na překážku jde hned za mnou. Mezitím přijíždějí pořadatelé na čtyřkolce a ruší tuto překážku, no a taky přibíhá Ivoš, který si mě na následném 200m plavání maže na chleba.



24.8. Hei run

Šest týdnu před startem bohužel pád na biku, plandající ruka, narkóza, praská jamka ramenního kloubu a opruz v podobě nošení ortézy alias spacák. Závod v Hei parku u Tošovic je sice profilově náročný ( sjezdovky), ale překážky nebývají těžké jako např. na Heroes a proto jsem na startu. Po startu je hned sjezdovka a jelikož mi chvíli trvá než se zahřeje motor jdou „přepalovači“ přede mě. Výsledkem toho je, že na vrcholu sjezdovky, stojím v řadě na ručkování, s kterým mají vyřízení přepalovači problém a koukám jak borec v čele mizí. Borce se mi daří v půce závodu doběhnout a trošku mu poodběhnout, ale přichází oštěp. Ten sice doletí k balíku slámy, ale dát mu razanci, aby se zapíchl prostě rameno ještě nezvládá. Dávám 20 anglánů a borce se mi už doběhnout nedaří, naopak tak tak odolávám třetímu, který mě docvakává při nesení pytle do sjezdovky.




Teď trochu spočnout, v lednu operace ruky a pak doufat, že příští sezóna (na překážkách asi už jedna z posledních)  bude bez komplikací.