úterý 29. dubna 2014

Vikiho občasník - promoce


Tři roky tvrdého studia bylo pro babi Evu slavnostně ukončeno právě dnes. Velká gratulace !!!  Babi  si naštěstí vybrala studium ekonomické fakulty v místě bydliště, čímž odpadlo ubytování na kolejích a dědovo strádání.
Večer  se pak  koná  podobnou akce u nás doma.  V roli  prof. Ing. Mudr. Judr. csc s kuchařskou čepicí na hlavě a karabáčem v ruce  slavnostně předávám diplomy študentům   mamce a taťkovi.       





pondělí 21. dubna 2014

neděle 20. dubna 2014

Vikiho občasník - vodopády Satiny

Mám radost, že si na víkend si půjčujeme Evelínku. Její maminka má každým okamžikem přivést na svět další holčičku a je za každou chvilku oddychu ráda.
Vyrážíme do Beskyd prozkoumat vodopády říčky Satiny. Je to docela náročná stezka mimo oficiální značky. Lidi co sem zabloudí to většinou vzdávají u brodu, my ale nejsme žádné másla. Lesní skřítci nás za naši odvahu odměňují pokladem, který je ukryt v dutině stromu u Veličků.







pondělí 14. dubna 2014

Horská výzva Jeseníky

Loni pár dní před Výzvou, kdy  Jeseníky zapadaly sněhem a my jsme se jím museli skoro  13 hodin brodit jsem říkal  „už nikdy více“ no a jako obvykle  je vše  jinak.  Letošním parťákem je Libor alias Říďa. Šli jsme spolu předloni LH24. Od té doby jsme byli přihlášení na tři další akce,  které byly vždy kvůli zdravotním problémům stornovány.  První  těžký úkol se daří splnit. Jsme zdraví na startu v Koutech n. Desnou. Druhým neméně těžkým úkolem bude dokončit pokud možno co nejvíce vepředu. Dávat čas startu na půlnoc to je opravdu „moc dobrý“  nápad.  Alespoň je vždycky o čem diskutovat a hezky si zanadávat. Prý to tak lidi chtějí.  Říďa doma běžně usíná u večerních zpráv, já ulehám chvíli po 21 tzn.  my k příznivcům čelovek určitě nepatříme.  Vychutnávat si  při běhu výhledy je rozhodně  lepší než čučet do tmy.  
 
Půlnoc se blíží. Tělo zvyklé spát je třeba něčím nakopnout. Červený  býk mi přišel moc drahý, proto mám radost, že jsem  v Kaufu koupil  Bláznivého vlka za 4,50, jež  má dle etikety v podstatě stejné složení.  Šup ho do sebe a startujeme.  Na prvních dvou km je vepředu velký balík. Postupně  se to čistí od těch co chtějí předvést před autem s kamerou a zůstává  asi 15 dvojic,  které si to rozdají o vítězství. Mírně se stoupá v příjemném tempu 5:10 min/km. Před vyhoupnutím na hřeben - Vřesovou studánkou  se přechází do mokrého terénu, takže to v botech  začíná pěkně čvachtat.  Bohužel mi  začíná nějak  čvachtat i v břiše.  Jsme na hřebeni. Malá vrstva ušlapaného sněhu, bezvětří, radost běžet. Kdeže loňské sněhy jsou.
 
 Krátký výšvih na Keprník a pak seběh po sněhu na Šerák. Odtud začíná nejobávanější  úsek,  kamenitý sešup do Ramzové.  Říďa v téhle disciplíně příliš neexceluje ani  za světla na nenamrzlých  šutrech, no snad to bez úhony přežije.  Při  seběhu aktivuje houpající se žaludek Bláznivého vlka, který  chce být vypuštěn na svobodu. Tempo je naštěstí takové, že si mohu udělat náskok na chvilku zadřepnutí .   Dobíháme na Ramzovou na první  papání.  Hlavně koláčky jsou povedené,  i když  s nohama na stole u kávičky by jistě chutnaly lépe než při běhu.
 
 Teď je třeba se ze 700 m n.m. dostat zpět do 1400. Kolem Vražedného potoka stoupáme na Šerák spolu s dvojicí  Cypra-Vabrouch. Nedlouho po tom, co říďu chválím jak pěkně a rychle zvládl  seběh na Ramzovou, v okamžiku,  kdy se nám zdá tempo zmíněné dvojice pomalé a chceme zrychlit za sebou slyším uááá. Otočím se a říďa se svíjí na zemi.  No to snad né! Pád do kopce ?!  Do té doby rovný ukazováček a prostředníček pravé ruky  mu v druhém článku najednou zatáčí téměř do pravého úhlu.  Není  divu, že se mu při tomto pohledu dělá zle a motá se mu kedlub.  Prsty nahazuje zpět, ruka je však  k pohybu pomocí tyček  nepoužitelná.  Začíná pochod mrtvol.  Nuda ale rozhodně není , protože vlk chce jít opět ven.  Druhé nucené zastávky  vůbec nelituji. To jen tak člověk nezažije dřepět  po půlnoci za svitu měsíce s holou prdelí na Šeráku  a koukat na zářící město Jeseník. Říďa má stále motáka,  tak mu na Keprníku připravuji  drink Brutus od Nutrendu v domění, že ho nakopne.  V seběhu po kluzkých šutrech z Keprníku bohužel rozbitý říďa opět padá.  Náraz hlavy do šutru na náladě nikomu nepřidá zvlášť, když mu do cíle zbývá nějakých 40 km. O slovo se  opět hlásí  vlk a chce kupodivu opět ven.  Co mě, ale udivuje více je, že i přes pomalé tempo za námi furt nevidím žádné čelovky.  Poklidný  seběh z Červené hory na sedlo  „překvapivě“   narušuje  mé vypuštění  vlka.   

Na Červenohorském sedle po cca 32km jsme na  10 fleku.  Kromě  koláčků nás zde čeká rozhodování  co dál.  Po pár minutách v nichž  k občerstvovačce přibíhají  a v zápětí   ji opouštějí  dvě dvojice se říďa rozhoduje, že to ještě zkusí.  Po pár metrech dává ruce do kolen,  šiša se mu motá a naše putování končí.  Pořadatelský Land Rover nás sváží do cíle. Říďa zatápí v autě a zkoušíme na chvíli usnout.     
    
Ráno v cíli vítáme vítěze. Radost máme hlavně z druhého místa teamu Julboway  ve složení Standa Najvert, Radim Kasalík. Po snídani  jedeme na výlet do Šumperka. Na místní pohotovosti  ukládají říďovy pochroumané prsty na tři týdny do dláhy. Super, na Perun maraton, kde budou hole vzhledem k profilu nepostradatelným pomocníkem,  by to mělo říďovi vyjít ;-)  

sobota 5. dubna 2014

Vikiho občasník - fotograf nebo trenér?


Dnes poprvé  na závodech dostávám na mou obvyklou otázku „a kdo mě bude hlídat?“ odpověď „nikdo Viktorku“. A nejen to. Navíc mám ještě  z akce pořídit fotky. Start, rodiče začínají kroužit po březích Olešné a já mačkat spoušť.

Snímků dělám nepočítaně, žel bohu na valné většině z nich, ač jsou pěkné, nelze moc poznat, že jsou ze sportovní akce.  

 

Běhající objekty se holt fotí špatně. Jednoho taťku se mi nakonec daří ulovit, mamka je tak rychlá, že zůstává bez fotky.



 
Po závodě přesun na Ostravici a odsud na biku ke Zbujovi.
 
 
Bazén na Sepetné má  být relax po náročném dni, ale není tomu tak. S mamkou zkoušíme kraulové nohy. Zjišťuji, že i přes její nesrovnatelně větší záběrovou plochu se kupředu pohybuje téměř stejnou rychlostí jako já.  Ihned se měním v trenéra. Vysvětluji  ji co má plavat. Pak chodím po břehu , hecuju ji a ona maká. Ještě pár tréninků a zvládne to.