Veličkovi: března 2023

sobota 11. března 2023

Vikiho občasník - Praha

Po letech zase v Praze. Za tři dny toho stíháme celkem dost.

Pražské Jezulátko. Píšeme i papírek s přáním.

České muzeum hudby. Stovky hudebních nástrojů, na některé je možnost si zahrát, nikde ani noha jen dozorci v důchodovém věku vynořující se jako duchové.

Petřínský park. Poryv větrů způsobuje, že možná 10 metrů před nás padá ze stromu obrovská větev. Být to o pár sekund později bylo by vymalováno. Že by pomohl svatý co to celé vidí z kamenného podstavce ?

Inaugurace prezidenta. Moc toho si ce nevidím ale atmosféra je super.

Koncert vážné hudby ( odrhovačky co se neoposlouchají od Vivaldiho, Smetany, Mozarta ) v katedrále sv. Klimenta.

Nejznámější restaurace a pivovar u Fleků, kde vaří pivo už déle než 500 let. Přesto, že je čtvrtek večer a mimo sezónu je plno. Chlapík u vchodu si nás bere a ukazuje místo, kde si máme sednou. Během pár sekund máme na stole pivo, mi to zatím nechutná tak odmítám. Borci neustále nosí velké tácy plné piv a panáků a rozhazují je po stolech žíznivým turistům.

Noclehy v botelu Amirál kotvícího na Vltavě nedaleko Vyšehradu. Paráda usínat kousek nad hladinou s výhledem na zářicí náplavku s Vyšehradem a ráno pak z postele koukat na proplouvající labutě či trénující veslaře. V botelu to vypadá jako na Titaniku. Jednoznačně převládá zlatá barva. Za 800 os/nos s výbornou snídaní prostě skvělé.

Ranní prázdné uličky Malé strany jsou romantické a samozřejmě nemůžeme vynechat návštěvu pražského hradu, kde m.j. vystoupáváme po 287 schodech na jižní věž Svatovítské katedrály, abychom si vychutnali neúžasnější výhled na Prahu. Zajímavostí je, že jsme ten den nahoře jako první a tedy se i odsud jako první koukáme na Prahu po nástupu našeho nového prezidenta.

Národní muzeum už znám z návštěvy s turisťákem, nicméně je tak obsáhlé, že i když ho navštívím při další navštěvě Prahy zase objevím spoustu nového.

Na obědy chodíme pod Václavák do automatu Havelská koruna. Za lidovku klasická česká jídla.

Kostel sv. Cyrila a Metoděje, kde se nachází Památník hrdinů Heidrichády nemůžeme vynechat. Máme štěstí, protože v kryptě, kde se část posledních bojů uskutečnila zrovna začíná komentovaná prohlídka. Nadšený mladík velmi srdceryvně osvětluje jak to vlastně ve skutečnosti proběhlo. No dost se to lišilo co známe z filmu operace Anthropoid.

V Království železnic je 600 m2 modelového kolejiště a zahrnuje známé scenérie z šesti krajů naši republiky. Jezdí tam 80 vlakových souprav ale i auta, tramvaje apod. a střídá se den a noc. Model obývá 30 000 postaviček, které jsou zachyceny v běžných, často vtipných, životních situacích.

Stylový Andělský minipivovar uspokojuje nejen taťkovy chutě, ale díky výborné domácí limonádě také ty mé.

Z Vyšehradu jsou překrásné výhledy a nevynecháváme ani místo odpočinku slavných Čechů hřbitov Slavín.

Technické muzeum je svým obsahem taky obrovské, takže se zaměřujeme hlavně na dopravu a něco si necháváme na příště.

Pivovar přímo na lodi je docela zajímavost a pivo se jim dle taťky daří dělat skvělé. Za mě umí i velmi dobrou domácí limču.

Pařížská je naší nejoblíbenější pražskou ulici a dáváme si ji hned několikrát. Třeba příšerný klobouček, který je na Ali expresu za dva dolary tu mají za 9 tisíc, nebo hnusná mini kabelka přes 100 tisíc, no prostě veliká legrace. Bodyguardi divně koukají co je to za dva chechtající se blázny před výklady jejich obchodů.

Největší "sranda" však přichází, až po nástupu do vlaku a zjištění, že jsem nechal batoh s ipadem v pivovaru na lodi. Než si uvědomíme, že bychom ještě rychle mohli vystoupit vlak se rozjíždí. Taťka vystupuje v Pardubicích a vrací se zpět do Prahy, já pokračuji do Ovy. Taťka se ze zapomenutým batohem vrací nočním vlakem. V Praze ještě stíhá navštívit pivovar U dvou koček a U medvídků čili jak se říká "všechno zlé je k něčemu dobré".

FOTOGALERIE