čtvrtek 31. prosince 2015

Vikiho občasník - Silvestr na Hýlově

 
K Evelínce do Hýlova musím z D. Lhoty za svitu čelovky  hezky po svých. Námaha stojí za to, protože v lese na posedu nedaleko lázní nalézám poklad.
 


 
Aby se jen neslavilo připravili jsme pro rodiče kulturní zážitek. V předvedeném dramatu hraji krále.  


 
Naopak pro nás je připravena stezka odvahy. Studánka se nachází ve fakt hlubokém lese, tudíž je dospělácký doprovod povolen.



 
Stezku zvládáme všichni. To s ohňostrojem v podání taťků je to horší. Strejda odpaluje krabici s efekty, nevšímá si ale že ji má dnem vzhůru. Nastává peklo, protože místo, aby to lítalo nahoru,  střílí to kolem nás a musíme zahájit bleskový ústup do přilehlé šopy. Naštěstí je to kromě šoku bez újmy a tak si můžeme po krásném 2015 připít na snad ještě krásnější 2016.   


úterý 29. prosince 2015

Vikiho občasník - Radhošť

Původně jsme mezi svátky chtěli dobýt Lysou. Je tam však absolutní peklo, snad každý kdo má v ř--- díru tam leze. Volíme tedy radši poklidnou zelenou z Ráztoky na Radhošť. Na radhošťském hřebeni je pochopitelně Václavák, pomocí koloběžek jej však překonáváme velmi rychle.


pondělí 28. prosince 2015

Vikiho občasník - Morávka Ateliér

Mamka si s tou prací nedá pokoj ani během svátků, takže se bez ní budeme muset párkrát obejít.
Pondělí a navíc deštivé počasí vyhodnocujeme jako nejvhodnější kombinaci pro návštěvu malé útulné hospůdky Ateliér pod Kotařem. Obvykle je tu totiž malá pravděpodobnost volného místa, obzvláště v počtu 6 ks. Sníh stále na horách není. Naštěstí ale máme kolobky, tak do dolů hrneme na nich.




neděle 27. prosince 2015

Vikiho občasník - vodopády Satiny

Nezvyklé počasí a málo vody v Satině nám umožňuje se k vodopádu dostat naší oblíbenou letní stezkou bez nutnosti brodění. Následně pokračujeme k Medvědí skále, Zbujovi a Veličkům.





čtvrtek 24. prosince 2015

Vikiho občasník - Vánoce

K obvyklým rituálům letos zavádíme novinku a sice dopolední procházku porubským lesem s partičkou známých. V nádherném jarním počasí má podobný nápad celkem dost lidí. I v restauraci Myslivna to žije, obzvlášť taťkové si pochvalují možnost vychutnat si vánoční pivko venku na zahrádce.

Nastává večer plný očekávání a zároveň i nejistoty.





Asi to se zlobením nebylo tak zlé, protože pod stromečkem je vše co jsem Ježíškovi napsal a dokonce i něco navíc. Bude to ale ještě šichta než budou dárky ve finální podobě. Kromě plastické mapy je totiž vše v rozkladu, např. Lego hrad má tisíc kostek.    



středa 23. prosince 2015

Vikiho občasník - den před

Každoroční klasiku, návštěvu radnice a bruslení na Masarykáči nevynecháváme ani letos.




Vikiho občasník - dopis od Ježíška

... vypadá to nadějně, teda alespoň do včerejška vypadalo. Snad neviděl včerejší extempore s uklízením hraček, kdy mi na zadku několikrát přistála vařecha.


 Pro jistotu jsem neponechal nic náhodě posléze sám od sebe udělal pár řádků psaní z úkolu ze školy a následně se chopil vysavače. Doufám, že Ježíšek zrovna koukal. Rodiče teda koukali jako vyjevení.


 

sobota 5. prosince 2015

Vikiho občasník - Mikuláš


Jako každý rok je u nás zase plno. Mikuláš s čertem letos přibrali i andílka. Největší strach mají jako každý rok Honzík a Evelínka,  já jsem na stupnici strachu někde uprostřed. Jdu  jako první. Vím, že Mikuláš ví vše tzn.  i nějaké ty moje hříchy, proto na něj hned v úvodu tasím žákajdu s hromadou jedniček. V zápětí  nasazuji song  „pásli ovce Valaši“ a je jasné, že do pekla letos nepůjdu. Dostávám balíček, kde je 3D puzzle Staroměstská radnice. Nakonec  nikdo z nás Vánoce v pekle trávit nebude, dokonce ani hříšník taťka. Toho sice při odchodu zkouší  čert vytáhnout ven, ale v přetahované opět vítězíme. Čert pak ještě drápe na parapet, zřejmě  ve snaze vrátit se oknem. Vrtá  mi hlavou, že jeho drápající ruka vypadá jako  lidská, když  měl u nás ruce černé. Prý pravděpodobně nemohl dosáhnout, tak použil pařát lidské ruky. Hmm asi jo.      



čtvrtek 3. prosince 2015

Vikiho občasník - dopis Ježíškovi

... už letí směr Boží Dar.

neděle 22. listopadu 2015

Vikiho občasník - Praha


Aby měla mamka klid na učení  opět ji opouštíme. Historické události jako stavba Karlova mostu, Orloje, bitva na Vítkově, na Bílé hoře, staroměstská exekuce atd. jsou u nás v současné době ústředním tématem, takže je návštěva Práglu ideální  volbou.


Během víkendu navštěvujeme:
Václavské nám. – večer i ve dne, až na Vaška na koni žádný zázrak
Staroměstské náměstí – večer i ve dne, 27 křížků na památku popravy českých pánů tam skutečně je
Staroměstkou radnici  - večer v dešti, přesto skvělý výhled z téměř  70m
Židovský hřbitov – večer v dešti koukat přes zamřížované okýnko na staré náhrobky je dost strašidelné, stejně jako temné uličky v okolí
Orloj – večer i ve dne, v celou hodinu jsme u něj jedni z mála nešikmookých a snad jediní  česky mluvící
Karlův most – večer a dvakrát ve dne, nádhera hlavně večer v dešti a brzy ráno (málo lidí)
muzeum strašidel – přízemí dobrý, podzemí nedobrý,  protože v náruči taťky s hlavou schovanou v jeho bundě nic nevidím
Pražský hrad – nádhera, chrám sv. Víta je neskutečná megastavba, z jižní věže chrámu po překonání 280 schodů fantastické  výhledy
Petřínská rozhledna – na její větší sestru bych teď radši nejel, z té naší malé opět krásný výhled na celou prahu
Zrcadlové bludiště – hodně srandy … a přitom taková blbost
Muzeum kostek –  2500 modelů postavených z 1.mil kostek, mají tu např. i obří Karlův most, Eifelovku a taky herničku, kde stavíme Žižkovský vysílač a Karlův most
Žižkovský vysílač – večerní Praha z 93 metrů opět skvělá
Království železnic – fantastické dílo na obrovské ploše, Lysou a Praděd ještě sice ještě nemají, ale dost velká část republiky už je hotová, vše jezdí svítí, střídá se tu den a noc, je tu spousta tlačítek, kterými je možno něco ovládat např. lanovku na Ještěd, jo a je tu opravdická tramvaj, kde jdou m.j. otevírat dveře i s bzučákem



 


 
 
 

úterý 17. listopadu 2015

Vikiho občasník - Slavíč


Dnes je hnusně, ale co doma, když je ten svátek. No hnusně … když projíždíme kolem přehrady Morávka a vidíme jak je v ní málo vody, tak je vlastně super, že prší. Auto necháváme kousek za přehradou. Po zelené jdeme 6,5 km na Slavíč resp. na Kolářovu chatu. Vrchol Slavíče je od ní ještě 2 km vzdálen a nevede na něj žádná oficiální turistická cesta. Až bude někdy lepší počasí, určitě na něj koukneme ať máme do sbírky další tisícovku (přesně má 1055 m n.m.). Dnes na mě kromě pokladu čekají dvě odměny. Tou první je cca 8 km sjezd na koloběžkách, které jsme si nahoru v batohu vynesli. Podrážky nám chvílemi kvůli brždění doslova hoří, nicméně až na pár úseků dohromady v délce cca 500m, kdy by to podrážka neubrzdila je celá trasa sjízdná, v dolních partiích musíme sem tam dát i odraz. Druhou odměnou je relax v bazénu se solí z Mrtvého moře, který zařazujeme vždy, když se nacházíme v těchto končinách.  







sobota 14. listopadu 2015

Vikiho občasník - Beskydské nebe


Ve Frenštátu na Horečkách dokončili naučnou stezku Beskydské nebe jejiž součástí je  interaktivní expozice instalovaná v korunách stromů. Stezka je otevřena jen tento víkend (od příštího roku otevřeno jaro až podzim) proto je tu docela dost lidí. Po delší době se mi ozvala Evelínka z Hýlova tak jsem ji vzal s sebou a samozřejmě i její mladší ségru. Kromě stezky je tu také nový amfiteátr, dětské hřiště, chodník pro bosé nohy  a před dokončením je nádherně zrekonstruovaná rekovická hospoda. Když k tomu připočtu již nějakou dobu fungující cyklotraily, tak lidem z Frenu tuto relax zónu docela závidím.

Být ve Frenu a nevylézt na Javorník by byl hřích, proto tak činíme.