sobota 31. ledna 2015

Vikiho občasník - planetárium

Na podzim byla dokončena rekonstrukce planetária v porubském lese. Konečně  nacházíme trochu času sem zavítat. Pořad Astronaut s odborným výkladem je skvělý stejně jako interaktivní expozice v Experimentáriu. Zpátky jen s mamkou (taťka potí na lůžku) přes les za svitu čelovky plníme bobříka odvahy.   


neděle 25. ledna 2015

Gastrofestival LH 24


S dvojnásobným mistrem republiky v beertreku R.Kasalíkem alias Kasou jsem se na LH24 domluvil v září právě po MČR, krátce před window.
Od prosince jsem chtěl žít na horách, ale nějak se to zase zvrtává, nicméně dva kvalitní tréninky se Standou a jeden sólo dávám. Hned po Silvestru výběh na Smrk a týden před LH  Ostravice – Morávka. Prostě jako vždy se téměř všechny tréninky odehrávají na úpatí Nízkého Jeseníku.
Co je plus oproti minulosti, tak až na jakousi střevní svini ani jedna nemoc – rýmečka, která předtím přicházela skoro s každou změnou počasí. Je to tím, že už vůbec nechodím plavat nebo, že několikrát týdně baštím tvarůžky a kysané zelí???
Z putování na Morávku týden před závodem vím jaký brutální led je od Lukšince. Sníh furt nikde, tak měknu a říďa mi dva dny před startem přiváží boty s hřeby.
Dle relativně seriózního internetového plátku jsme pasováni do role favoritů a pronásledovatelů loňských vítězů Oldy a Adama z Izumi.
Ráno při prezenčce všude cedule, že je nutné mít mačky nebo řetízkové nesmeky, které opodál za 950 prodávají. Nutnost? Byznys?  Těžko říct. Dal jsem dvojku za boty a další litr investovat nehodlám, buď  disk nebo vyjde risk.
Přesto, že jsem starší, pomalejší a předpoklad finiše je v lichém okruhu podléhám tlaku Kasy a začínám první rundu. Klušu s Oldou z Izumi. V hangu od Butořanky probíráme jeho kixboxerskou kariéru. Nad hangem přecházím do klusu a Oldu ztrácím. Kurňa, buď mu vadí, jak furt vykecávám nebo je to taktika, být v našem stínu a ráno udeřit, rozhodně to ale není tím, že by mi najednou začal jít běh do kopce. Škoda, myslel jsem, že bychom mohli dlouho běhat společně. V seběhu testuji, co umí nové botky na ledových plotnách na Lukšincem. No tak ano, ale raději budu, když ten nahoře propíchne peřinu.
Na předávce jsme třetí, ale to je úplně jedno. Důležité je, že začíná pořádně sypat a seběh je za odměnu.
Od třetího okruhu se dostáváme do vedení. Kasa se kalibruje na čas něco pod 1:30 okruh a neuvěřitelně přesně to v dalším průběhu drží. Izumi je pořád jak stín pár minutek za námi.
V osmé rundě (mé čtvrté) konečně nějaké „vzrůšo“. Žaludku se moc líbí ve fantastické gastrozóně, zato se mu vůbec nelíbí otřesy při seběhu. Od této chvíle až do konce závodu se mění běh – gastro – spacák – běh  na  běh – záchod – gastro – spacák – záchod – běh.
V noci vládne ve vrchních partiích bílá tma – silný vítr s hustým sněžením. Váček s čajem musím oproti zvyku lupnout vždy už pod sjezdovkou, neb rukavice za 39 z Decatlonu moc nehřejí a na vrcholu ani nevím, že mám prsty.


Jediná fotka parťáka Kasy (ten vlevo), kterou jsem našel. Vpravo "vyplý" Peťa Žákovský.
 
Do rána hezky střídáme, Kasa vypadá na předávkách svěží, Izumáci jsou někde za námi, jak daleko ale nevím, neb to průběžně nesleduji. V gastro žeru, co mi přijde pod ruku ( např. párečky), protože je to stejně jedno a vše vzápětí letí ven.
Po 13 rundě mi Kasa říká „vole máme náskok o 40 minut“. "Super, trochu zvolni kámo a závěr si vychutnáme“ říkám mu.
14 rundu Kasa dokončuje 3 a ¾ hodiny před koncem závodu. Ty vole to dáme 16 s prstem...
V seběhu 15 rundy přemýšlím čím Kasu uplatím, když mi řekne, že na to už sere ( 15 kol by mělo na vítězství stačit). Na Albíňáku vytáčím Kasu s klasickou hláškou „Albínek“ na druhém konci se ozve jsem připraven. „Pořádně si to užij chlape máš na rundu 2hod 10min“ říkám při poslední předávce, no a Kasa si to za 1:37 užívá.

 
 
V jednotlivcích samozřejmě držím palce sparingovi Standovi. Ze zákulisí vím, že to bude mít hodně těžké, protože se od středy necítí dobře. Žádná teplota, rýma ,bolest v krku, někdo by řekl simulant, ale já přesně vím vo co go, protože právě to jsem míval xkrát za zimu v dobách, kdy jsem chodil plavat a nežral na kila tvargle se zelím ;-) Každopádně bych s tímto do závodu nešel a výsledných 12 kol nechápu. Zrak všem vytřel v branži dosud neznámý Václav Utínek s 13 koly!  

 
Taky nechápu, jak se můžu kamarádit s magory jako Stoža a Kury, kteří každý dávají 11 rund, a aby nepřerušili několik let trvající šňůru účastí na Lysacupu, jdou ještě dnes večerní etapu od Bezruče ;-)
Očekávám „black monday“ a vtipný telefon od řídi nebo Standy typu „nejdeš dnes úseky?“. Telefon dle předpokladu přichází, ale problémy s chůzi ze schodů či sedáním na záchod nikoliv. Stehna sice bolí, ale daleko více bolí ruka oteklá nad zápěstím – nejsem zvyklý běhat s holemi. 

 
 

 

sobota 17. ledna 2015

Vikiho občasník - hospůdka Ateliér

Naše toulky v okolí Morávky a dřina do kopce byly opět odměněny objevem krásných míst. Malý Lipový potok s mnoha splavy a kaskádkami je nádherný i v tomto nevrlém počasí. Na podzim jak hraje listí barvami to musí božské. Dnešní cíl hospůdka Ateliér má jen pár míst k sezení. Máme štěstí, že právě někdo odchází takže se můžeme zakousnout do fantastických pokrmů jako např. cereální nudle s mákem.
 
 







 

 

 

čtvrtek 1. ledna 2015