Strejda Peťan vymyslel přejít Tatry od východu, vše naplánoval, zajistil ubytka takže by jen blázen řekl nejdu. Je prostě snem každé šestileté holky něco takového absolvovat 😉
Jak už to tak chodí, tak jak nebývám nemocná v sobotu před odjezdem bác a u oběda mi najednou začíná být zima a ke kašli a rýmě se přidává teplota. Rodiče začínají vymýšlet náhradní plán, že s taťkou vyjedu o nějaký den později a přidáme se ke zbytku výpravy. To se mi vůdec nelíbí a tak dávám tělu pokyn a od té doby se už mamce nedaří teplotu naměřit 😉
V neděli ráno nastupují 3 x 4 ks ( kromě nás Škračkovi a Juřínkovi ) do Pendolína směr Poprad. Zároveň s rozjezdem vlaku zasyčí pivní plechovky a je hned od startu veselo. V Popradě přestup na električku do Tatranské Lomnice a odtud busem do Kežmarských žlabů. První den na rozchození nás čeká jen 6 km a vystoupání do 1300 m n.m. na chatu Plesnivec. Cestou potkáváme minimum turistů a kocháme se překrásnou přírodou. Na chatě jsme krom Polského párečku sami, pohoda klídek. Uvítacího večírku se neučastní taťka páč má ucpané vedlejší dutiny, hlava mu chce prasknout a Sinupred ještě nezabírá.
MAPA
V pondělí vyrážím s taťkou a Kačkou napřed. Příroda Belianských Tater je odlišná od zbytku, není v šutru, ale spíše louky, hodně zeleně . U Bielého plesa děláme pauzu a čekáme na ostatní. Dlouho se bavím krmením kachniček, které jsou naprosto krotké a nechají na sebe i sáhnout. Na chatu Brnčálku přicházíme v době špičky čili je obsypána lidmi. Brzy se ale vylidňuje a zůstávají pouze ubytovaní. Ožungři ( souhrný název pro trojici pubescentů Vikiho, Domču a Péťu ) mě k jejich veliké radosti 😉 dostávají na starost a jdeme se projít kolem Zeleného plesa. Mezitím mamka, taťka, Kačka a strejdové Dušan, Peťa dobývají Jahňačí štít. Večerní seance ve vyhlášeném baru se účastní pouze chlapi, hodné holky jdou spát.
MAPA
MAPA ( Jahněčí štít )
V úterý nás už čeká delší etapa. Hned po startu stoupáme na nejvyšší bod dne Velkou Svišťovku. Začíná se stylově jednoduchými řetízky a pokračujeme nekonečnými serpentinami v šutru, které si zkracuji a prokládám lezeckými vložkami. Na Svišťovce sviští hodně silný vítr, takže je třeba se přiobléct i přesto, že svítí sluníčko. Skalnaté pleso pod majestátným Lomnický štítem je sice krásné, tu ale tlumí, podobně jako všechna místa, kde vede lanovka, davy lidí, kteří by tu nebýt lanovky zcela jistě nebyli. O dvě stě metrů níže na moc pěkné Skalnaté chatě, kde se naše duo setkává s ostatníma, už to ale vypadá o sto procent lépe. Úsek po magistrále na Zámkovského chatu je hodně frekventovaný ( lanovka Skalnaté, lanovka Hriebienok). Na Zámce se zase všichni scházíme a dále se naše cesty rozdělují. Já s taťkou a tetou Kačou míříme dolů na Bílikovu chatu, zbytek jde před zítřejší královskou etapou složit hlavu nahoru na Terynu. Zatímco si užíváme luxusu na Bilíkačce, skupina Teryna se musí spokojit se studenou sprchou a trojposchoďovkama, kde se člověk cítí jako v rakvi.
MAPA
MAPA (Teryna)
Středa má být pro mě odpočinkový den s tříhodinovou procházkou po magistrále na Sliezský dom. Mám jít s tetou Kačou zatímco taťka má vyrazit jinou trasou přes kopec. V 5,30 ráno, kdy se taťka snaží potichu vytratit z pokoje se budím a spouštím takový proud slz, že jsem po krátké snaze mě utišit a uplatit, během minuty sbalena a vyrážíme spolu. Chata je zamčená, proto ji opuštíme jako zloději oknem. Z odpočinkové etapy se rázem stává etapa královská. Stoupáme úžasnou liduprázdnou Velkou studenou dolinou.. Až v samém závěru předbíháme dva plně naložené nosiče a potkáváme pár lidí co spali na Zbojničce. Děvčata co už známe z Brnčálky říkají, že oproti plánu setupují dolů, páč se blíží bouřka. Bouřky to je asi nejvíc čeho se v Tatrách bojím. Na Zbojnické jsme před 9, nikde nikdo, svítí Sluníčko. Nosiči říkají, že se změnila předpověď, a že by mělo na 40% něco spadnout kolem poledne a pak až ve tři odpo. Před námi je velké dilema, které taťka hodně zvažuje. Nakonec je rozhodnuto. Jdeme vstříc sedlu Prielom.
Mezitím se skupina Teryna dělí na dvě. Teta Denda se necítí na překonání Priečného sedla a navíc se Laura začíná díky noční "klimatizaci" na pokoji cítit blbě. Juřínci tedy sestupují dolů. Mamka, Viki, Kačka, Peťa a strejda Peťan zahajují královskou etapu přes Priečné sedlo. Po úvodních kramlích dělá Péťa začátečnickou chybu, koukne se přes hranu skály dolů a je vymalováno ... panika, že málem ani nemůže slézt dolů. Už to vypadá, že pokračovat nebude. Strejdovi se daří najít nástupní variantu přes sněhové pole a skupina Teryna úspěšně dobývá sedlo.
Po rychlé snídani ( já tabulka Milky, taťka pivo ) na Zbojničce to hrneme úplně opuštěnou kotlinou k sedlu. Z hrobového ticha a samoty jde až strach. Závěrečné strmé stoupání jdu-lezu stylem pár desítek metrů sólo, pár desítek metrů taťkovi za krkem. Na odpočinek není čas. V 11 hodin sedíme v sedýlku. V protisměru potkáváme první živou duši, asi sedmdesátiletého dědulu. Nyní začíná nejtěžší úsek, kramle vzdálené tak, že na ně nedosáhnu, řetězy a to vše bohužel dolů, což je o dost horší než lézt nahoru. Po to tom co oznamuji taťkovi, že řetězy nepoužívám, neb se prověšují a to nemám ráda, nevypadá úplně happy, dokonce ho podezřívám, že se bojí. Jsme pod řetězy, scházíme hnusným suťovištěm a začínají se honit mraky. Taťka mi ukazuje cestičku vedoucí do údolí, kterou už budeme jen klesat.
Skupina Teryna se blíží k Zbojničce a kousek od ní je chytá slejvák, který rozhoduje o tom, že nás přes sedlo Prielom nebudou následovat, ale půjdou dolů k Bilikačce a pak po magistrále na Sliezsky dom.
Na rozcestníku Zamrznutý kotol zjišťujeme, že ona slíbená cestička dolů vede úplně na opačnou stranu do Tatranské Javoriny. My musíme vystoupat nahoru na Polský hřeben. Začíná déšt, sílí vítr, nasazujeme pláštěnky. Žadné peklo se naštěstí nekoná, na hřebeni déšť ustává a my z něj můžeme v klidu po ořetízkované cestě sestoupit. Na taťkovi jde vidět jak to z něj spadlo. Sestupujeme krásnou Velickou dolinou, nikde nikdo. U Dlhého plesa je dlhá pauza na hraní si s tlapkovou patrolou resp. s jejími čtryřmi členy ( každý večer na chatě nacházím ukrytou jednu figurku ) . Přichází se na nás podívat asi na pět metrů kamzík, tak jdu na čtyři dělám kamzíka. Najednou mě zalechtá v nose a héhéhééépčííík a kamzan se tak leká, že vyletí asi metr do vzduchu. Cestou nás zdraví hvízdající svišti. Další pauza je u Velického vodopádu, kde se bavíme lezením po šutrech jako by toho dnes nebylo dost.
Na Sliezském domu se postupně potkáváme se zbytkem výpravy, všichni mě za dnešní výkon chválí, takže se cítím jako celebrita. Zjišťujeme nemilou věc, totiž že nemáme tlapkovou patrolu. Taťka zapíná turbo a kluše se zpět k Dlhému plesu, ale tam bohužel nejsou.
Laura chudák je úplně hotová, má teplotu a bolí ji ucho, snad to zítra zvládne.
MAPA
MAPA ( skupina Teryna )
Čtvrtek má být co se týče počasí nejhorší den. Má to přijít kolem poledne proto po krosanu zakoupeném předchozí den a horké čokoládě z automatu vyrážíme už v 7,30. Jen Škráčci zůstavají, neb k jejich apartmá přísluší i snídaně a bylo by škoda ji tu za ty prachy nechat. Škráčci se nevlezli na turistický pokoj a tak museli sdílet hotel s "lepší" společností. Dnes jdeme po magistrále a až k Batizovskému plesu je sluníčko a celkem dusno. Na plese na nás ještě čekají, odtud už dělám s taťkou jako vždy závoj. Hrobové ticho a mlha stoupající z nižších poloh mi trochu nahání hrůzu, ale šerpovi se od toho daří odvést pozornost. Do toho zesiluje vítr a začíná nepříjemně pršet. Hromy a blesky se naštěstí nekonají, protože toho se fakt, ale fakt bojím. Před Ostrvou déšť ustává a zbývají nekonečné serpentýny na Popradské pleso. Promočení na kost ale šťastní jsme v cíli.
MAPA
V pátek mám zasloužený volný den. Trávím ho s Kačkou a tetou Kačou procházkou k plesu, hrami, malováním a tlacháním. Na Popradském plese mají naprosto skvělé gastro, které si náležitě užíváme. Ostatní ( kromě tety Dendy pečující o nemocnou Lauru ) vyrážejí na Koprovský štít. Na jeho vrcholu se Viki rozhoduje, že by chtěl zdolat dalšího velikána Rysy. Při sestupu z Koprovského se však začínají ozývat střeva a žaludeční problémy proto Viki volí ústup na chatu. Taťka čeká na strejdu Péťu a Dušana a společně Rysy dobývají.
MAPA (Koprovský štít)
MAPA (Koprovský štít, Rysy)
V sobotu před snídaní si ještě Taťka dává Ostrvu a Tupou, pak hoďka hrátek u plesa a sestup do civilizace na Štrbské plesu. Proti nám jde téměř souvislý had lidí mířících k Popradskému a my vzpomínáme na nádherné úseky, kde jsme nepotkali živáčka. Zubačkou do Štrby, taťkové pivko v nejmenší hospodě na světě a Pendolínem domů.
Myslím, že můžu za všechny zúčastněné moc poděkovat strejdovi Peťanovi , který Tatranskou pohádku vymyslel a komletně zinscenoval ... prostě all inclusive 👌
Taťkovy poznámky :
Během výpravy jsem Marschal, Everest, Sky či jiný člen Tlapkové patroly, ale také jednorožec, drak, pavouk, beruška, motýl. atd a dostávám mnoho gólů ve slovním fotbale.
Především jsem však parťák úžasné malé holky .
Když jsme se vydrápem do sedla Prielom a vidím co musíme slézt mám pořádně nahnáno. Kramle od sebe daleko tak, že na ně nemá šanci dosáhnout. Skalnaté štíty, ticho, jen silný vítr a blížící se mračna. Říkám "Valinko slíbená dlouhá pauza se odkládá musíme hned dolů" . Co by mohla způsobit kombinace řetězy - bouřka pochopitelně zamlčuji. "Vali budeš muset, po řetízkách". Blondýna s ledovým klidem "lezci řetízky nepoužívají, jo a prověšují se a to nemám ráda" a začíná slézat po skále. Jsem to ale vůl, že jsem před ní mlel něco o lezcích. Bloncka to s přehledem dává a mi padá kámen ze srdce.
Jsem na Vali moc pyšný a jsem šťastný, že jsem po jejím boku mohl strávit tento úžasný tatranský týden.
FOTOGALERIE
