neděle 29. září 2013

Vikiho občasník - Jeseníky

Jeseníky mám rád, akorát by cestou nemuselo být tolik zatáček. První nával za Horním Benešovem se mi po krátké lesní zastávce daří ustát, jakmile vystupuji z auta u aqua Bruntál, jde všechno ven. Po koupeli a obědě mě naštěstí přemáhá spánek, takže zbytek né zrovna rovné cesty přes Skřítek apod. je už v poho. V Koutech n. Desnou nás čeká stejný výlet jako před měsícem, akorát v pozměněné sestavě. Svézt se lanovkou a hledat poklad k Rysí skále se vydávám jen s ženskýma, protože taťkové si jdou zazávodit v pivoběhu.



Večer je na programu házení koulemi.



V neděli dopoledne relaxujem na dětském hřišti v Loučné.



Na závěr víkendové akce obdivujeme, co vše dokázal vyřezat mistr Halouzka. V jeho Pradědově galerii v Jiříkově je plno mimořádných kousků jako např. betlém v životní velikosti , vážící 20 tun a obsahující 236 soch.

sobota 28. září 2013

Beer treking

Den před závodem čajíčkuji , peru do sebe všechny dovolené i zakázané prostředky, nic ale nepomáhá :-( Je sobota ráno, mám hlas jako král českého dabingu Míra Moravec a v krku vymalováno. Kdybych neměl zaplacené startovné, objednané ubytko, nebýt to mistrovství ČR a kdybych se tak strašně netěšil , no tak snad na ten závod ani nejedu ;-)



Půl hodiny před odjezdem volá Mára Zeman, že by jel taky, ale že mu ještě musíme zastavit u Glóbusu. Z Glóbusu se Mára vrací se sklenicí sádla se škvarkama a deseti rohlíky. Hned nám objasňuje jakou má svačinka souvislost se závodem. Byl prý nedávno na brigádě v Polsku, kde si vždy po šichtě dával čtyři tupláky. Poláci ke každému tupláku servírovali chleba se sádlem a proto prý účinky piva mocnego (přes 7% alkoholu) vůbec necítil.

Po závodě asi nebude na regeneraci čas, proto ji zařazujeme už před. Cestou zastavujeme v bruntálském aquaparku, kde mají vířivku, páru, divokou řeku atd. Cestou z Bruntálu do Koutů Mára maže rohlíky sádlem a perem je do sebe.

V areálu Kouty zrovna končí jiná sportovní akce, přetěžký duatlon zvaný Koutyman. Péťa Vabroušek dokončivší na 7.místě nevypadá, že by mu to dneska moc sedlo. No bodejť, když MTB pustili po místní downhillové trati. Na mou nabídku ať si jde spravit chuť na náš závod odpovídá, že né, protože musí domů řídit.

Hned po startu 180-ti hlavé smečky je pěkná mela, protože se začíná občerstvovačkou, což znamená vytáhnout lahváče z basy, obrátit ho do sebe, nechat si potvrdit kartu a běžet. V rychlosti pití piva jsem si před závodem na největšího favorita R.Kasalíka věřil. Po prvním pivu mi je jasné, že jsem se mýlil. Kasa je hned po startu osamocen na čele asi 150m před zbytkem světa.



Po km a něco přibíhám s několika borci v závěsu na druhou občerstvovačku a Kasa už nikde. Pak se cesta prudce zvedá. Po chvilce jsem osamocen a můžu přeřadit na rychlostní stupeň „kochání a užívání“. Pohledem zpět zjišťuji, že je na třetím fleku Máro. Bylo super, kdyby to tak vydrželo až do cíle. V dalším průběhu nastává, co jsem nečekal. Vždy po vypití piva a pár stech metrech běhu mi úplně vysychá v krku a doslova se nemůžu dočkat, až bude další občerstvovačka. Krátce po třetím pivu se dostáváme na hřebenovku Švýcarna – ČH sedlo. Nastává běžecký orgasmus - nádherné podzimní počasí, výhledy a to vše umocněné lehkým opojením.



A je tu Červenohorské sedlo. Jsem opět vysušený jak treska. Rychle panák rumu ( -10 minut z výsledného času) no a samozřejmě pivečko. Ještě chvilku rozhovor s obsluhou na téma „Kasalík - totální šílenec“ a hajdy dolů. Nikde nikdo, tak si můžu dovolit v klidu (né jako s panem S. při B7) zadřepnout a trochu se před další konzumací vyčistit. Sušák po prudkém seběhu zahání páté pivko a je tu cílová rovinka. Šílenec co jsme o něm diskutovali na ČH sedle je už dvanáct minut v cíli. Nechápu! On by to vyhrál i bez bonusového panáka rumu. Loňský TR posunul skoro o půl hodiny. Třetí přibíhá po necelých dvou minutách. Bohužel to není Mára. Ten umístění na bedně opustil těsně před ČH sedlem, kdy blbě seběhnul z podle mě naprosto perfektně značené trati a následně pak nějakou dobu zmateně pobíhal po sedle. Koktejl endorfinů s alkoholem způsobuje, že je v cíli o dost veseleji, než u běžných závodů. Závod končí až vypitím šestého pivka, takže není nouze o zajímavé finišerské souboje.



Večerní vyhlášení v baru lyžárna mi taky připadá „trochu“ živější než obvykle. Kasa m.j. vyhrává dva balíky piv, které všem moc chutnají až do doby než někdo zjistí, že se jedná o piva nealkoholická. Kasa vyzrazuje know how na rychlé vypití lahváče pomocí brčka. Samozřejmě k tomu přidává i praktickou ukázku . To by při vypilování mohlo v příštím ročníku hodit dvě minuty k dobru, říkám si. No jo, co ale těch dalších deset? Za burácení punkové kapely pokračuje veselice. Ozdravný pobyt na horském vzduchu mým hlasivkám moc neprospěl . Jsem němý a opouštím potápějící se loď. Nejmenovaný člen naší výpravy na lodi zůstává, za což platí ztrátou vědomí. Děkujeme tímto Lucce M. a Kocimu ml. za support při cestě na hotel.

neděle 15. září 2013

Vikiho občasník - Girová

Celodenní déšť, neoptimistické předpovědi na všech možných serverech a varování meterologů před sobotním silným a vytrvalým deštěm způsobuje, že jsem s holkama Koukalkama na vážkách, zda-li nezrušit nocleh na chatě Girová. Nejsme však z cukru takže jedem.

Cestou ještě prší, v největší beskydské dětské herně hotelu Ameryka v Jablunkově se to dá v klidu přežít.Jakmile přijíždíme k chatě Studeniční odkud je to na chatu Girová 2km, je po dešti. V chatě máme teploučko jako ve staré izbě. Po večeři za svitu baterky dobýváme po asi 300 metrech prudkého výplazu vrchol Girová.



Brzy ráno nás opouštějí taťkové, protože jedou na výlet na Trojmezí, kde se koná Goralský maratón. Na krku mi zůstávají čtyři ženské, program je ale pestrý, takže se to dá vydržet a dokonce je i legrace. Po sestupu z Girové na Studeniční máme autem sjet na bobovku do Mostů. Jediná možnost volby vlevo či vpravo způsobuje, že se po pár km jízdy na Mosty ocitáme na Hrčavě ;-) Nakonec se daří bobovku nalézt a můžeme si střihnout pár jízd.



Po obědě přejíždíme do Oldřichovic na lanovkůůů!


středa 4. září 2013

Vikiho občasník - Všemina

Zatímco kámoši už musí do školky já s ještě školkou nepovinným Hugem a maminami vyrážím na Všeminu do Vizovických vrchů.

Kousek za Valmezem šplháme na rozhlednu Jarcová. Zdolat ji je obtížnější, protože se na ní leze po žebřících nikoliv schodech.



V hotelu a jeho okolí je o zábavu postaráno. Nechybí bazén, velká vířivka a herna.



Putování za Všeminským pokladem je nakonec úspěšné i přesto, že se nám nedaří nalézt úplně všechny indície.



ZOO Lešná nemá chybu.



Po skvělých prázdninách zítra nastupuji do třetího semestru školky. Snad už budou za ty první tři dny co jsem chyběl nastoupivší nováčci vybrečení a bude pohoda, klídek.