neděle 20. června 2010

Vikiho občasník - přechod na dlouhé tratě

Při zpětném rozboru mého posledního závodu 100m jsem došel k závěru, že mé nohy nedisponují sprinterskými svalovými vlákny, kterých mají na rozdávání zejména černí afro-američtí hoši. Proto jsem začal pokukovat po vytrvaleckých distancích.


Dnes v Kravařích mám první příležitost si něco delšího zkusit. Přihlašuji se na závod 200m, kategorie 0-6 let. Počasí je pro běh ideální, 13°C, bezvětří, zamračeno. Co ale bohužel ideální není, je hodina startu. Devátá je čas mého dopoledního spánku. Mamka mě na startu dává do kočárku čekajíc, zda mi klesnou víčka a zvolíme variantu jízda, či je udržím a zvolíme variantu běh. Upřímně řečeno „spal bych až bych brečel“ ale všude kolem je takový šrumec a kravál, že to nejde. Taťka odváží kočár pryč a jsem na startu. Je nás tu tak 20 až 25. Start! Za mamčiným krkem mi závod pěkně ubíhá. Ale co to? 20 m před cílem mě mamka dává na zem, chytá za ruku a musím pokračovat po svých. Bouřlivé fandění diváků v cílové rovince mě žene kupředu. Protínáme cílovou pásku a nejsme poslední. Za mnou dobíhá ještě několik nesených borců, kterým zřejmě čas startu také narušil spací režim. Po závodě jsem uložen do kočáru. Při procházce po golfovém hřišti zámeckého parku si konečně můžu dáchnout.



Jako správný sportovec jsem si vědom, že po závodě je důležité zregenerovat. Kravařský aquapark je k tomuto účelu jako dělaný. V brouzdališti jdu s taťkou párkrát pod vodu, kde na sebe čučíme. Někteří rodiče sedící na břehu se na naše kousky dívají s mírnými rozpaky netušíc, že potápění pravidelně s mamkou trénuji na plaveckém kurzu. Nejvíce se mi ale líbí divoká řeka – kruhový bazén, kde je silný proud vody, který nás unáší. Abych řekl pravdu, tak regenerační část dnešního dopoledne mě unavila mnohem více, než ta závodní, takže cestu domu celou spím. Z auta jsem přenesen do postýlky, kde ve spaní pokračuji.

úterý 15. června 2010

Vikiho občasník - zahraniční návštěva

Po závodní sobotě v Brušperku jsme se v neděli přesunuli na chalupu do Skřípova. Očekávaná návštěva měla přijet až večer proto jsme si udělali cyklo výlet. Údolím Raduňky jsme to vzali do Kylešovic a odsud velmi pěknou cyklostezkou podél Moravice do Hradce. Na upraveném a čistém nádvoří zámku jsem měl skvělý výběh. Zejména dno bazénků bývalých vodotrysků vysypané kamínky bylo pro mě to pravé ořechové. Pád bradou na okraj bazénu a následnou modřinu jsem sice trochu oplakal, ale dobrou náladu mi to nezkazilo.


Po obědě jsme pokračovali přes Včelí hrad, Lesní Albrechtice do minipivovaru Slezan na Požaze. Zatímco rodiče, babi a děda si pochutnávali na medovém pivku, já jsem si dal několik serií výběhů schodů. Večer, když už jsem spal dorazila návštěva. Strejda Vladan – Čechošvýcar, teta Epi – Malajsiošvýcarka a pejsek Fifty – Francouzošvýcar.

TRASA>>

Pondělní počasí bylo uplakané, takže jsme museli změnit plány a místo adrenalinu v Heiparku v Tošovicích jsme jeli jen na oběd do lázní Hýlov. Restauraci jsem si oblíbil, i když vůbec nevím co je na jídelním lístku. Měkký koberec na zemi, členitý terén ( velké květináče) a prosklená stěna s výhledem to je to co mě zajímá.

Úterní plán jsme měnit nemuseli. Cílem byl Davidův mlýn v obci Kružberk. Tady si strejda, teta a taťka dali Mlynářův skok z 12m, pak lozili v korunách stromů po různých lanech a překážkách jako opice. Lanové centrum pro děti je až od 3 let, takže jsem měl smůlu a vše pasivně pozoroval zdola.


Po svačině šli naši hosté s babi a dědou na procházku. Já jsem s našima vyrazil biky. Zásluhou taťkova hesla „hlava-mapa“ jsme tento výlet absolvovali poněkud jinou trasou, než jsme chtěli. I přes místy trochu těžší terén jsme to nakonec zvládli.



TRASA>>

neděle 6. června 2010

Vikiho občasník - Lysá na kole


Po krásné sobotě se i v neděli probouzíme do slunečného dne. Po včerejším závodě jsem dobře zregeneroval, čímž je mé tělo připraveno podstoupit další výzvu. Tou je zdolání Lysé hory na kole resp. ve vozíku za kolo. Jedeme z Ostravice. Po prudkém stoupání k hotelu Sepetná je to až na Ivančenu relativně pohoda . Zde mi mamka ohřívá oběd, zatímco já provádím průzkum terénu. Po obědě si dávám „20“ a probouzím se až na Lysé. Dělám samozřejmě opět dokonalý terénní průzkum a frčíme dolů směr Šance. Pěkně to sviští. Přes příčné odvodňovací rýny naštěstí taťka zpomaluje, drobné nerovnosti skvěle zachycují gumicuk tlumiče v kombinaci s plenkovým tlumičem a já si tak můžu sjezd hezky užívat.

TRASA>>

sobota 5. června 2010

Vikiho občasník - běh na 100m

Dnes náš sportovní klub pořádá běh na Lysou. Taťka nás už brzo ráno opouští, aby běžcům vyznačil trať, zatímco já s mamkou plním jiné úkoly. Máme funkci regulovčíků na mostě přes Ostravici. Jakmile masa 230 běžců probíhá hned spěcháme zpět na fotbalové hřiště, kde mě čeká 100m sprinterská trať. Fasuji startovní číslo a rázem stojím na startovní čáře. Okukuji konkurenci. Tři soupeři jsou o dost větší než já, jeden je menší, ale bude vezen. Jak na ně vyzrát? Po zralé úvaze volím strategii, která by mohla přinést ovoce. Hned od startu to napálím a všem ukážu záda. To bude pro soupeře šok, že takový prcek vede. Než se z něj vzpamatují, budu slavit v cíli. START!!! A sakra všichni jsou pryč. Takové tempo v tom vedru nemůžou vydržet. Měním strategii. V první půlce pošetřím síly a v druhé si je docvaknu. Bohužel ani tato taktika mi nevychází. Nějak mi to neběží, umělohmotný lev o kterého se opírám je v tom horku taky nějaký líný. Naštěstí je tu maminka, která nás oba bere do náruče a část trati absolvujeme s její pomocí. Stopky se nakonec zastavují na 2 min 36s. Za páté místo vyhrávám plavecké rukávky. Do příštího ročníku se naučím chodit, vyladím formu a pak jim ukážu.


Záznam závodu

zdroj: Eurosport