neděle 22. listopadu 2015

Vikiho občasník - Praha


Aby měla mamka klid na učení  opět ji opouštíme. Historické události jako stavba Karlova mostu, Orloje, bitva na Vítkově, na Bílé hoře, staroměstská exekuce atd. jsou u nás v současné době ústředním tématem, takže je návštěva Práglu ideální  volbou.


Během víkendu navštěvujeme:
Václavské nám. – večer i ve dne, až na Vaška na koni žádný zázrak
Staroměstské náměstí – večer i ve dne, 27 křížků na památku popravy českých pánů tam skutečně je
Staroměstkou radnici  - večer v dešti, přesto skvělý výhled z téměř  70m
Židovský hřbitov – večer v dešti koukat přes zamřížované okýnko na staré náhrobky je dost strašidelné, stejně jako temné uličky v okolí
Orloj – večer i ve dne, v celou hodinu jsme u něj jedni z mála nešikmookých a snad jediní  česky mluvící
Karlův most – večer a dvakrát ve dne, nádhera hlavně večer v dešti a brzy ráno (málo lidí)
muzeum strašidel – přízemí dobrý, podzemí nedobrý,  protože v náruči taťky s hlavou schovanou v jeho bundě nic nevidím
Pražský hrad – nádhera, chrám sv. Víta je neskutečná megastavba, z jižní věže chrámu po překonání 280 schodů fantastické  výhledy
Petřínská rozhledna – na její větší sestru bych teď radši nejel, z té naší malé opět krásný výhled na celou prahu
Zrcadlové bludiště – hodně srandy … a přitom taková blbost
Muzeum kostek –  2500 modelů postavených z 1.mil kostek, mají tu např. i obří Karlův most, Eifelovku a taky herničku, kde stavíme Žižkovský vysílač a Karlův most
Žižkovský vysílač – večerní Praha z 93 metrů opět skvělá
Království železnic – fantastické dílo na obrovské ploše, Lysou a Praděd ještě sice ještě nemají, ale dost velká část republiky už je hotová, vše jezdí svítí, střídá se tu den a noc, je tu spousta tlačítek, kterými je možno něco ovládat např. lanovku na Ještěd, jo a je tu opravdická tramvaj, kde jdou m.j. otevírat dveře i s bzučákem



 


 
 
 

úterý 17. listopadu 2015

Vikiho občasník - Slavíč


Dnes je hnusně, ale co doma, když je ten svátek. No hnusně … když projíždíme kolem přehrady Morávka a vidíme jak je v ní málo vody, tak je vlastně super, že prší. Auto necháváme kousek za přehradou. Po zelené jdeme 6,5 km na Slavíč resp. na Kolářovu chatu. Vrchol Slavíče je od ní ještě 2 km vzdálen a nevede na něj žádná oficiální turistická cesta. Až bude někdy lepší počasí, určitě na něj koukneme ať máme do sbírky další tisícovku (přesně má 1055 m n.m.). Dnes na mě kromě pokladu čekají dvě odměny. Tou první je cca 8 km sjezd na koloběžkách, které jsme si nahoru v batohu vynesli. Podrážky nám chvílemi kvůli brždění doslova hoří, nicméně až na pár úseků dohromady v délce cca 500m, kdy by to podrážka neubrzdila je celá trasa sjízdná, v dolních partiích musíme sem tam dát i odraz. Druhou odměnou je relax v bazénu se solí z Mrtvého moře, který zařazujeme vždy, když se nacházíme v těchto končinách.  







sobota 14. listopadu 2015

Vikiho občasník - Beskydské nebe


Ve Frenštátu na Horečkách dokončili naučnou stezku Beskydské nebe jejiž součástí je  interaktivní expozice instalovaná v korunách stromů. Stezka je otevřena jen tento víkend (od příštího roku otevřeno jaro až podzim) proto je tu docela dost lidí. Po delší době se mi ozvala Evelínka z Hýlova tak jsem ji vzal s sebou a samozřejmě i její mladší ségru. Kromě stezky je tu také nový amfiteátr, dětské hřiště, chodník pro bosé nohy  a před dokončením je nádherně zrekonstruovaná rekovická hospoda. Když k tomu připočtu již nějakou dobu fungující cyklotraily, tak lidem z Frenu tuto relax zónu docela závidím.

Být ve Frenu a nevylézt na Javorník by byl hřích, proto tak činíme.











neděle 8. listopadu 2015

Vikiho občasník - Starobělské lurdy

K účasti na mém zatím nejdelším běžeckém závodě jsem přišel jak slepý k houslím. Cestou na start závodu, kdy už bylo jasné, že bude startovat jen taťka a mamka kvůli nachlazení nikoliv mamka říká „ a co kdybys to Viki odběhl místo mě?“.  Kolik je 3,2 km zatím nemám moc v oku, takže bez výmluv a pod podmínkou, že mi bude dělat mamka doprovod souhlasím. Závod je inspirován kultovní  Velkou Kunratickou, což znamená intervalový start po 10s a profilově náročný terén.

Startuji  jako 387 10s po taťkovi. Trasa není úplně jednoduchá. Každou chvíli na mě čekají  krátké, zato velmi prudké výběhy a ve stejném duchu seběhy.  Nachlazené mamce moc příležitostí k odpočinku nedávám, neb to běžím né o moc pomaleším tempem,  než by to v závodě běžela sama. Ve výsledkové listině čítající 392 jmen jich 33 nechávám za sebou. Příští rok jdu zase.       







VÝSLEDKY

sobota 7. listopadu 2015

neděle 1. listopadu 2015

Vikiho občasník - Javorníky, Bačkárka


Na Bačkárku míříme již poněkolikáté. Jelikož je ve výšce téměř  1000 m.n.m a bude začátek listopadu musíme být připraveni na vše tzn. auto má zimní pneu, v kufru máme řetězy a lopatu. Po celý pobyt je naštěstí naprosto fantastické počasí. Tepla, sluníčka a dalekých výhledů si užíváme dosyta.

Cestou  zastavujeme tradičně na Bílé, abychom nově prozkoumali pašeráckou stezku, prezentovanou jako dětskou ferratu.  Fajné dílko v lese mezi sjezdovkami se jim podařilo vytvořit a hlavně je zadára. To v posléze navštíveném  dětském parku se sice platí, ale vynechat ho samozřejmě nemůžeme.
 
Na Bačkárce je vše ( dětské vyžití, obsluha,  Bačkáď, Bernard atd.) při starém jak to máme rádi.

 
První výlet vede z Vranči prudkým stoupáním k horskému hotelu Portáš. Cestou se díky Hruškovic rodině seznamujeme s aplikací pro geocatching s jejíž pomocí  jednu „kešku“ nacházíme. Docela dobrá zábava, musíme si to na další výlety stáhnout. Od Portáše jdeme po hřebeni na Kohútku na vyhlášené borůvkové knedle. Ty opět nezklamaly. Všem ( i hladovým dospělým) doporučuji objednávat dětskou porci, nebo porci normální a dát si ji ve dvou. Dolů se téměř koulíme prudkou sjezdovkou. Večer je na programu relax v pekelně horké Bačkádi.
 
 

 
Na druhý výlet vyrážíme přímo z chaty. Nejprve dobýváme nejvyšší javornický vrchol  Velký Javorník, pak jdeme po hřebeni na další významný vrchol s památníkem a rozhlednou  Stratenec. Cestou plníme různé úkoly. Skřítci na nás ani tentokráte s pokladem nezapomněli. Večer relaxujeme u kulečníku a finálového zápasu ragbistů.
 
 
 
V neděli  se  zastavujeme v dětském parku v Karlovicích, v místním pivovárku a se slzou v oku opouštíme tento nádherný kraj.