středa 29. července 2015

Vikiho občasník - expedice Sovinec

Po koupačce v našem oblíbeném aqua Bruntál přejíždíme do Rešova. Odtud mimo ofic. stezky slízáme k vodopádům a jdeme přes Valšův dvůr k Sovinci, kde si leháme. Je to má první noc pod širým nebem, takže má zbytek osádky pochopení pro mé hlasité obavy a vzpomínky na maminku resp. skřípovskou chaloupku. U třetí pohádky usínám jako špalek a tvrdě spím do rána. Ráno jsme na Sovinci v 9 na otvíračku. Po prohlídce zbývá už jen 10 km zpět k autu.















sobota 25. července 2015

Vikiho občasník - do Píště na koupák

Na prajzké s oblibou navštěvujeme koupák v Darkovicích. Dnes chceme prozkoumat ten v Píšti. Ochlazovací zastávka  v Bělé je super před náročným terénním singlem. Jakmile přijíždíme na místo zatahuje se,  proto dáváme jen mimigolf. Nicméně koupák v Píšti vypadá dost dobře.

 
 
 
 
 

 

 

pátek 24. července 2015

Vikiho občasník - Radhošt

S mamkou tu chodím rád, neb tu nezabloudíme. Dodnes jsem nevěděl, že je možno v kapli sv. C a M  za 5 KČ po dřevěných schodech vystoupat na vyhlídku. No možná je to novinka. Kupuji vystřihovánku kaple obtížnosti difficult, aby se taťka nenudil po tom co mi dokončil Hlubokou. Má horská strava je dost monotóní, borůvkové prostě miluji. Zpátky na Pustevny se vracíme tajnou cestou, čili v klidu bez lidu, zvanou Pohádka.







neděle 19. července 2015

Vikiho občasník - Malenovice

Maminka má víkendový sraz z gymplu. Je to i s rodinou, takže jedeme všichni. Z chaloupky v Malenovicích jdeme k Veličkům a plníme různé úkoly, které si pro nás připravila teta Brodzi. Poklad zbojníka Ondráše je nalezen, protože jsme samozřejmě moc šikovní. Šílené vedro alespoň trochu tlumí koupel ve vodopádech Satiny. Večer je oheň, kytara, buřty.







sobota 11. července 2015

Heroes race


Překážkové běhy vznikají jako houby po dešti. V mé oblíbené tréninkové lokalitě zámku Hradec n. M. letos premiéru jeden takový měl. Sliboval 13km s 600m převýšením, dvacku překážek a oproti americké konkurenci ještě akceptovatelné startovné . Po skoro 20 letech běhání už klasika celkem nudí, proto je třeba zkoušet novinky.  

S největšími krasavci široko daleko Kempinátorem a mjr. Zemanem nastupujeme za Julbo v druhé vlně. Vlny startují každých 15 minut po 30 ks. Po pár metrech od startu  se musíme probít přes hradbu těl zbrojnošů. Kempič, vyčnívající svou krásou z davu na to doplácí,  je zbrojnoši zachycen a zatímco my už o 100m dál bojujeme proti proudu vody z hasičských hadic on je skoro na startu.

Za osvěžením je plazení pod ostnáčem, fyzicky fakt pakárna, zadek se mi furt zvedá, čímž značkové trencle Kalenji za 140 KČ získávají od drátu prdelní větrací otvory.  Mjr. Zeman samozřejmě exceluje. Následuje průběh el. sprchou, 5 m koridorem drátků napájených autobaterkou. V rychlém sledu jsou další překážky např. překonání 4m stěny. Šup do Moravice a brodění po proudu k mostu, kde je průlezka z pneu. Dále na louce pár prolézaček, klus s polenem po oválu z kamenů, vytažení pneu z vody na most a konečně delší běžecký úsek.



Běží se stojkou do zámeckého parku, odkud následuje pozvolné klesání zpět k řece, kousek mírného stoupání a náběh do kamenného vyschlého koryta. Korýtko stoupá, stoupá, sem tam je třeba přelézat prostě supertrailový mňam kilometřík. Za korytem trochu stoupání a už jsme nad hájenkou Doubrava, kde je občerstvení. Jsou tu lanové překážky a přede mnou 4 lidi ve frontě, takže musím 1-2 min čekat. Jak odbíhám, přibíhá takticky vyzrálý mjr. Zeman, kterého tři borci co stojí v řadě  pouštějí před sebe. Z překážky prý Mára vybíhá kousek za mnou, pak prý na zemi vidí bílou šipku do obory … no  já pokračuji po těch Heroes oranžových kolem obory, bílé jsou přece z podzimní Silesie ;-)

V seběhu do Kajlovce  se přelízají balíky slámy a máme tu tech. disciplínu, hod oštěpem. Trefuji, ale oštěp vypadává z balíku slámy, takže fasuji odměnu 20 angličáků. Fuj to je dřina, doufám, že byli dnes poslední.  Několik set metrový běh potokem Hradečanka je příjemným zpestřením.

Začíná stoupání na protější kopec, v jehož polovině je běh s pytlem písku prudkou lesní stojkou. Táhlé stoupání pokračuje a je zakončeno občerstvením a převracením pneu.  Cestou dolů se přelézají ploty, ručkuje, přelízají pneu, střílí z luku ( tentokráte  bez angličáků). Kalňačka Kaljoveckého rybníka je skvělá volba, 20 m znamená  pár kraulařských temp s příjemným osvěžením.

Kalvárkou opět nahoru. Dolů přes překážku do vyhloubeného vodního příkopu, přes hromadu bahna ke kapličce v Hradci.

Po žebři do betonového koryta, ohnout hřbet a 200m brodění tunýlkem až do centra Hradce. Světlo na konci tunelu nevidno, neb není rovný, trasu vytyčuje jen několik signálních tyčinek, jinak tma. Pro mě osobně to je nej vzrůšo na trati, tady si to musím někdy v rámci bobříka odvahy projít s prckem.
 
  
Po průběhu Hradcem šup do Moravice, po laně vyšplhat a dotknout se mostu, ještě malý brodek náhonu a je tu cílová louka. Zrovna, když přibíhám k vodnímu příkopu zapalují poslední přeskok a plameny šlehají do 2m, wow. Čekám, že příkop bude tak po stehna, šup a jsem tam po prsa. Po něm přelézt hromadu hlíny, proskočit ohněm, který je už jen po pás a je hotovo.  

 
 


Jelikož se jednalo o první ročník tak malé zhodnocení:

- zázemí na loukách u Belárie je pro velký závod jako stvořené

- pro děti malý Hero překážkáč, skákací hrad, zorbing, střelba z luku - super

- pro všechny ukázky aikido, zbrojnošské bitky atd. – super

- stánek Radegast, 30 KČ 10°,  38 KČ 12° za tu jejich eurosračku – palec dolů

- u stánku mikulovského Galantu ceny vinikajícího moku bohužel kvůli diktátu konkurence stejné, ale zážitek skvělý. K tomu zdarma pražený ječmen :-)  Snad přijedou i příště, kdy máme v plánu přenocovat ve stanu.   

- obtížnost překážek nejsem schopen s konkurencí porovnat, protože jsem zatím podobný závod neběžel. Mě přišly lehké, ale jak jsme pozorovali u dalších vln překonávání 4m stěny, tak někteří asi budou jiného názoru.      

  - trať závodu členitá, těžká, spravedlivá, nádherná. Možná by to jen chtělo nějak zakomponovat průběh kolem Bílé věže a zámeckou bránou ať i přespolní vidí, jaké to tu máme krásné.
 

 


VÝSLEDKY

článek opavský deník

Video z trati

 

 

 

 

 
 

pondělí 6. července 2015

Vikiho občasník - dovolená v Českém ráji

 Původní plán byl si dát před Českým rájem tři dny v Krkonoších. Má horečka a další okolnosti způsobují, že vysokohorskou část dovolené musíme odpískat.
 
Jak vidno z fotografíí tak si letos opět půjčujeme jedinou ženskou členku Byčí party Evelínku.
 
Cesta do Sedmihorek je dlouhá, pauzu v Moravské Třebové vyplňujeme dobytím rozhledny Pastýřka. 
 
 
Camp v Sedmihorkách je sice rušný a je tu lidí jak opic, ale tyto negativa bohatě přebijí báječné večery s Rákosníčkem a koupání v čistém rybníku. Každé ráno před odjezdem na výlet si dáváme pár temp v rybníce.
 
 
 
 
 
 
 
Zřícenina Rotštejn je cílem našeho prvního výletu. Potkáváme zde úžasnou partu nadšenců, kteří veškerý svůj volný čas věnují rekonstrukci památky. Skvělá je obrázková kytarová píseň o historii hradu. 

 
Z Rotštejnu vede pohodová stezka po vrcholcích Betlémských skal. V lesích je díky borůvkám doslova modro.

 
 

 
Relax u studené Jizery je v horkém dni balzám. Výletní restaurace Zrcadlová koza nám plní žaludky, jo a mají tu suprovní mega trampošky a šišatý kolotoč. 
 
 

 


 
 Valdštejn jsme loni dobývali na kole, letos jdeme pěšo. Z kempu je to tajnými stezkami, mimo značky pouhé 2km. Po návštěvě tohoto hradu bychom vlastně už nikde jinde nemuseli, proto zde mají krásné modely okolních památek.
 

 


 
Z Janovy vyhlídky máme Hruboskalsko jako na dlani a taky je tu ukryt poklad.

 
Po dvou dnech jsme už v plné sestavě. Přijíždějí jednak rodiče Evelínky se ségrou Malvínkou a taky býk Štěpánek se ségrou Verunkou. Sestava se, ale záhy rozpadá, protože Štěpánek musí hned druhý den odjet. Cestou sem ho začal bolet zub, proto museli dělat přestávku v Opavě, kde mu ho zubařka vyrvala. V Laškrouně je zradily brzdy, takže muselo auto do servisu a oni nocležili v pezionu. Aby toho nebylo málo, tak do toho teplota a oteklé mandle, prostě jak se sere tak se sere.
 

 
Marianská vyhlídka, vyhlídka Prachovna a myší díra jsou hruboskalské klasiky, které vynechat nemůžeme.
 

 
Ve stínu zámku Hrubá skála se pije dobře. Vedro je dnes šílené, ještě že tu mají rozprašovače zavlažující zámeckou zahradu.


 
Trosky by naši nejradši vynechali. Je však těžké je před námi utajit, když jsou dominantou kraje odevšad viditelnou. Navíc s Evelínkou vedu spor, která z věží je Baba, a která Panna.    

 
Výlet Malá skála, Vranov, Frýdštejn jsme absolvovali už loni. Zejména kvůli prolézacímu skalnatému hradu Vranov, se to ale neochodí.






 
A zase relax v Jizeře. Tentokrát u jezu Žluté plovárny v Malé skále.


Ke Kosti se dostáváme pěšky romantickým údolím Plakánek. Dnes se konají hradní slavnosti. Kvůli pekelnému počasí je zde velmi málo lidí, až je nám skvělých účinkujících trochu líto. Užíváme si to dosyta. Koštujeme dobové dobroty v hradní kuchyni, týráme taťku a mamku v mučírně, sledujeme představení zbrojnošů na nádvoří a akční představení jak Casanova přijel do Waršavy. S obdivem čučíme, co vše lze dělat na slackline nataženém mezi hradbami. Své miláčky, zejména chytrého krkavce, nám představuje sokolník. Po interiérech hradu se pohybujeme zcela neomezeně, všude jsou lidé v dobových kostýmech.




 
Kvůli jistým okolnostem musíme z ráje odjet o den dříve, takže hrad Valečov a Drábské světničky příště.