neděle 30. září 2012

Vikiho občasník - Všemina

Na netu jsme hledali, kde strávit prodloužený víkend. Všemina padla našim do oka jednak proto, že jsme tam nikdy nebyli a taky proto, že by tam pro mě mělo být spousta zábavy.

 V pátek máme nástup na ubytko až od dvou, takže je po cestě v plánu krátký výlet jak jinak než na kopec s rozhlednou. Ze Vsetína pokračujeme na Vizovice a v sedle Sirákov necháváme auto. Odtud je to dle taťky skoro po rovině 3km k rozhledně Vartovna, takže mi naši berou i bajka. Už po chvilce zjišťujeme, že to úplně rovina není, navíc jsou místy kamenité úseky, načež zaslechnu „sakra to kolo jsme s sebou nemuseli tahat“. Rozhledna se jim povedla, žádná sériovka, ale štíhlá krasavice s dalekými výhledy. Na cestu zpět si k překvapení rodičů žádám kolo. Docela překvapeně vypadají i turisté v protisměru, když vidí děcko na odrážedle s brzdařem otcem držícím ho za límec, kterak to hrne dolů přes šutry, kořeny, bahno. Na Sirákově kupujeme burčák a jedeme se ubytovat.




Hotel je na samotě u lesa a rybníků. Je postupně rekonstruován. Nyní se nachází ve stádiu, kdy se zde mísí prvky moderní a retro. Hořčicové sklenky na pokoji s papírovým podtáckem JZD Slušovice, rádio Tesla či „romantická“ lampička vyvolávají u rodičů nostalgické vzpomínky, zatímco já jsem nadšen z balkónu. Každý den mají nachystáno něco pro děti. Dnes je to foukání šipek na terč, tak jdeme na to. Až do pozdního večera máme napilno. Je třeba prozkoumat rybníky, dát si trochu plážového volejbalu, projet se na lanovce, zaskákat na trampolíně. Po večeři, ale zdaleka nekončíme. Na programu je bazén a na závěr dne blbnutí v dětském koutku.



V sobotu je na programu návštěva prý nejhezčího ZOO v ČR v Lešné. Musím říct, že je to tu fakt perfektní, hlavně ti lachtani. No a ten lanový park s lanovkou . Spaní řeším na lavičce u výběhu slonů. Najednou je podvečer a vracíme se zpět. Před večeří si naši chtějí dát burčák, který od včera zapomněli v autě. Při pokusu jej otevřít nastává gejzír a nejen já, ale i všichni v okolí se dobře baví. Večer opět skoky, plavání a dětský koutek.



V neděli ráno jdeme hledat všeminský podklad. S vidinou sladké odměny prozkoumávám lesní terén, abych našel indicie vedoucí k pokladu. Ten se nám po tom všem hledání a luštění daří najít. Po obědě nabíráme kurz Ostrava se zastávkou na Starém Jičíně, odkud to na kole s brzdařem v zádech taky pěkně frčí.



FOTOGALERIE

úterý 25. září 2012

Vikiho občasník - vzpomínka na Jeseníky

I letos o prázdninách jsem nevynechal Jeseníky. Spali a jedli jsme opět v Ospalém heligónu , rodinném penziónu brněnského herce Z. Korčiána a opět to nemělo chybu. Program byl v podstatě stejný jako loni a předloni, sestava se ale obměnila, takže jsem dělal nově přítomným babi a dědovi průvodce.


Akci jsme zahájili ve slané vodě bruntálského aquaparčíku.

Čertovy kameny jsem už letos zdolával po svých. Zavzpomínali jsme, jak mi zde loni v útrobách skal navždy zmizel můj dudlík.

Z rozhledny Zlatý chlum jsem prarodičům ukázal kopce (Keprník, Šerák), které budou zdolávat následující den.

Před těžkou túrou bylo třeba trochu zregenerovat, tak jsem jim naordinoval priessnitzovu masáž ledovou vodou v lázních Jeseník.

Na jesenickém náměstí jsem předvedl taneční vystoupení, abychom neměli dlouhou chvíli při čekání na autobus směr ČH sedlo.

A pak už jen dřina a pot.

Odměnou byly krásné výhledy, nejen na Praděd, ale např. i na piktogram – pitkogram.

Na skalním okně jsem byl ještě plný sil.

Na Keprníku už tomu tak nebylo.

Rozhledna v Borůvkové hoře tentokrát nebyla zahalena v mlze. Báječně jsme si z ní zaplivali.

Ze skalního útvaru Vysoký kámen to bylo taky pokoukáníčko.

Cestou domů procházka k Mechovému jezírku a povinná zastávka ve vířivce v Bruntále.

FOTOGALERIE

neděle 23. září 2012

Vikiho občasník - Vzduchobraní, Hukvaldy

Utrácení peněz daňových poplatníků (dny NATO) jsme mohli o víkendu sledovat ze dvou různých míst. Rodiče sice stále ukazovali na v dálce poletující letadla, můj zájem se ale vždy ubíral jiným směrem.

 Na sobotním Vzduchobraní v klimkovických lázních jsem se snažil pouštět draka, soutěžil jsem v chytání ryb a nechal jsem si od klauna Hopsalína vyrobit myš z nafukovacího balónku. Pak se to začalo kabonit, takže jsem se s partou přesunul pařit k Evelínce. Liják se přehnal, od západu začalo znovu pražit slunce a při zpáteční cestě nás příroda odměnila nádhernou duhou.



V neděli na Hukvaldech byla opět jedinečná příležitost pozorovat letadélka. To by, ale na hradbách nesměl být bleskosvod. U prvního jsem vydržel na hradbě sedět bezmála dvacet minut se stále se opakujícími se dotazy „a na co to je?“ Když mi byl dotaz xkrát vysvětlen a nesmazatelně zaznamenán na můj harddisk pokračovala prohlídka ostatních bleskosvodů hradu. Na nádvoří mě zaujala střelná zbraň zvaná kuš, z které jsem si dvanáctkrát vystřelil. Doma mi taťka zhotovil věrnou kopii, takže teď můžu kromě atletiky trénovat i střelbu.




sobota 15. září 2012

Vikiho občasník - orientační běh

Po roce jsem na opět Samčance za účelem hledání lampiónů. Error nastává hned na startu, kde do ruky dostávám mapu a lísteček s pořadím a čísly lampiónů, který patří k jiné mapě. Přes tento dost podstatný handicap do toho jdu naplno a na trati nechávám duši.

V cíli vkládám čip do „pokladny“, ze které my vyjíždí účet. To, co bylo od startu velmi pravděpodobné se stává skutečností. DISK :-(

neděle 9. září 2012

Vikiho občasník - OZO

Mohou mít silné zážitky z dětství později vliv na výběr zaměstnání? Jestli ano tak mají Ozáci tuto formu nenápadného headhuntingu perfektně zvládnutou. Příští den otevřených dveří určitě nevynechám.

B7 aneb jak jsem to pohnojil kamarádovi

B7 jsem šel před dvěma lety a i přesto, že jsem po závodě říkal, už nikdy tak stojím na náměstí v Třinci se stejným parťákem Standou Najvertem a dalšími tisíci nadšenci. Tentokráte nejdeme úplně z čisté vody jako minule. Máme naběháno více než obvykle, ale v horském terénu nic moc.

Po strartu v 22,30 běžíme pod první kopec Javorový za Tatrovkou K.Lopraise. Na úvod se jde černá sjezdovka. Spolu s favority jsme vepředu a nálada je výborná. Bavíme např. neustálými dotazy nejželeznějšího Čecha Petra Vabrouška „pánové a kdy už bude svítat“. Od Petra se m.j. také dozvídáme, že se nesmí na B7 moc rozbít, protože v pondělí odlétá do Malajsie, kde se v sobotu zúčastní Ironmana ;-)

Na Javorovém jde do čela Libor Uher, protože nás čeká prý značený seběh mimo značky do Řeky. Musíme uznat, že bežet na čele někdo z nás, tak okamžitě kufrujeme. Z Řeky se jde prudkou sjezdovkou na „vrstevnici“, kterou se pokračujeme zpět na hřeben. I když je tempo nevysoké najednou jsme na čele osamoceni s dvojicí Cypra – Vabroušek. Na hřebeni se potkáváme s kat. hobby, která seběh do Řeky neabsolvuje a z Javorového postupuje přímo. Po chvilce běhu má jít trasa zkratkou mimo značku. Napříč cesty je ale natažené mlíko. Čelovky před námi pokračují po značce tak běžíme za nimi. Velká chyba! Tímto míjíme vrchol Ropice, což zjištujeme až když potkáváme dvojici Uher-Filipec, Petreček-Štryncl a další, kteří měli být za námi. Hoši hned jak nás vidí tak říkají „proběhli jste koberec na Ropici? jestli né tak musíte zpět, jinak diskvalifikace". Spolu s dvojicí Cypra-Vabroušek dáváme zpátečku a čeká nás min. 2 km výživného stoupání zpět na Ropici. Cestu zpět nejvíce ztěžuje v protisměru postupující téměř souvislý had závoďáků. Parťák Stano je tak nasraný, že běží do kopce jako prase a mizíme dvojici Cypra-Vabroušek. Na Ropici odhadujeme, že nás tento (dle nás nezaviněný) „kufr“ bude stát tak 30 minut na čelo závodu.

Had závodníků musíme při seběhu do Morávky znovu předbíhat. Z Morávky stoupáme k třetímu kopci, Travnému. V mírnějších pasážích běžíme. Přehled jestli ztrátu na čelo stahujeme nemáme. Z Travného je seběh do Krásné.

Na občertsvovačce se dozvídáme, že jsme v kat. sport šestí a Libor Uher je na dostřel. A opravdu. Hned na začátku stoupání na Lysou míjime Libora, který táhne parťákana gumě a nevypadá to s nima dobře. Furt někoho přebíháme, ale vždy jsou to jen borci kat. hobby. Až na vrcholu Lysé nám nese naše snaha ovoce a docvakáváme dvojice sporťáků. Seběh zahajujeme na druhém místě ze ztrátou cca 10 minut na duo Petreček-Štryncl. V seběhu čelovky za námi kupodivu ihned mizí a my si to v této fázi závodu parádně užíváme.

Na občersvovačce v Ostravici, před nejtěžším stoupáním na Smrk nám hlásí 4 minuty na vedoucí dvojici. Stoupání neprobíhá rychlostně dle mých představ, na Standovi jde vidět, že by šel i rychleji. Někonečný seběh na Čeladnou je v poho, nicméně ztráta na vedoucí dvojici narůstá na 7 minut.


Hned na začátku stoupání na Čertův mlýn na mě padá totální BLACKOUT a vím, že je to můj konec na B7 . Stano nabitý energií by do toho kopce i běžel, já sotva jdu. Nic, kromě stehen mě nebolí, ale nejde to, jsem prostě vypnutý a končíme :-(

Ve Frenštátě na náměstí se jako první objevuje dvojice Petreček-Štryncl, osm minut po nich je v cíli dou Cypra-Vabroušek. O tom jak by to dopadlo nebýt 4 km kufru Cypry s Vabrouškem , už můžeme jenom spekulovat.