pátek 22. dubna 2011

Vikiho občasník - jaro je tady

S příchodem jara jsem nějak nestíhal psát na blog. Přes den jsem musel dohánět, co jsem zameškal během nemoci. Byly to zejména plavecké hodiny. Volné chvíle jsem trávil na pískovištích, klouzačkách a prolézačkách. Večer se mi už do psaní vůbec nechtělo, obzvláště když se má videotéka rozrostla o nové DVD Krtka a Boba a Bobka.

Tady jsou seřazeny dubnové události:

2.4. Ludgeřovická 15

15 ani 3km km ještě neuběhnu, žádná kratší trať vypsaná není, proto je za Veličky nominován taťka. Já mám v ten den kromě povzbuzování závodníků úkol jediný, který záhy přenáším na taťku. Úkol zní jasně! Získat v tombole obrovský plastový bagr. Je nějakých 90 závodníků, každý získává do tomboly jeden lístek, čili šance není zas tak malá. Pravděpodobnost výhry se nám navíc zvyšuje, když získáváme lístky od dvou běžců, kteří musí na šichtu. Bagr nakonec putuje do Polska. Já ale neodcházím úplně s prázdnou. Naši výhru lovecký salám + studenskou pečeť měníme se strejdou Márou za jeho výhru – plastový náklaďák. Po tombole si dáváme výlet po Černém lese táhnoucímu se směrem k Šihleřovicím.

3.4. zahájení cyklistické sezóny

Na úvod jedeme klasiku Plesná, Dobroslavice, Děhylov, kolem Opavy, Hošťálkovice hospoda u Lipky. V Hošťálkách se stavujeme u strejdy Ludi a tety Karin. Po čerstvě posekané zahradě si poprvé zkouším chůzi naboso. Chvilku opatrně našlapuji a testuji a pak už lítám jako bych měl botky. Z návštěvy si domů přivážím své první klíště, kde jinde než na nártu, že?

9.4. Hranická 20

Zase na mě moc dlouhá trať. Taťka se s ní jde poprat a já si dávám šlofíka v parku na břehu Bečvy. Pak si jdeme projít moc hezké centrum města se zastávkou na zmrzlinu v cukrárně. Nějakou dobu hážu šutry do místního potoka jmenujícího se Velička. Kurňa to jméno je mi nějaké povědomé. Následuje návštěva aquaparku. Vřele doporučuji. Cena za dospěláka 65Kč, my špunti za 20, málo lidí a hlavně teplá voda, takže nemusím být jako obvykle po 20min skotačení s drkotajícíma a s řevem navlečen do županu a čekat až se zahřeji, ale můžu řádit celou hodinu.
Po bazéně vyjíždíme kousek za Hranice, kde vypouštíme na trať mamku. V rámci tréninku pojede domů na kole. Jelikož se obecně ví, že orientační schopnosti žen jsou většinou chabé a maminka není vyjímkou, předchází tréninku na trase Hranice – Ostrava dokonalá příprava. Ráno sedí rodiče nad mapou a mamka si dělá poznámky, přes které vesnice má jet ,kde odbočit apod. Při cestě do Hranic navíc taťka pořád mamce ukazuje „vidíš tam vlevo ty auta, tak tudy pojedeš, od Bělotína budeš mít pořád po levé ruce dálnici, až za Studénkou ji podjedeš. Mamka sedá na kolo a jde bojovat s dnes mimořádně silným větrem. S taťkou jsme za nedlouho před barákem. Vidím, jak při vyndávání kočáru s někým telefonuje. Sedá zpátky do auta říká „bože bože“ „bože bože“. Hned to taky opakuji, taťka se směje jako pominutý, tak mu to ještě několikrát opakuji. Potřetí dnes projíždíme klimkovickým tunelem a za chvíli jsme v Odrách, kde přistupuje maminka.


Error nastal hned v úvodu, kdy mamka na začátku Stříteže n. Ludinou neodbočila na Bělotín, prý tam nebyla cedule Bělotín ;-) Místo toho si dala cca 7km stoupání až se octla na silnici mezi Poštátem a Dobešovem odkud nám volala.

10.4. Hýlov

údolí Polančice
údolí Polančice


Opět den jako malovaný. Jedeme na kolech přes Vřesinu našim velmi oblíbeným údolím Polančice do Hýlova na návštěvu kamarádky Evelínky.

puding od tety Jany

16.4. Dobroslavický duatlon

Rodiče a dalších 90 nadšenců blbnou – závodí. Já zpočátku fandím, pak spím a pasívně provozuji turistiku s babi a dědou. Jdeme podél Opavy do hospody Třebovický mlýn, kde posléze přijíždějí i rodiče.

17.4. Orientační běh

U Čertova mlýna nedaleko N.Jičína se koná orientační běh. Ředitelem závodu je šéf od mamky, který nám dal na tuto akci tipa. Tyto končiny moc neznáme, orienťák nikdo z nás taky nikdy nešel, tak proč to nezkusit. Nominována je za naši rodinu mamka, i když je zřejmé, že to asi nebude orientačně tak lehké jako dojet na kole z Hranic do Ostravy. Ředitel závodu, strejda Ota, dává mamce několika minutové školení, půjčuje ji buzolu, dále mamka fasuje čip na prst a nějaký zafóliovaný bazmek na předloktí jehož název a smysl mi uniknul. Závod prý má 3km bude tam 10 kontrol a mělo by to prý mamce trvat nějakých 45min.
start OB

mapa OB
Jdeme na start. Mamka fasuje mapu, čip dělá píp a svěžím tempem mizí v lese. Já s taťkou zatím odpočívám na běhu rybníka. Po cca 45min telefon . „Fajn mamka už bude asi v cíli“ říkáme si. V telefonu se ozývá „taťko nemůžu najít druhou kontrolu, balím to“. „A dokážeš se alespoň nějak vrátit zpět“ říká taťka. „Myslím, že ano“ na to mamka. Za chvíli jsme zase pohromadě, mamka s hodně krvavýma – podrápanýma nohama a s prvním orienťáckým DNF.
Vytahujeme biky a jedeme na krátký, ale profilově výživný výlet. Na hřebeni kopce Svinec jsou nádherné výhledy. Sjíždíme dolů a hned nahoru na Starojičínský hrad. Tady se mi líbí tak, že musím z být vyhlídkové věže nedobrovolně a s patřičným „hudebním“ doprovodem odvlečen.St.Jičín
St.Jičín
Před závěrečným stoupáním zpět na Svinec defekt. „Kurňa, kde je ta duše, vždyť tu byla“ nadává taťka při prohledávání podsedlové taštičky. Čínské rychlolepení sice lepí rychle ale špatně … zbývající 3km jsem přepojen na mamčino kolo, taťkovo kolo je tlačeno. Závěr slunečného dne trávíme na super dětském hřišti u amfiteátru Skalky nad NJ.

mapa