sobota 5. září 2009

Vikiho občasník - výlet na Slunečnou

TRASA POCHODU>>

Krátce před dovolenou naši od dědy Věrka zjistili, že nejvyšší kopec Nízkého Jeseníku je s výškou 800m n.m. Slunečná. Nikdy tam nebyli i přesto, že to není daleko. Nastává klasický postup. Taťka hledá Slunečnou na mapě a říká „mamko to bude v poho“ ; to jako, že se tam bude dát vyjet s kočárkem. Ještě než dojedeme pod kopec, stavujeme se v Opavě na místním jezeře Sadrák. Zde se koná první ročník terénního triatlonu. Naši nezávodí, mamka ještě není ve formě, taťka už odpočívá po sezóně. Spousta známých strejdů a tet je ale na startu. Já dění závodu pozoruji z náruče mamky, zatímco taťka s dalšími nezávodícími strejdy fotí, fandí, hodnotí, kritizuje, chválí ...
Kolem 14hod dojíždíme pod kopec. Je už dost hodin a nemůžeme dovolit žádné velké bloudění. Taťka mi připravuje krmení a zjišťuje, že zapomněl dolít termosku vodou, takže mi to vyjde pouze na jedno krmení a malý předkrm z krmení druhého. To je další důvod proč bychom měli tuto akci zvládnout rychle. Dále taťka zjišťuje, že zapomněl doma mapu. Vzhledem k tomu, že většinou nepůjdeme po značených cestách by se mapa hodila, taťka však uklidňuje lehce nervózní mamku slovy „hlava-mapa“ a vyrážíme. Až na Slunečnou jdeme po lesní asfaltce, je tu božský klid, nikoho za celou cestu nepotkáváme. Na zalesněném vrcholu je telekomunikační vysílač a taky vrcholová kniha, kde taťka cosi píše. Jít zpět stejnou cestou by bylo sice jednoduché, ale prý nudné. Pokračujeme tedy po hřebeni po červené. Cesta je šotolinová, jsou zde ale nepříjemné úseky vysypané kamením. Po pár km najednou taťka říká „teď musíme doprava, ať si zbytečně nezacházíme“. Scházíme se značky a pokračujeme pěknou lesní šotolinovou cestou. Jak už to tak ale chodí její kvalita se postupně zhoršuje, navíc začíná stoupat a mamka povídá „ taťko my se vracíme zpět na Slunečnou“ a má pravdu . Víme, že máme jít dolů a tak to bereme přímo v kolejích po stahování dřeva. Je to nesjízdné, proto jsem v mamčině náruči zatímco taťka bojuje s kočárem. Hurááá narážíme na asfaltku, po které jsme šli vrcholu a vracíme se po ní k autu.