sobota 29. prosince 2012

pátek 28. prosince 2012

Vikiho občasník - Vánoce

Každým rokem si říkáme, že se předvánočního shonu nezúčastníme a každým rokem do toho stejně nakonec spadneme. Uklízí se, peče, vaří, nakupuje a každá ruka je dobrá.


V tom mumraji je občas nutné nabrat síly a trochu si orazit.


Štědrý den trávíme jako každý rok nejdříve doma s babi, tetou a strejdou pak na skřípovské chaloupce s druhou babi, dědou a strejdama. Jsem rád, že si Ježíšek dopis, který jsem mu poslal na Boží dar nejen přečetl a poslal mi odpověď, ale že mé přání – jeřáb vyslyšel a splnil. Kromě toho mi donesl ještě spoustu dalších dárků, z čehož usuzuji, že jsem asi byl moc hodný a klidně budu moci v příštím roce trochu „přitvrdit“.


Bohužel pobyt na chaloupce ukončujeme už na Boží hod ráno. Je mi zle a bolí mě v uchu. Rychle balíme a prcháme domů. Sotva dojedeme jde ze mě vše ven. Rodiče začínají googlit. Po chvilce je diagnóza jasná: Zánět středního ucha.

 Akutní zánět středního ucha propuká obvykle v době onemocnění pacienta infekcí horních cest dýchacích (virového původu – rýma, chřipka..), nejčastěji v noci (poloha vleže napomáhá přesunu infekce Eustachovou trubicí do středního ucha).Pro příznaky je typický rychlý a náhlý nástup (bolest ucha, výtok z ucha, horečka, zvracení, průjem..).

 Jedeme nejdříve na všeobecnou pohotovost, pak dle předpokladu na ORL pohotovost, kde mi paní doktorka propíchává bubínek, což sice bolí jako čert, ale po chvilce se mi hodně ulevuje. Nasazuje antibiotika, povoleny mám jen krátké procházky, bez větší fyzické námahy. Po pár dnech klidu, kdy objíždíme rodinu se začínám věnovat lyžím. Jezdím trénovat na Vaňkáč, Skalku či do Tošovic. Pokud je trenérem taťka, lekce trvá 15 minut. Pak mu na to prdím a jdeme dělat něco jiného. Naši však mají o výuce špuntů načteno a s kamarády lyžařskými instruktory nadiskutováno, proto mě dávají k trenérce Terce a mizí. Rázem se na lyžování dokážu soustředit celou hodinu ;-)


pátek 21. prosince 2012

Vikiho občasník - Svět techniky

Vánoční prázdniny zahajujeme návštěvou Světa techniky v Dolní oblasti Vítkovic. Tvůrce výstavy musím moc pochválit. Nejvíce se mi u exponátů líbí, že je možno něco mačkat, tahat, točit atd., prostě že jsou interaktivní. Nejvíce času trávím jako řidič linkového autobusu č.45. Po dvou hodinách v slzách a s řevem nedobrovolně opouštím brány výstavy. Snad se sem zase brzy podívám.

neděle 16. prosince 2012

Vikiho občasník - poprvé na lyžích

Mám 3,5 roku čili byl nejvyšší čas zainvestovat do lyžařského nádobíčka. Premiéra se uskutečnila na Vaňkově kopci. Vyžadoval jsem jízdu na dospěláckém vleku, musel jsem se však spokojit s tím dětským. Třikrát jsme společně sjeli cca 20m sjezdovku a jeli domů. Pro začátek to prý stačí.    

sobota 15. prosince 2012

Travný trek

TT se konal v obci Morávka  v rámci festivalu sněhu. Po příjezdu se i přesto, že jsme  přihlášeni předem, na dlouhou dobu stavíme do fronty na registraci do závodu. Start cca 160 hlavého davu se zpožďuje o půl hodiny. Pořadatelé byli nuceni změnit původní trasu závodu a vyhnout se vrcholu Travného. Údajně je tam velmi silný vítr a v návějích sněhu nad pás. Spokojit se musíme z o sto metrů nižším Malým Travným, ale prý to bude o něco delší, než slibovaných 12,8km. Hned 5m po startu si dávám koupel ve velké kaluži. Do čela jde mladý orienťák V. Král. Pod kopec jsem druhý se Standou Najvertem v zádech. Mladík na čele se nám pomalu, ale jistě vzdaluje i poté co se začíná cesta zvedat. Jak později říká tak rozbředlý sníh, led a voda je přesně to co mu sedí a na co je zvyklý.  V kopci se mi  začíná vzdalovat i Stano. U první občerstvovačky Hájenka  má na mě cca 100m. Od Hájenky nepokračujeme dle původní trasy po modré na Travný, ale následuje pár km velmi mírného stoupání a pak klesání. Tato pasáž je velmi běhavá díky kolejím vyjetým hasičským vozem pořadatelů a taky díky vyšší nadmořské výšce, kde  sníh drží pohromadě. K druhé  občerstvovačce kousek nad sjezdovkou Sviňorky přibíhám v háku za Standou. Začíná prudké stoupání po zelené na Malý Travný. Standa na má slova „počkej vole“ nereaguje a zase se vzdaluje.  Před  vrcholem  se jeho náskok  zvětšuje ještě  víc, protože musíme překonat několik úseků návějí  a zatímco on má sníh kousek nad kolena, já tam jsem skoro po prdel. Nahoře je mlha a vítr. Následuje pár km mírného seběhu opět v kolejích hasičského auta, což mám rád. Km před sjezdovkou Sviňorky už jsem zase se Standou a shodujeme se, že se nám nechce si „křivit huby“, a že už půjdeme na pohodu spolu. Sbíháme sjezdovku a v dešti po 18,6km dobíháme do cíle. Protože se přijela podívat i ČT a náš doběh nestihla, dáváme si cílovou rovinku ještě jednou. Na čtvrtém místě dobíhá Honza Kempa alias Kempinator machine, čímž potvrzuje, že 8kg váhy dolů, zdravá strava a Dalajláma je ta správná cesta. Před pár lety by byla účast našeho vedromilného Máry na takové akci nemyslitelná, dnes už je vše jinak a závody toho typu si dokonce i užívá. Dnes z toho je 6.místo v kat. strong. Rozdělení do kategorií strong a light mi moc šťastná nepřipadá. Při pohledu do výsledků můžeme v light vidět i jména z běžeckých a jiných závodů a třebaže nemají  registračku  v žádném svazu (což my ostatně taky ne),  tak by asi měli závodit ve strong. No prostě to je a vždycky bude sporné např. stejně jako dělení kat. sport a hobby při B7. 

    VÝSLEDKY

MAPA

čtvrtek 13. prosince 2012

Vikiho občasník - dopis Ježíškovi

Poslal jsem ho do krušnohorské vesničky Boží dar, kde sídlí Ježíškova pošta a jsem zvědav. Když mi Ježíšek neodpoví tak se nezblázním, hlavně ať mi vyplní přání.

neděle 9. prosince 2012

Vikiho občasník - víkend na horách

Běh Ráztoka – Pustevny byl před lety prvním závodem, který maminka absolvovala. Od té doby se mamka účastní pravidelně a nejinak je tomu i letos.

Cestou do Trojanovic v rádiu hlásí, že limity polétavého prachu jsou na Ostravsku místy překročeny až 10x. Jsme rádi, že jsme z toho smradu pryč. Další zpráva z rádia, že by zejména malé děti neměli v takovém mrazu vylízat ven a už vůbec ne na hory, samozřejmě nemůže způsobit , že bychom otočili zpět k domovu.

V Ráztoce je v místech kam nemůže sluce docela zima, takže i závodníci, kteří se normálně nerozklusávají tuto činnost dělají, nebo alespoň poskakují. Po startu 240-hlavého davu sedáme na lanovku a míříme vzhůru. Na Pustevnách si užíváme sluníčka. Ostrava je kdesi v dálce pod nepropustnou smogovou pokličkou. Běžci postupně dobíhají a mezi nimi i vysmátá mamka.

Cestou dolů je na lanovce pořádná kosa, takže si od dolní stanice k autu dáváme rozmrzací klus. To pravé vyhřátí a relax přichází až v bazénu hotelu Odra na Ostravici. Kousek od hotelu mají chatu Koukalovic děvčata, která mě (vč. mého dozoru) pozvala na nocleh.

V neděli se přesunujeme k Rajské boudě mrknout na start Lysacupu, trochu se projít, najíst, zabobovat.

maminka finišuje


ostravsko pod smogovou pokličkou


Viki - Magdalenka - Viki

čtvrtek 6. prosince 2012

Vikiho občasník - Mikuláš


Včera se u nás doma sešla celá byčí parta. Otázka byla jediná. Kolik nás v partě zůstane po návštěvě M.Č.A. ?

  Největší obavy o svou budoucnost měl Honzík. Pobrekával v náručí maminky již dlouho před příchodem a poté i po celou dobu návštěvy oné trojice. Básničku s třesoucím se hláskem, ale zvládl na výbornou. Nejvíce pobavil Adá, který suverénně předstoupil před Mikuláše vyžadujícího básničku a se slovy „musíš počkat, až dojím“ v klidu dožvýkal sušenky a pak spustil. Umělecky nejhodnotnější výkon podal Máty. Svůj pěvecký výkon by mohl klíďo prezentovat v soutěži typu superstar.

  Musím přiznat, že ze začátku jsem taky nebyl úplně v klidu a pár slz ukáplo. Básnička hlava-tělo-hašič-dělo není kdovíjaká hitparáda, ale M.Č.A. to pro letošek ještě stačilo. Na závěr jsem předvedl hrdinský čin a zachránil taťku před peklem. Nevím, co ho to napadlo, ale podal čertovi ruku. Ten ho popadl a už ho táhnul pryč. Naštěstí jsem v poslední chvíli taťku volajícího o pomoc zachytil za druhou ruku a ze spárů ďábla ho vyrval.

sobota 24. listopadu 2012

Vikiho občasník - Bezručova vyhlídka

Během podzimních víkendů jsme navštívili naše oblíbené místa jako Štramberk a Trúbu, Davidův mlýn a Kružberk, Tošovice a bobovku, Zbuja atd. Změna oproti časům minulým je, že nyní všechny výlety absolvuji na odrážedle s podporou gumicuku. Takto lze projet téměř vše. Obzvláště si libuji v hlubokém bahně a mezi velkými kameny. Brzdu nevalné kvality nelze seřídit, aby spolehlivě fungovala, proto mi byla opojena. Její funkci nahrazuje kromě gumicuku má obuv, na niž už nejde moc poznat, že je zánovní.


V srpnu byla na kopci Brdy nad Kopřivnicí otevřena Bezručova vyhlídka, která zde nahradila torzo té původní železobetonové. Výhledy nejsou sice bůhvijaké, ale rozhodně je to pěkný nenáročný výlet, který je dobré spojit s návštěvou blízké zříceniny Šostýn a skalnaté Raškovy vyhlídky.

neděle 14. října 2012

Vikiho občasník - závody a oslavy

Po delší odmlce jsou tu zase běžecké závody. První co mě po příjezdu do Hošťálkovic ťukne do očí je veliký displej s časomírou, podobný jako měli na OH v Londýně a podobný papírové kopii, kterou mám doma. Hned si to k němu šinu a dávám si na rozběhání nesčetné množství běžeckých úseků. A už je tu ostrý start. Rodičům se nakonec daří mě ukecat, že 10km závod je ještě moc , takže jsem ze starovní čáry stažen a postaven na start až o chvíli později s ostatními špunty. Po baby závodě si všímám, že tu mají reprobednu i s mikrofonem a maminka má ode mě zase na dlouhou dobu pokoj. No a další moc zajímavá věc na sebe nenechává dlouho čekat. Jak dospěláci postupně dobíhají přes cílový koberec, tak čip který mají na noze pípne, no prostě něco úžasného. Od té doby furt dokola probíhám cílovým kobercem a maminka vždy udělá píp. Strejdovi od časomíry už je maminky asi líto, proto mi na nohu dává čip. Teď je to teprve bomba. Všichni závodníci už jsou dávno v cíli, ale v prostoru cíle se v pravidelných intervalech stále ozývá píp-píp až do doby, kdy to musí strejda sbalit. Taky balíme a jedeme slavit do Beskyd.




Cestou na Visaláje si dáváme švih na Prašivou. Testujeme jak bude fungovat tahání odrážedla gumicukem. Do kopce se dá gumicuk za řídítka a taťka táhne, dolů se dá za sedlo a z tahače se stává brzdič.


V podvečerních hodinách přijíždíme na chatu Visalájku, kde se slaví třicátiny strejdy Martina. Stávám se výčepním a musím říct, že se rozhodně nenudím.


V neděli nás čeká procházka z Visalájí na Bílý kříž. Odrážedlo – gumicuk skvěle funguje i v kamenitém terénu. Při cestě zpět na vlastní kůži poznávám co je to mikrospánek za volantem resp. řídítky. Z důvodu bezpečnosti jsem z kola sundán a zbytek cesty nesen.

neděle 30. září 2012

Vikiho občasník - Všemina

Na netu jsme hledali, kde strávit prodloužený víkend. Všemina padla našim do oka jednak proto, že jsme tam nikdy nebyli a taky proto, že by tam pro mě mělo být spousta zábavy.

 V pátek máme nástup na ubytko až od dvou, takže je po cestě v plánu krátký výlet jak jinak než na kopec s rozhlednou. Ze Vsetína pokračujeme na Vizovice a v sedle Sirákov necháváme auto. Odtud je to dle taťky skoro po rovině 3km k rozhledně Vartovna, takže mi naši berou i bajka. Už po chvilce zjišťujeme, že to úplně rovina není, navíc jsou místy kamenité úseky, načež zaslechnu „sakra to kolo jsme s sebou nemuseli tahat“. Rozhledna se jim povedla, žádná sériovka, ale štíhlá krasavice s dalekými výhledy. Na cestu zpět si k překvapení rodičů žádám kolo. Docela překvapeně vypadají i turisté v protisměru, když vidí děcko na odrážedle s brzdařem otcem držícím ho za límec, kterak to hrne dolů přes šutry, kořeny, bahno. Na Sirákově kupujeme burčák a jedeme se ubytovat.




Hotel je na samotě u lesa a rybníků. Je postupně rekonstruován. Nyní se nachází ve stádiu, kdy se zde mísí prvky moderní a retro. Hořčicové sklenky na pokoji s papírovým podtáckem JZD Slušovice, rádio Tesla či „romantická“ lampička vyvolávají u rodičů nostalgické vzpomínky, zatímco já jsem nadšen z balkónu. Každý den mají nachystáno něco pro děti. Dnes je to foukání šipek na terč, tak jdeme na to. Až do pozdního večera máme napilno. Je třeba prozkoumat rybníky, dát si trochu plážového volejbalu, projet se na lanovce, zaskákat na trampolíně. Po večeři, ale zdaleka nekončíme. Na programu je bazén a na závěr dne blbnutí v dětském koutku.



V sobotu je na programu návštěva prý nejhezčího ZOO v ČR v Lešné. Musím říct, že je to tu fakt perfektní, hlavně ti lachtani. No a ten lanový park s lanovkou . Spaní řeším na lavičce u výběhu slonů. Najednou je podvečer a vracíme se zpět. Před večeří si naši chtějí dát burčák, který od včera zapomněli v autě. Při pokusu jej otevřít nastává gejzír a nejen já, ale i všichni v okolí se dobře baví. Večer opět skoky, plavání a dětský koutek.



V neděli ráno jdeme hledat všeminský podklad. S vidinou sladké odměny prozkoumávám lesní terén, abych našel indicie vedoucí k pokladu. Ten se nám po tom všem hledání a luštění daří najít. Po obědě nabíráme kurz Ostrava se zastávkou na Starém Jičíně, odkud to na kole s brzdařem v zádech taky pěkně frčí.



FOTOGALERIE

úterý 25. září 2012

Vikiho občasník - vzpomínka na Jeseníky

I letos o prázdninách jsem nevynechal Jeseníky. Spali a jedli jsme opět v Ospalém heligónu , rodinném penziónu brněnského herce Z. Korčiána a opět to nemělo chybu. Program byl v podstatě stejný jako loni a předloni, sestava se ale obměnila, takže jsem dělal nově přítomným babi a dědovi průvodce.


Akci jsme zahájili ve slané vodě bruntálského aquaparčíku.

Čertovy kameny jsem už letos zdolával po svých. Zavzpomínali jsme, jak mi zde loni v útrobách skal navždy zmizel můj dudlík.

Z rozhledny Zlatý chlum jsem prarodičům ukázal kopce (Keprník, Šerák), které budou zdolávat následující den.

Před těžkou túrou bylo třeba trochu zregenerovat, tak jsem jim naordinoval priessnitzovu masáž ledovou vodou v lázních Jeseník.

Na jesenickém náměstí jsem předvedl taneční vystoupení, abychom neměli dlouhou chvíli při čekání na autobus směr ČH sedlo.

A pak už jen dřina a pot.

Odměnou byly krásné výhledy, nejen na Praděd, ale např. i na piktogram – pitkogram.

Na skalním okně jsem byl ještě plný sil.

Na Keprníku už tomu tak nebylo.

Rozhledna v Borůvkové hoře tentokrát nebyla zahalena v mlze. Báječně jsme si z ní zaplivali.

Ze skalního útvaru Vysoký kámen to bylo taky pokoukáníčko.

Cestou domů procházka k Mechovému jezírku a povinná zastávka ve vířivce v Bruntále.

FOTOGALERIE