sobota 30. července 2016

Triplerun

Triple, protože snahou účastníka je zdolat 3x pokaždé jinou cestou Velký Javorník. Run proto, že se jedná o běžecký závod, i když v některých prudkých pasážích je ekonomičtější opřít ruce do kolen a rychle jít. Myslel jsem, že znám Javorník hodně dobře, ale pořadatelé připravili trať (Fénixy naměřily 28km/1400 m převýšení), která mě vyvedla z omylu. Jedním slovem nádhera: prudké stojky nahoru, technické seběhy, ale i běhavé vrstevnicové šotolínky, lesní singly, louky, kameny, bláto, tráva, jehličí a asfalt téměř nula. Když navíc člověk během putování třikrát potká fandící zbytek rodiny radost z pohybu se ještě prohlubuje.





 
  

neděle 24. července 2016

Vikiho občasník - po stopách 2 sv. války

Události 2 sv. války jsou stále v ohnisku mého zájmu. Kromě dokumentu "Velká vlastenecká válka" jsem teď na youtube objevil a s nadšením sleduji další povedený dokument "Největší tankové bitvy".
Návštěvu Františka a Jaroše jsem proto přivítal s nadšením. Nejedná se totiž o žádné příbuzné, nýbrž pěchotní sruby na Hlučínsku. Moc fajn prohlídka se zapálenými průvodci.










sobota 23. července 2016

Vikiho občasník - Zbuj, peřeje, Zemanburgry

Cestou ke Zbujovi hledáme skvěle provedenou geosérii Zelená Karkulka. Po občerstvení a partičce karet sestupujeme k peřejím, kde se účastníme hodování na bio Zemanburgrech. Osobně si dávám jen meloun, ale u rodičů už jsem dlouho neviděl takové nadšení z kusu žvance.








čtvrtek 21. července 2016

Vikiho občasník - skřipovská olympiáda

Pár metrů čtverečních u naší chaloupky je pro pořádání sportovní akce nevhodný, takže se první ročník této sportovní akce koná u sousedů Kučů. Přijely holky až z Prahýýýý tzn. účast je téměř mezinárodní. Soutěží se ve shybech, šipkách, běhu, oštěpu, skoku do dálky, stoji na jedné noze se zavřenýma očima, zpěvu a tanci. Po sečtení bodů dochází k nevídanému. Já, Majda a Kačka jich máme úplně stejně a společně vítězíme.







úterý 12. července 2016

Vikiho občasník - Hohewand, Rakousko


Po rozloučení s Byčí partou v Moravském Krasu míříme na jih. Pár desítek km za Vídní vyrůstá ze země několik set metrů vysoká a přes 10 km dlouhá hrouda šutru zvaná Hohewand. Je protkána lezeckými cestami, jištěnými cestami zvanými ferraty a právě tyto budou našim cílem. Je to pro mě premiéra. Rodiče chtějí vyzkoušet jak moc se bojím výšek a co vše jsem schopen přelézt.

Ubytko nám poskytuje kemp – tábořiště přímo pod stěnou. Za noc se tu platí 12 euro (po třech nocích 10) za stan a je jedno jak je veliký nebo kolik vás je, čili je to levnější než nejlevnější kemp v Česku. Sprcha je v teepee s výhledem na masív, a na rozdíl od Baldovce, kde večer většinou došla, je tady teplá furt. Záchody s koupelničkou jsou stále perfektně čisté. Placení pobytu je netradiční. Při odjezdu vytáhnete z šuplete účtenku, vyplníte, do obálky vložíte příslušnou sumu a hodíte do schránky. V Česku by majitel kempu tímto způsobem pravděpodobně zkrachoval. Je to prostě o lidech a tady skládá hlavu z 95% obec lezecká. My sice patříme mezi zbylých 5%, ale s lezci se tu cítíme moc dobře a jejich „zákony“ ctíme.       
 
 
Postupně zkoušíme nějaké jednodušší ferrátky. Přecvakávání karabin je v poho, strach z výšek nemám, problém je akorát, když je nějaký úsek bez stupů a je nutné ho překonat pouze silově pomocí ocelového lana. Nejvíce se mi asi líbí komín s dlouhým žebříkem a s keškou v samém vrcholku.
 
 
 
 
 
 
 

Nedaleko tábora se tyčí Sněžka neboli Schneeberg. Tento kopeček má 2073 m n.m. čili dobrá příležitost si posunout výškový osobák. Do 1200 m n.m. se s mamkou přibližuji lanovkou, taťka kluše pod lanem. Hned zpočátku se stoupá pěkně zostra nejdříve lesíkem pak dlouho v šutru po skále. Vrchol dobyt a jako bonus, kromě nádherných výhledů i pár keší. Sestup šutrem je horší, ani né tak pro mě jako pro mamčino oteklé koleno.
 
 


 
Poslední den si dáváme ferratu v oblasti Flatz. Je příšerné vedro takže máme v plánu zrelaxovat v prý krásných lázních s ledovou vodou postavených Marií Terezií. Nějak se to ale začíná kabonit, proto měníme plán a jedem do kempu, že sbalíme a na posledních pár dní zajedeme k vranovské přehradě. Cestou do kempu začíná lehký deštík. Postupně nabírá na síle a jakmile vjíždíme na parkoviště je z toho brutální slejvák, který jsem ještě nezažil. Taťka je tak vykulený, že autem najíždí na velký šutr, na kterém zůstáváme viset. Díky lijáku se z auta ani nedá vylézt a tak jen sledujeme, jak lítají kempinkové židličky a jak se větrem a pod váhou vody bortí stan. Jak peklo rychle přišlo, rychle i odchází. Auto z šutru sundáváme heverem, ze stanu je bazén, všude plno baga. I přesto, že slunce po hodině vše vysušuje je počtem hlasů 2 : 1 rozhodnuto, že se místo Vranova jedeme domů.     

 
 FOTOGALERIE
 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

středa 6. července 2016

Vikiho občasník - Moravský kras, Baldovec


Letos si pro společnou dovku Byčí party vybíráme kemp v Baldovci. Je umístěn mimo civilizaci v lesích Moravského krasu.
Cestou zkoušíme koupák v Prostějově. Fajné to mají. Každou hodinu pouštějí vlnobití. Docela dost práce se neutopit.

 
Nový hrad u Blanska je naším prvním cílem. Pěkný, i když partu nadšenců kteří ho opravují čeká ještě spoustu práce. Odpoledne si z čelovkama prolézáme jednu ze dvou volně přístupných jeskyní Krasu Jáchymku.

 
 
 
 Úzký a hodně vysoký zámek Plumov nás láká vždy když kolem projíždíme, dnes konečně premiéra. Pohádková prohlídka je naprosto fantastická. Unešeni jsou nejen děti, ale i rodiče ( ti asi ještě více). Nejdříve jdeme do sklepení, kde herci sehrávají část pohádky s Čerty nejsou žerty. K tomu červené světlo, dým, autentická hudba, notoricky známé hlášky, prostě peklo jak má být. Ve vyšších patrech hradu koukáme na další dvě pohádky Zlatováska  a Popelka v neméně skvělém provedení. Na nádvoří zámku pak vykupujeme stánek se střelnými zbraněmi. Co v krámu pánovi, který zbraně vyrábí i prodává zbylo nám půjčuje a tak lítáme chvíli s meči a štíty, chvíli s kušemi … 
 
 
 
Když Kras tak Punkevní jeskyně. Nadšený z toho, že půjdeme do díry v zemi zpočátku moc nejsem, pak to ale ze mě padá a užívám si  krásu Krasu. Odpo přesun do bývalého lomu Velká dohoda. Vznikl zde zábavný areál s různými lezeckými aktivitami. Připínám se na lano lanáčku a i přesto, že to místy není úplně lehké mě to tak baví, že musím být po x kolech odchycen a sundán. Každopádně dobrá průprava do Rakous. Dospěláci si dávají dlouhý přejezd ve velké výšce nad lomem.

 
 
 Na Zámku a hradě v Boskovicích už jsem jako prcek byl, ale to vůbec neva. Je vedro proto zbytek den trávíme na místím útulném koupališti.


 
Večer je na programu rozlučkový táborák a jako vždy i stezka odvahy. Jdu  jako první. Přiznávám ale,  že to není z důvodu, že bych nebál, ale spíše abych to měl za sebou.



Poslední den rychlá návštěva zříceniny Holštejn a zatímco parta odjíždí na sever my se vydáváme na jih směr Rakousko.  
 
 FOTOGALERIE