sobota 30. července 2016
Triplerun
Triple, protože snahou účastníka je zdolat 3x pokaždé jinou cestou Velký Javorník. Run proto, že se jedná o běžecký závod, i když v některých prudkých pasážích je ekonomičtější opřít ruce do kolen a rychle jít. Myslel jsem, že znám Javorník hodně dobře, ale pořadatelé připravili trať (Fénixy naměřily 28km/1400 m převýšení), která mě vyvedla z omylu. Jedním slovem nádhera: prudké stojky nahoru, technické seběhy, ale i běhavé vrstevnicové šotolínky, lesní singly, louky, kameny, bláto, tráva, jehličí a asfalt téměř nula. Když navíc člověk během putování třikrát potká fandící zbytek rodiny radost z pohybu se ještě prohlubuje.
neděle 24. července 2016
Vikiho občasník - po stopách 2 sv. války
Události 2 sv. války jsou stále v ohnisku mého zájmu. Kromě dokumentu "Velká vlastenecká válka" jsem teď na youtube objevil a s nadšením sleduji další povedený dokument "Největší tankové bitvy".
Návštěvu Františka a Jaroše jsem proto přivítal s nadšením. Nejedná se totiž o žádné příbuzné, nýbrž pěchotní sruby na Hlučínsku. Moc fajn prohlídka se zapálenými průvodci.
Návštěvu Františka a Jaroše jsem proto přivítal s nadšením. Nejedná se totiž o žádné příbuzné, nýbrž pěchotní sruby na Hlučínsku. Moc fajn prohlídka se zapálenými průvodci.
sobota 23. července 2016
Vikiho občasník - Zbuj, peřeje, Zemanburgry
Cestou ke Zbujovi hledáme skvěle provedenou geosérii Zelená Karkulka. Po občerstvení a partičce karet sestupujeme k peřejím, kde se účastníme hodování na bio Zemanburgrech. Osobně si dávám jen meloun, ale u rodičů už jsem dlouho neviděl takové nadšení z kusu žvance.
čtvrtek 21. července 2016
Vikiho občasník - skřipovská olympiáda
Pár metrů čtverečních u naší chaloupky je pro pořádání sportovní akce nevhodný, takže se první ročník této sportovní akce koná u sousedů Kučů. Přijely holky až z Prahýýýý tzn. účast je téměř mezinárodní. Soutěží se ve shybech, šipkách, běhu, oštěpu, skoku do dálky, stoji na jedné noze se zavřenýma očima, zpěvu a tanci. Po sečtení bodů dochází k nevídanému. Já, Majda a Kačka jich máme úplně stejně a společně vítězíme.
úterý 12. července 2016
Vikiho občasník - Hohewand, Rakousko
Po
rozloučení s Byčí partou v Moravském Krasu míříme na jih. Pár desítek
km za Vídní vyrůstá ze země několik set metrů vysoká a přes 10 km dlouhá hrouda
šutru zvaná Hohewand. Je protkána lezeckými cestami, jištěnými cestami zvanými
ferraty a právě tyto budou našim cílem. Je to pro mě premiéra. Rodiče chtějí
vyzkoušet jak moc se bojím výšek a co vše jsem schopen přelézt.
Ubytko nám
poskytuje kemp – tábořiště přímo pod stěnou. Za noc se tu platí 12 euro (po
třech nocích 10) za stan a je jedno jak je veliký nebo kolik vás je, čili je to
levnější než nejlevnější kemp v Česku. Sprcha je v teepee
s výhledem na masív, a na rozdíl od Baldovce, kde večer většinou došla, je
tady teplá furt. Záchody s koupelničkou jsou stále perfektně čisté. Placení
pobytu je netradiční. Při odjezdu vytáhnete z šuplete účtenku, vyplníte,
do obálky vložíte příslušnou sumu a hodíte do schránky. V Česku by majitel
kempu tímto způsobem pravděpodobně zkrachoval. Je to prostě o lidech a tady
skládá hlavu z 95% obec lezecká. My sice patříme mezi zbylých 5%, ale
s lezci se tu cítíme moc dobře a jejich „zákony“ ctíme.
Postupně
zkoušíme nějaké jednodušší ferrátky. Přecvakávání karabin je v poho,
strach z výšek nemám, problém je akorát, když je nějaký úsek bez stupů a
je nutné ho překonat pouze silově pomocí ocelového lana. Nejvíce se mi asi líbí
komín s dlouhým žebříkem a s keškou v samém vrcholku.
Nedaleko
tábora se tyčí Sněžka neboli Schneeberg. Tento kopeček má 2073 m n.m. čili
dobrá příležitost si posunout výškový osobák. Do 1200 m n.m. se s mamkou přibližuji
lanovkou, taťka kluše pod lanem. Hned zpočátku se stoupá pěkně zostra nejdříve
lesíkem pak dlouho v šutru po skále. Vrchol dobyt a jako bonus, kromě
nádherných výhledů i pár keší. Sestup šutrem je horší, ani né tak pro mě jako
pro mamčino oteklé koleno.
FOTOGALERIE
středa 6. července 2016
Vikiho občasník - Moravský kras, Baldovec
Letos si pro
společnou dovku Byčí party vybíráme kemp v Baldovci. Je umístěn mimo
civilizaci v lesích Moravského krasu.
Cestou
zkoušíme koupák v Prostějově. Fajné to mají. Každou hodinu pouštějí
vlnobití. Docela dost práce se neutopit.
Úzký a hodně vysoký zámek Plumov nás láká vždy když kolem projíždíme, dnes konečně premiéra. Pohádková prohlídka je naprosto
fantastická. Unešeni jsou nejen děti, ale i rodiče ( ti asi ještě více).
Nejdříve jdeme do sklepení, kde herci sehrávají část pohádky s Čerty
nejsou žerty. K tomu červené světlo, dým, autentická hudba, notoricky známé
hlášky, prostě peklo jak má být. Ve vyšších patrech hradu koukáme na další dvě
pohádky Zlatováska a Popelka
v neméně skvělém provedení. Na nádvoří zámku pak vykupujeme stánek se
střelnými zbraněmi. Co v krámu pánovi, který zbraně vyrábí i prodává zbylo
nám půjčuje a tak lítáme chvíli s meči a štíty, chvíli s kušemi …
Večer je na programu rozlučkový táborák a jako vždy i stezka odvahy. Jdu jako první. Přiznávám ale, že to není z důvodu, že bych nebál, ale spíše abych to měl za sebou.
Poslední den
rychlá návštěva zříceniny Holštejn a zatímco parta odjíždí na sever my se
vydáváme na jih směr Rakousko.
FOTOGALERIE
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)