neděle 29. října 2017

Vikiho občasník - H.Lipová, Ospalý heligón

Po x-té zase do milovaného Heligónu. Cestou je ještě slušné počasí proto místo tradičního aqua Bruntál zastavujeme v Bělé a jdeme podél divokého Studeného potoka až k Vysokému vodopádu, který je nejvyšší v Jeseníkách.








V dalších dnech se počasí rapidně zhoršuje, čímž plánovaný výstup (pro Valinku prvovýstup) severní stěnou na Keprník bere za své.

I přes nevlídné počasí ale na "baráku" nezůstáváme.

Letos posnídaňové ledování nohou vynechávám. Rodiče však chodí pravidelně a strejda Tom si dokonce do 7°C potoka lehává jako do teplé vany.



Navštěvujeme jeskyni Na Špičáku. Po loňském úspěchu opakujeme Račí údolí, kde se opět daří ubránit hrad Rychleby před krvelačnými tatínky. Pohodovou atmosféru u kávičky a zákusku v Tančírně spolu s Laurou doplňuji klavírními improvizacemi.












Vrcholem pobytu je stejně jako loni husa. Paní Korčiánová nám servíruje několik chodů vynikajících pokrmů. V pauzách nám pan Korčián  hudbou, písněmi a mluveným slovem servíruje neskutečnou dávku humoru a pozitivní energie. Po třech hodinách jsou naše těla i duše zcela nasyceny.



Stezka odvahy je v poho, dokonce i Evelínka ji zvládá bez slziček . Vyluštění klíče k pokladu je jednoduché. Holt rosteme a bojim bojim, že příští rok rodiče přitvrdí.

Odjíždět z toho kladně nabitého místa a loučit se skvělou partou je vždy velmi neradostné. Stejný problém mívali i Korčiánovi, proto se zde usadili a "vymysleli" Heligón. Díky bohu za to!    
 


 

neděle 22. října 2017

Runmageddon Szczyrk

Poláci slibují „benže pieklo“, prý nejtěžší Runmageddon co kdy byl. Zatím nemáme s čím srovnávat, neb jsme z této série zatím nic neabsolvovali. Na start jdeme s vědomím, že se nebude moc běhat, ale zato dost cvičit ( slibují 20 km a 70 překážek).


Szczyrk je horské středisko v Beskydech přes kopec od známější Wisly.

Startujeme v první vlně v 7,30. Po úvodní kládě na hřbetě a potoku, začíná delší stoupání a dostávám se před cca 30 mrtvol pohybujících se v anaerobním pásmu ;-)



Z překážek popíšu jen ty, co jsem jinde neviděl.

Plazení pod ostnáčem z prudkého kopce frčí jako po másle resp. jako po mokrém listí. Blbé je, že v listí je sem tam šutr. Na konci plazení mám Edgar šortky srolované u kotníků.

Běh potokem mám rád, když je venku vedro. V 5°C po více než km běhu nevím, že mám dolní končetiny.

V polovině několika kilometrového stoupání na mě slečna v pořadatelské vestě vyhrkne „jakego coloru jest Smerf? „  říkám „blankytny“. Ona na to „jest Nemo rybka“ říkám „tak“. Ona „jest Teletabis colorove?“ říkám „tak“ .  Ještě, že mám děti a znám tento žánr, jinak bych si zacvičil 20 angličáků.

Zajímavé je házení mobilem na cíl, konkrétně do komínu z pneumatik.

Jsem na hřebeni. Krásné kopečky tu mají. Idyla netrvá dlouho. Deka přikrývá Beskydy a s různou intenzitou prší už furt.

Pneumatiky mají všude, ale že bych s ní někde běžel 4km to tedy zatím né. Není moc těžká, ale dost neskladná hlavně při plazení pod ostnáčem apod.

Stěny na přeskok mají taky vyšší než jinde, naštěstí lze ale používat vzpěr, které je drží, takže to jde.

V nejvyšším bodě výletu cca 1250 m.n.m jsem dokonce druhý. Zatím se docela dost běhalo a vím, že se bude ještě hodně cvičit, tudiž si nedělám iluze.

 Běžím po vrcholu a vidím, že mám rozvázanou tkaničku a na ni vlající čip. Ruce resp. „blány-svalíky“ mezi prsty mám z těch překážek a studené vody v nějaké křeči či co. Reakce na představu, že si budu hrát s navlíkaním čipu nemůže být jiná než hlasité zvolání „do p-če“ . Z lanovky jedoucí nade mnou se ozve „ pičje jest tam“ a slečna ukazuje směrem k občerstvovačce.

Pro 30m dlouhý tobogán do jámy s ledovou vodou platí co pro potok, tedy ve vedru super. Kromě teplotního šoku po dopadu vody je horší, že  se pod gumovými pásy, po kterých se fičelo nacházely šutry. S jedním se potkává kostrč. S ní už mám zkušenost, takže vím, že na skluzavku budu ještě dlouho vzpomínat.



Indiana Jones je rovněž dobrá legrace. Dlouhé lano na jeřábu, zhup a znovu jáma s ledovou vodou.

 
 

Pár metrů před cílem další jáma. Místo vody se ale brodí po pás ledové tříšťi.

V cíli dostávám kelímek s horkým čajem, ale díky zimotřesu ho většinu vylívám.

Nejtěžší překážka z celé akce je dojít k 500m vzdálenému autu a následně ze sebe sundat hadry a boty.

… v peřovce si sedím v nastartovaném autě, topení na 28°C a v tom se otvírají zadní dveře a zjevuje se zmrzlá a třepající se postava. Super Mára taky přežil.

Na multiringu před cílem jsem sice bednu pohřbil, ale 5. místo (1. mezi dědky) beru. Mára vzhledem k tomu kolik v poslední době (ne)dával běhu musí být s 11. místem taky spokojen.

Hodinky nakonec ukázaly 23km/1500 m převýšení. Organizace na špičkové úrovni, vřele doporučuji. Za slušné startovné spousta zábavy.

 
VÝSLEDKY
 

 

 

 

 

 

 

sobota 21. října 2017

novinky konValinky

Start dnešní túry je v Kunčicích p.O. Prudký kopec mě vysiluje natolik, že během výstupu usínám v taťkově náruči, který aniž by to tušil do mě dál hustí své rozumy. Čertův obličej i stůl a vůbec celý vrchol dnes díky mlhy vypadají oproti mé letní návštěvy dost strašidelně. Dolů sestupujeme kolem nádherného potoka Bystrá s několika vodopády.









   

neděle 15. října 2017

novinky konValinky - poprvé na bedně

V nula letech není o premiéry nouze. Z hůry koukat a potlesku užívat je moc fajn.




sobota 14. října 2017

Vikiho občasník - Smrk

Zní to neuvěřitelně, ale až teprve dnes jsem poprvé v životě dobyl vrchol tohoto krásného kopce.

KonValinka : nic si z toho nedělej bráško, já taky až dnes ;-)









sobota 7. října 2017

Vikiho občasník - Olmutz 1813


Nejprve je třeba pohlídat sestřičku, protože mamka běží první závod od jejího narození. V cílové bráně Memoriálu M. Pětroše v Hošťálkovicích předáváme zadýchané mamce kočárek s napapaným, spinkajícím miminkem, skáčeme do auta a táhneme na Olmutz.

Po příjezdu jdeme kouknout na Horní i Dolní náměstí, krásné kašny, Unesco sloup Nejsvětější Trojice a orloj. Celou Olomouc a široké okolí si prohlížíme ze Svatomořické věže, odkud vidíme, že dole se již začínají šikovat Francouští, Rakouští a Pruští vojáci. Spolu s nimi pochodujeme do Korunní pevnůstky. Prohlížíme si ležení vojáků a poté nastává vrchol akce, bojová ukázka. Letos je motivem obléhání Hamburku, kde v roce 1813 Napoleonův, mimochodem nikdy neporažený, maršál Davout dokázal rok odolávat velké přesile spojenců. Ukázku máme jako na dlani. Sluchové bubínky málem praskají v ohlušujících ranách z děl. Ve skutečném boji, kdy bylo děl a vojáků mnohonásobně více to muselo být peklo.

Po ukázce navštěvujeme nádherně zrekonstruovanou historickou budovu "Pevnost poznání". Ve čtyřech podlažích je tu řada zajímavých interaktivních expozic, něco podobného jako Svět techniky ve Vítkovicích.

Večer přichází další masáž ušních bubínků Ramstein revival. V rytmu tvrdého německého rocku paříme nejen my a další návštěvníci, ale také vojáci různých armád.

Skvělou akci zakončujeme shlédnutím jezdců na koních s ohni a zbraněmi v pořadu nazvaném  Kavalerie v plamenech.