neděle 30. října 2016

Vikiho občasník - Jeseníky, H.Lipová, Heligón

Co s podzimními prázdninami? Stačilo vyslovit Ospalý Heligón a je rozhodnuto, že už po xté pojedeme na naše jednoznačně nejoblíbenější dovolenkové místo.  Mamka má ještě cca na půl roku fyzický handicap proto plánujeme jen lehké výlety. To vítají zejména Domča a Laura Juřínkovic, kteří s námi před časem absolvovali pár výletů v Roháčích.
 
Cestou do Jeseníků jako vždy stejná písnička zvaná Aquacentrum Bruntál. Dále krátká procházka Karlovou Studánkou, kde prý je nejčistší vzduch v republice. Večer uvítací přiťuknutí Hájkovou léčivou s majiteli penzionu manžely Korčiánovými  a malá párty s Juřínky a Hrušky.


První mini výlet je na kopeček  nedaleko žulové zvaný Lánský vrch, který je zajímavý tím, že je na něm obří stůl s židlemi.
 
Pokračujeme směr Javorník do Račího údolí. Na oběd opékáme buřty. Kafíčko a zákusek dáváme v nádherně zrekonstruovaném informačním centru s občerstvením a tanečním parketem zvaném Tančírna. Přes skalní útvary Čertovy kazatelny se dostáváme ke zřícenině hradu Rychleby, kde probíhá nelítostná bitva o ovládnutí hradeb.
 
 
 
Pod vlivem strejdy Toma, který i v tomto počasí chodí bos nebo jen v lehkých botkách bez ponožek si ráno po snídani dáváme otužovací  kůru v potůčku protékajícím zahradou. Je to mazec jak nohy vlivem ledové vody bolí, ale den ode dne se to lepší  až začínáme litovat, že nám potok neteče doma.

 
Čertovy kameny, v jejichž útrobách mi před pěti lety nenávratně zmizel dudlík nemůžeme vynechat, stejně jako rozhlednu Zlatý chlum. Cestou nuda není, protože probíhá velkolepá šišková bitva. Cestou zpět dáváme procházku lázněmi Jeseník s pouštěním draků.

 
 
Stezka odvahy je taktéž nedílnou součástí dovolenek. Tahle se zapíše do historie, protože poprvé jdeme bez rodičovského doprovodu.

 

Dobrý nápad je navštívit jeskyně na Pomezí. Díky zvídavým dotazům Hrušků dostává prohlídka jiný rozměr. Je velká legrace jak průvodce po dotazu mění strojový tón mluvy na normální lidský. To hlavní ale samozřejmě je pěkná „výzdoba“.

Naopak špatný nápad je navštívit atrakci zvanou Lesní bar. Je tam možná 100 lidí (mnozí typu auto-šustka-cigáro) takže ihned otáčíme zpět. Taťka, který t.č. pobíhá po Lví hoře je rád, že tento výlet nebyl z jeho hlavy.

Vrcholem pobytu je husa. Už předem jsme si ji na večeři objednávali, aniž bychom tušili, co nás vlastně čeká. Tohle nikdo z nás dusud nezažil. Je to tříhodinová lavina fantastického jídla, pití a slz smíchu. Paní Korčiánová má pod taktovkou servírovaní dobrot, pan Korčián to doplňuje slovem, zpěvem, hudbou, divadlem prostě kabaretem. Velmi těžko se to popisuje, to se musí zažít a nejlépe vícekrát, takže příští rok nashledanou  v milovaném Heligónu.
 


 

 
 

      

    

neděle 23. října 2016

Nízké Tatry

Libor alias říďa přišel opět se skvělým nápadem. Doma to prošlo a tak už jen zbývá se modlit ať se umoudří chcavé počasí vládnoucí těmto dnům. Další členové výpravy jsou Marťas a fotograf Pigičenko.

Auto necháváme v Demanovské dolině. Na aklimatizaci si v mlze dáváme kopeček Ostredok, poté už ostrý start do sedla Siná. Trochu nás udivuje, že chodník je už pro turisty uzavřen, když ve Vysokých se zavírají až příští víkend. V sedle v nějakých 1400 m n.m. je stále mlha. S přibývajícími metry se začíná objevovat sníh a hlavně začínáme cítit slunce. V 1700 m n.m. už šlapeme ( říďa) stopu a občas hledáme značku. Hlavně ale mlha zůstává pod námi a můžeme se kochat nádhernými scenériemi. Opojné pocity z krásné přírody navíc umocňuje slivovice, které Marťas nevzal úplně málo. Na hřebenu od sedla Polana už je vyšlapaná stopa a tak si může říďa trochu orazit. Na Chopok vedou lanovky, čímž se mění charakter "turistů" no a hlavně jich přibývá. Říkám říďovi "vole tu už se nezdraví". Slušně vychovaný říďa přesto řekne kolemjdoucímu párečku ahoj na což chlap odpoví,  ženská ne a jen se chlapa zeptá "ty ho znáš" ;-) Megaknedlíkem přes celý talíř se šlehačkou a pudingem a pár pivy doplňujeme cukry. Zanedlouho stojíme na Ďumbieru. Při sestupu k Štefánikově chatě si užíváme nádherného západu slunce. Dnes je opravdu co slavit. Půlka teamu jde do toho naplno. Ráno není minimálně čtvrtině teamu úplně nejlépe, ale s každým svižným krokem v dalším krásném dni se to lepší. Přes Prašivou a sedlo Javorie se vracíme do Demanovské doliny.










 
FOTOGALERIE autor Pigičenko
    

pátek 21. října 2016

Vikiho občasník - pomníkový výlet

Dnešní ředitelské volno ve škole mělo být původně věnováno pěšímu výletu z Krásné na Lysou a sjezdu na kolobce. Lysou však pokryl sníh tak měníme plány.
Vlakem jedeme do Háje odkud se vracíme k domovu přes 4 pomníky - Ostrá hůrka, Skautský, B.Pochožaje a Kiotovo - Komlevův. Během tažení samozřejmě likvidujeme spousty nepřátelských vojáků.





sobota 15. října 2016

Vikiho občasník - mošt

Ještě před naší moštovací premiérou si dáváme krátký švih na Kabátici. Byli jsme na ni už mnohokrát a vlastně ani jednou. Jak to chápat? Rozhledna Kabátice ( zvaná též Panoráma) , kterou už jsme mnohokrát navštívili nestojí na vrcholu kopce Kabátice, ale o nějakých sedmdesát výškových níže. Dnes jsme tedy byli poprvé i na vrcholu kopce.


 


Cestou zpět zastavujeme ve Fryčovicích, abychom přeměnili jablka v mošt. Nemyslete udělat mošt není žádná legrace. To máte: posbírat, natrhat, přetřídit, omýt, přenést, nasypat, vykydat, nakydat, zachytit, přelít, okoštovat, naložit, vyložit, přenést, nalít, okoštovat, ohřívat, čekat, hlídat, okoštovat, naláhvovat, uskladnit.

Ze 100 kg jablek máme přes 50l skvělého nápoje. Ještě skvělejší je prý dle taťkových slov několik litrů (které neprošly pasterizací) po pár dnech v lednici. Doufám, že příští rok všechna jabka nepadnou na jablečný burčák ;-)
 

 




 
    

sobota 8. října 2016

Vikiho občasník - Hukvaldy

Kopie ukradené lišky je na svém místě. Podzimní Hukvaldy bez davů máme rádi ještě více než dříve. Cestou zpět v Brušperku je totiž nový "akvošek", kde ani hubeným není zima.