čtvrtek 30. června 2016

Vikiho občasník - vízo

První rok mám za sebou. Na vízu jsou samé jedničky, ale byly i slabší chvíle. Jako kříženec pravačky a leváka mám trochu problémy s psaním. Kdyby se mělo psát zrcadlově stal bych se určitě přeborníkem. Mamka i taťka měli v první ze psaní dvojku, takže jsem z rodiny nejlepší a to si zaslouží odměnu.

Stejně jako o pololetí vyrážíme na Bolt tower. U skvělého dortíku dostávám knihu "dětská etiketa". Nadšení samozřejmě nepřichází. Náhodně  knihu otvíráme na straně kde stojí "z dárků se raduj i když z nich nemáš radost". Tak se "raduji" a o ptákovi (Špaček) co knihu napsal si myslím své.

Naštěstí vše zachraňuje druhá odměna, kterou nacházím chovanou u výtahu. K T-34 a Tygrovi přibývá Panter. Fašouni jsou nyní v přesile, takže teď nutně potřebuji Rusáky vyzbrojit samohybným dělem.









úterý 28. června 2016

Vikiho občasník - family spike

Pro letošní ročník volím jako parťáka mamku. Oproti loňsku zaznamenáváme posun ve výsledkové listině vzhůru, ale hlavně opět spoustu zábavy.
 






 

sobota 25. června 2016

Heroes race

Skvělá akce v nádherné přírodě Hradce nad Moravicí. Pro dosažení cíle 13 nebo 7 km (nebo obou dohromady) trati je třeba běžet, plazit se, přelézat, podlézat, přeskakovat, šplhat, potápět se, mířit, házet, nosit, tahat, brodit, myslet a modlit se.

 









 

report TV Polar

výsledky








úterý 21. června 2016

Vikiho občasník - prezidenti

Někdy rodiče koukají co ze mě vyletí, jako např. v případě série karikatur, kterou jsem nazval Prezidenti. Mám kreslit autíčka, když je momentálně můj nejoblíbenější seriál "Dějiny udatného českého národa" ?








neděle 19. června 2016

Vikiho občasník - Svinec

Po zhlédnutí taťky a strejdů jak se v rámci závodu Aktivityrace rochní v bahně, jdeme na kopeček nad N. Jičínem zvaný Svinec. Ano kopec se dle legendy jmenuje podle sviní neboli čuníků. Rozhodně to tam ale není jako v chlívu, naopak. Travička, lavička, křížek a daleké výhledy. Cestou sbíráme poklady a taky přítomným dávám testík z historie. No teda nic moc. Nevědět např. jak se jmenoval syn Karla IV ... co je v tom dějepise učili.









sobota 18. června 2016

Vikiho občasník - Čertův mlýn


Z Pusteven na opačnou stranu než jde dav je to úplně jiný svět, tedy vlastně ten normální horský. Člověk nepotkává vyfintěné "nádhery" ani elektrické koloběžky, ale klasické (cyklo)turisty s kterýma si řekne ahoj. Kousek po hřebeni je vrchol Tanečnice s mnoha kamennými mužíky a hradem. Jelikož doma momentálně žijeme v době husitské přistavujeme opevnění na Vítkově a vozovou hradbu.




Další štace  je mýty opředený Čertův mlýn. Před časem jsem v byl v divadle na pohádce inspirované pověstmi o tomto místě, takže vím svoje a kolem díry v mini skalním městečku, procházím - probíhám až ve chvíli, kdy ji svým tělem zakrývá mamka.



Na čertův stůl se toho vleze opravdu hodně.



Daří se nalézt keška a taky čertův obličej.







Na závěr odměna, sjezd se sedla Tanečnice, kolem Nořičí hory do Ráztoky.
 

neděle 12. června 2016

Vikiho občasník - Cirkulum

Hlavní třída v Porubě je dějištěm nové události. Žádné labutě, cukrová vata, řvoucí disco hudba a stánky s nevkusnými hnusy. Cirkulum je pouliční cirkus, hudba, prodej hezkých věciček, ale i třeba pouliční kafírna či knihovna.

Na akci se objevujeme hned několikrát. Poprvé v pátek odpoledne, kdy jdeme pro něco do obchodu na Alšák. Je tam hlouček smějících se lidí a uprostřed nějaký šílenec. Slovo šílenec je asi to správné pro Ruslla Graye z Nového Zélandu. Koho by napadlo si dát na hlavu chirurgickou rukavici, ovázat ji lepící páskou, pumpou ji nafouknout a nakonec ji při žonglování noži prasknout.



Večer se účastníme ofic. záhájení akce. Úžasná podívaná. Na pódiu hraje violoncellistka ( znám ji z koncertu Vivaldianno)  a  do toho předvádí své neuvěřitelné kousky na židlích kámoš od taťky  Dejv ( pozn. drží rekord v Guinesovce ve skákání na jedné ruce). Pak přechází borec po laně nataženém mezi domy, do toho stále violoncello a na dům se promítá projekce.






V sobotu před párty na Myslivně jedem na kole posbírat pár porubských kešek a cestou zpět se zastavujeme na kruháči, kde si u stanu nadace ČEZ zkoušíme různé žonglérské dovednosti.

Po nedělním dopoledni stráveném na Zámeckém běhu v Kravařích jsme odpoledne opět zpět na kruháči, kde vidíme nejprve vystoupení českého Cirkusu Levitáre. Jedná se vlastně jen o jednoho hocha s asistentkou. Je to skvělé, vtipné, ve finále hoch žongule s jabkama a přitom je ujídá až zbydou ohryzky. Po nich jdou na scénu mimové z Thajska Mute Mime. Opět boží, až z jejich vystoupení mrazí v zádech. 



 
No a na závěr opět novozélandský šílenec Rusell. Potřebuje asistenta. Jeho ruka vystřeluje směrem k taťkovi a ten je rázem na pódiu. A tak rukavici, kterou má Rusell na hlavě nafukuje taťka. Rusell mu dává do rukou i nože, aby žongloval. Když vidí, že by to i zkusil mu je vytrhává se slovy "No Ales it is my show".


 
Doufám, že Cirkulum se bude konat v Porubě i v příštích letech.