sobota 31. prosince 2016

Vikiho občasník - Silvestr

I letos nás pozvala Evelínka slavit konec roku na Hýlov. Jako vždy skvělá akce s báječnými lidmi, výborným jídlem, ohňostrojem, stezkou odvahy atd.





čtvrtek 29. prosince 2016

středa 28. prosince 2016

Vikiho občasník - Fren

Není sníh ? Nemáme boby ? No a.

sobota 24. prosince 2016

Vikiho občasník - Štědrý den

Místo válení doma letos pořádáme druhý ročník štědrovečerní procházky porubským lesem. Díky silnému větru je kosa jak sviňa, ale naštěstí máme sirky, dřevo a nějaké ty teplé nápoje. Pro otužilce strejdu Toma není problém se brodit naboso potokem, aby se zapsal do naší kešky kanálovky.







V podvečer probíhá vše jako obvykle jen navíc přítomné obohacujeme o hluboký kulturní zážitek. Pak čekání, napětí, zrychlený tlukot srdce ... a zase přišel a obdaroval mě tím co jsem si přál. Děkujííí.

 





pátek 23. prosince 2016

Vikiho občasník - čas předvánoční

Letos měníme tradici. Místo na rušné Masarykovo náměstí a bruslení vyrážíme kolobežmo na téměř opuštěný Slezkoostravský hrad kde m.j. probíhá i moc pěkná výstava betlémů. Z hradu kam jinam než na krásně nasvícenou radnici.












středa 7. prosince 2016

Vikiho občasník - dopis Ježíškovi

Dopis jsem tentokráte psal spolu se spolužáky v rámci výuky ve škole a poté samozřejmě odeslal na Ježíškovu poštu sídlící na Božím Daru.

 
 
Stojí v něm toto:
 
- tablet
- stavebice tank Sherman britská verze - kanón  76,2 mm ( prorazí pancíř Tigra a Pantera)
- plyšák Lichožrout
- kniha Atlas druhé světové války
- turistický atlas Česka

sobota 3. prosince 2016

Vikiho občasník - bitva tří císařů


Když jsem se dozvěděl o každoročně konané rekonstrukci bitvy u Slavkova, bylo mi jasné, že tam prostě musím. Taťkovi argumenty, jako že tam bude hodně lidí, že v prosinci na těch větrných polích pořádně vymrzneme nebo jestli nechci jet s mamkou apod. neobstály.

V pátek mě bere taťka ze školy po-o, sedáme do auta a jedem. Bitva je sice až zítra, ale když už jedem je třeba poznat více.

První zastávka je na významném místě bitvy Prateckém kopci, kde stojí mohyla míru a muzeum. Jsme zde v podvečer, sluce zapadá a u mohyly jsou zrovna na vyjížďce "rakouští" vojáci na koních. V muzeu si díky moc povedeného audiovizuálního představení opakujeme (resp. já opakuji, taťka nabývá nové vědomosti) průběh nejslavnějšího Napoleonova vítězství. Na harddisk si ukládám název filmu "Vojna a mír", z něhož byly použity ukázky. Doma musím tento kousek vygúglit a stáhnout.

 

Na parkovišti navlíkáme spoďáry, oteplovačky a vlastně vše co máme. Přejíždíme do pár km vzdálené vesnice Křenovice. Ve dvoře obecní hospody je vojenské ležení. Večer odsud vyráží několik desítek Francouzů a spojenců na okraj obce, kde probíhá komentovaná šarvátka. Při prvním nečekaném výstřelů kanónu máme málem v gatích. Protivníci to do sebe perou hlava nehlava. Francouzi nakonec ustupují. 

 
 
 
V sobotu ráno jdeme na návrší Žuráň odkud Napoleon 2.prosince 1805 bitvu řídil.


Kousek od Rohlenky necháváme auto a přes kopeček Santon přecházíme do Tvarožné. Na Santonu, kde se památného dne Francouzi opevnili je krásná kaplička. Sluníčko hřeje, parádní výhledy, radost posedět.

 

V Tvarožné se nachází ležení jak Francouzů tak Rakušáků a Rusů. Jsou vesměs ubytovaní v plátěných stanech se slámovou podestýlkou. Různých uniforem je tu nespočet a stále je na co koukat. Za hřmotu bubnů pochodujeme s jednotami zpět pod Santon, kde probíhají manévry. Vojáci nacvičují pohyb ve formacích, postavení při střelbě apod. Několikrát kolem nás na koni projíždí Napoleon se svými generály. Spolu s vojsky se přesunujeme zpět do Tvarožné, kde hoši dávají oběd před vrcholem celé akce. Po obědě se opět vojáci řadí do formací a za doprovodu bubnů a píšťal pochodují na bojiště. Je to velkolepý teátr vidět pochodovat tisíc vojáků.

 

 
 
 

Tématem letošní bitevní ukázky je bitva o Pratecký kopec. My máme místo s dobrým výhledem na tribunce, samozřejmě né na té pro celebrity a papaláše za 1500. Hoši se pěkně řežou, pěchota, střelba, zblízka na bodáky, kanóny, jízda na meče, kravál, spousta dýmu, jen furt žádný padlý ani raněný... díkybohu. Ve skutečnosti musel být tento způsob boje pěkný masakr. Frantíci pod velením Poldy vítězí a my ustupujeme směr Olomouc.
 




        

úterý 29. listopadu 2016

Vikiho občasník - minimuzeum

Poznávání historie a zejména různých válečných konfliktů patří k mým koníčkům. S nadšením jsem tedy uvítal možnost navštívit jednu úžasnou soukromou sbírku a odborně si podiskutovat s jejím majitelem.