úterý 17. listopadu 2009

Vikiho občasník - výlet Polom

TRASA POCHODU >>

mezi Kr.polem a PolomíDnes je úterý 17.11. V ten den před 20 lety prý byla revoluce a byl to prý začátek konce vlády Komunistů. Žádné tzv. Komanče neznám, ale asi to musí být pěkní prevíti, když taťka nadává, kdykoliv slyší slovo Komunista, Komunismus apod. Pro mě nyní toto datum znamená, že taťka nemusí jít do práce a půjdeme na výlet. S jídlem v batohu vyrážíme směr Myslivna. Ještě předtím děláme zastávku na kaskádovitém „vodopádu“ u auly VŠB. Zde se zastavujeme poměrně často. Rodiče ví, že rád koukám na tekoucí a bublající vodu a oni zase rádi koukají, s jakým zaujetím na to koukám. Z Myslivny jdeme do Kr.Pole, odtud po nové cyklostezce směr V.Polom. Na půli cesty do Polomi je poutní místo, kde mi maminka servíruje oběd. Dnes mám krůtí maso se zeleninou. Je to dobré, hezky papám a mamka mě chválí.u pomníku neznámého letceZ Polomi jdeme asfalkou na Háj ve Slezsku a u lesa odbočujeme na zelenou tur. značku vedoucí do Dobroslavic. Najednou rachot a z lesa se vynořují tři primitivové ( taťka tyto tvory nazývá mnoha jinými výrazy, ty ale nelze publikovat) v zablácených terénních autech. Ti bohužel část své sváteční vyjížďky absolvují taky po zelené, čímž proměňují některé úseky stezky v bahenní lázně, přes které mě mamka přenáší v náruči, zatímco taťka nese kočár. V lesích před Dobroslavicemi mi naši dělají foto u pomníku neznámeho letce. Jeden z budovatelů tohoto pomníčku byl strejda Víťa. Z fotky bude mít radost prababi Jarmila, která se zde pravidelně účastní setkání pamětníků 2.sv. války. Jsme na horním konci Plesné, rodiče vypadají jako čuníci, kočár jako terénní auta oněch primitivů. Na Porubu padá tma a my jsme po 6 hodinách pochodu doma. Hezky jsme to výročí revoluce oslavili.

sobota 14. listopadu 2009

Vikiho občasník - Visaláje, Bílý kříž

Je opět víkend a opět Lysacup. Min. týden se běželo od přehrady Šance. Běžel taťka, já s mamkou jsem si udělal výlet na Butořanku. Dnes se poběží z Visalájí a řada je na mamce. I přesto, že je +10°C začíná již od Krásné sněhová pokrývka, na Visalájích je ho už docela dost. Já vidím tolik sněhu pohromadě poprvé a proto s taťkou provádíme jeho bližší prozkoumání. Mamka s dalšími 120 nadšenci vybíhá směr Lysá, já s taťkou, babi a dědou startujeme směr Bílý kříž. Odtud chce taťka jít na Grůň a pak zpět. Po chvilce je ale jasné, že dnes budeme rádi, když se nějakým způsobem dostaneme alespoň na Bílý kříž. Ještě, že jsou nápomocni děda a babi jinak bychom mohli náš výlet rovnou zabalit. Sněhu je místy tolik, že i přes velké taťkovo usilí není možné kočárek protlačit. Děda vymýšlí zlepšovák. Do vidlice předního kola dává kus klacku, z jedné strany ho chytá děda z druhé babi, vzadu je taťka a takto mě přes obtížné úseky přenášejí. Za značného fyzického úsilí mých nosičů dobýváme Bílý kříž. Na lavičkách hotelu Sulov děláme siestu s přebalováním, mlíkem, pivem a slivovicí. K vybavení hotelu patří i nádherný bernardýn Bohouš. Dát si na něj sedlo tak bych měl pěkného koníka. Slunce pere jak o život, sníh rychle ubývá, voda rychle přibývá. Cestu zpět na Visaláje trávím v taťkové náruči zatímco děda bojuje s kočárem. Mamka se vrací z Lysé. Dnešní extrémní trať zvládla na 1. Promočení, ale spokojení jedeme domů.

neděle 1. listopadu 2009

Vikiho občasník - beskydské výlety - Slavíč, Malenovice

TRASA POCHODU>>

s mamkou v terénuVíkend hlásí slunečný. Sobotní ráno to potvrzuje a my balíme. V plánu máme výlet v Beskydech. Hned po snídani dělám rodičům velkou radost, protože se poprvé sám přetáčím z pozice na zádech do pozice na břichu. Ta hračka, na kterou jsem nemohl dosáhnout, byla prostě velká motivace. Tímto doháním kámoše Honzíka a Adámka, kteří už tento prvek zvládli, flegmatický Máty má nějaké přetáčení stále na háku. Nyní už k výletu. Přijíždíme na Morávku. Odtud jdeme údolím říčky, výše spíš potoku Slavíč. Voda je v něm chvílemi pěkně divoká a sem tam se objeví i malý vodopád. Do toho barvy podzimu a slunce, prostě romantika. Posledních cca 0,5km na hřeben je terénem, navíc musím v mamčině náruči překonávat pár padlých stromů. Pak se uvelebujeme na louce a pozorujíce pasoucí se koně mi naši ohřívají dýňovou kaši. Po mém obědě se přesunujeme k nedaleké Kolářově chatě Slavíč. Na venkovním posezení chaty plní své žaludky rodiče a kocháme se výhledy na Těšínské Beskydy. Dolů jdeme lesní asfaltkou, čímž uzavíráme kruh kolem hory Slavíč.


TRASA POCHODU>>

V neděli ráno je v Ově mlha jako hrom i když má být zase jasno. Rodiče už se do Beskyd něco najezdili, proto ví, že za FM by se to mělo začít lámat. A fakt že jo. Projíždíme FM, mlha začíná řídnout, ve Frýdlantě je už jen opar a k hotelu Bezruč v Malenovicích přijíždíme v nádherném slunečném počasí. Důvod proč jsme zrovna tady je, že dnes začíná Lysacup. To je akce, kterou se mí rodiče a podobně postižení kamarádi již x let baví v průběhu podzimních a zimních měsíců. Víkend co víkend se z různých míst vybíhá na Lysou horu přičemž je snahou být nahoře co nejrychleji. Dnes je na startu skoro 200 lidí m.j. i můj taťka. Normálně by startovala i mamka, ale je tu moje maličkost, že? Je mi jasné, že hned jak se naučím sedět, tak budu obdarován nějakou tou sedačkou a víkendová zábava rodičů mi bude naordinována. Dnes mám s mamkou a tetou Zuzkou náhradní program. Od Bezruče jdeme na Albínovo náměstí. Zastavujeme v dřevjance U Zbuja, kde mamka a teta dávají čaj. Klid a pohodu potřebnou pro jeho konzumaci jsem však nucen rázně přerušit. Spouštím tzv. brutální řev. Není se co divit. Pleny opět nevydržely nápor a já mám celý bok mokrý. Pak scházíme na Ostravici, kde přijíždějí z Lysé seběhnuvší taťka a strejdové. Máme dost času, proto si po malé svačince děláme kolečko kolem peřejí.