neděle 27. března 2011

Vikiho občasník - turistický víkend


Poslední víkend v březnu se již 37 let koná pochod (15 let i běh) J. A. Komenského, kteréhož jsem „tradičním“ účastníkem. Svůj druhý ročník mám v plánu absolvovat opět nejkratší variantou ze Zatiší. Meteorologové naštěstí opět tipovali špatně, takže místo slibovaného sněhu s deštěm je příjemné jarní polojasné počasí. To nejlepší z celé akce, jízdu tramvají, si odbývám hned na začátku. Těším se, až povzbudím běžce na trati. Spánek je ale jako vždy silnější. Budím se až v samém závěru našeho putování nedaleko restaurace Olymp. Zde rodiče, spousta strejdů a tet sedí , popíjejí a tlachají. Já mezitím vybíjím nastřádanou energii v dětském koutku.

mapa


Ve slunečné neděli vrážíme na palkovické hůrky. Cílem je naše oblíbená rozhledna Kabátice (Panorama).

FM a Olešná z rozhledny



mapa

sobota 12. března 2011

Vikiho občasník - Javorový


Jsem zdravotně fit, auto startuje. Dnes to konečně vypadá, že bychom mohli Javorový dobýt. Sice jdou nějak blbě řadit rychlosti, ale jedem. Cestou nabíráme tetu Míšu s kámošem. Nebo kámoškou? Správnou odpověď prý zjistím až za nějaké čtyři měsíce. Auto necháváme v Oldřichovicích. Zahajujeme prudkým výplazem pod lanovkou na vrstevnicovou šotolinu. V nádherném jarním počasí dlouho mírně stoupáme až do Gutského sedla. Odtud je to nějaké 3km k vrcholu pořádnou stojkou. Mám se každou chvíli probudit. Jelikož by bylo fajn, kdybych se probudil až na vrcholu, je třeba udeřit a nasadit brutální tempo.



Plán vychází. 100m pod vrcholem se budím. Je tu božsky. Slunce, bezvětří, výhledy, ostrůvky sněhu. Dáváme sváču, když tu někdo povídá „ a Viktorku řekni teta Míša“. Hned jak to vyslovuji, začnou se mamka, taťka a teta doslova válet smíchy. Nechápu proč, ale směji se s nimi. Že by to bylo tím, že mé „M“ zní v tetině jméně jako „ P“ a „Š“ jako „Č“ ? Každopádně jsem ještě několikrát požádán o zopakování. Dále se ještě x krát otázkou „uanovka doúú?“ ujišťuji, zda rodiče opravdu nezapomněli na slib, který mi dali. „Ano Viktorku pojedeme lanovkou dolů, ale až potom“ vytrvale říkají.



Mírným klesáním po hřebeni pokračujeme k tur. chatě. , kde dáváme oběd. Před chatou ještě našim chvilku trvá, než mi vysvětlí, že ten lyžařský vlek ještě není ta očekávaná lanovka. Pak konečně přichází to hlavní proč jsem tu, „uanovka doúú“!




Na neděli jsem taky těšil. Měl jsem běžet závod, pak se podívat jak běhají skuteční koně z hřebčína Albertovec a nakonec zrelaxovat v kravařském aquaparku. Stupnice teploměru trčícího z příslušné části mého těla ale ukázala, že se nikam nepojede :-(

mapa

garmin

čtvrtek 10. března 2011

Vikiho občasník - termínovka

Svoji termínovku závodů si před začátkem sezóny sestavuje většina z nás sportovců. Podle toho jak velkou váhu svému závodění sportsmen dává, pak termínovce přizpůsobuje svůj běžný život. Co myslíte, že naši vzali do ruky, když plánovali datum svatby? Ano, správně. Termínovku. Našli volný víkend a šup tam se svatbou. Někdy, ale nastanou události, kdy se naopak musí přizpůsobit termínovka. Jako např. v roce 2009, kdy musely rodiče škrtnout „výstup na Elbrus“ a místo toho napsat „narození dítěte“, to jako mě, že.




Já mám zatím letos v plánu čtyři závody.
První bude již tuto neděli v Kobeřicích. V kategorii „mládež do 6 let“ poběžím 50m. Účast přislíbila i kamarádka Evelínka, s kterou jsem včera absolvoval poslední intervalový trénink*. Teď už si jen pořádně odpočinout a správně vyladit.

Další závody:

19.3. Mořkovský zajíc

28.5. Horský běh na Lysou horu (pozn. má kategorie nemá cíl až na Lysé)

19.6. Běh zámeckým parkem Kravaře


*Intervalový trénink je typem tělesné přípravy, který zahrnuje střídání rychlých úseků vyšší intenzity s úseky odpočinkovými. Je jednou z nejlepších tréninkových metod a zároveň i nejnáročnějších.

úterý 8. března 2011

Vikiho občasník - Óda na Růžu

Óda na Růžu
děda Věrek

Ztratila se Růžena
na Srí-Lance zrozená

moje drahá Růžena
po všech koutech vláčena

všemi byla vážena
teď leží někde mražená

bez peněz a bez jména
do závěje vražená

navždy už je ztracená
moje drahá Růžena.

Vrať se moje Růžo,
být s tebou je žůžo.

sobota 5. března 2011

Vikiho občasník - kolem Červeného kamene

pod Šostýnem

Slunečný sobotní den trávíme výletem kolem kopce Červený kámen u Kopřivnice. Nejnáročnější je úvodní terénní stojka se zbytky ledu a nějakým tím padlým kmenem k zřícenině hradu Šostýn. Jen zaslýchám „neexistuje terén, který by nešel projet“ , pár minut zrychleného dechu a už se deru ven abych se mohl projít okolo zřícených hradních zdí. Pokračujeme k Raškově vyhlídce. Skála, kamenné schody, výhledy to je moje.

Raškova vyhlídka

u Raškovy vyhlídky


Následuje okruh kolem Červeného kamene s pěknými výhledy na Radhošť a V.Javorník, z kterých nemám nic, protože spím. Budím se až kousek před tím než křižujeme sjezdovku. Se zaujetím koukám jak se lyžaři řítí dolů. Dostávám slib, že brzo si to zkusím taky. Se slovy „uanovka“ „uanovka“ se šinu k vleku, ale jsem včas odchycen a je mi vysvětleno, že to je jen pro lyžaře, a že se s tím jezdí jenom nahoru. Po polívce v bufetu u vleku přichází zlatý hřeb, kopřivnický bazén.

mapa

garmin