sobota 31. srpna 2019

V + V občasník - Západní Tatry

Vk: letos zase na úvod stejně jako předloni zařazujeme krásnou Juráňovu dolinu nedaleko Oravice.

Vl: já si ji pochopitelně vychutnávám více než před dvěma lety, kdy jsem byla teprve pětiměsíční mimino. Dnes už ji překonávám indiánsky chvíli pěšo, chvíli na koni.



Vk: v oblasti Roháčů v minulém týdnu letní bouřka usmrtila několik lidí a spoustu zranila. Po příjezdu na Šindlovec se dozvídáme, že počasí má poslední dobou každý den stejný scénář, ráno a dopoledne azuro, po poledni silná bouře a na večer zase klid. Po tom se tu stalo máme k počasí celkem respekt a na první tůru vyrážíme relativně brzy. No kdybych šel jen s mamkou a nemusel čekat na ostatní, byli bychom v hoře ještě dříve.

Vl: já stejně jako loni tvořím samostatnou jednotku s taťkou s tím, že program se bude přizpůsobovat mým spacím, hracím a jiným potřebám, prostě ať celý den nesedím v sedačce a pěkně si to užiju.

Vk: jdeme Látanou dolinou do sedla Zábrať a odsud na Rákoň a Volovec.

Vl: po vyblbnutí na trampošce a klouzačce u Šindlovce, sedám do kočárku a Roháčskou dolinou běžíme na Tatliakovu chatu. Oproti předpokladům neusínám, neva zdřímnu si v nosičce cestou do sedla. Po klouzačce a houpačce vyrážíme do hory. Po pár stech metrech přichází ke slovu únava. Ale co to, nosičku jsme zapomněli na chatě. No nic děláme ji provizorně s mikiny a usínám. Probouzím se v sedle Zábrať a nedaleko nad ním vidím brášku s mamkou jak stoupají na Rákoň.



Vk: Rákoň dobyt, ale je po poledni a tak se začínají se honit mraky. Kousek odsud v polské části jde vidět, že bouře udeřila. Otáčíme tedy a rychle zpět za Valinkou.

Vl: celá rodinka sestupujeme zpět k Tatliakově chatě. Po občerstvení, houpačce a klouzačce sedám do kočáru a běžíme dolů. Juřínci a Škráčci, kteří dnes zvolili pomalejší tempo se naštěstí bouři na hřebeni vyhýbají, ale za Tatliačkou je chytá silná průtrž, že na Šindlovec přicházejí totálně promočení.



Vk: další den si do 1500 m n.m. pomáháme lanovkou. I nepřítel lanovek taťka pochopil, že je kvůli počasí třeba být nahoře brzo a místo, aby klusal pod lanovkou, jede s námi. S mamkou nasazuji tempo s cílem zdolat Predný Salatín, Brestovou a Salatín.

Vl: já mám skromnější cíle, stačí mi dojít na Brestovou.

Vk: Salatín 2047 m n.m. dobyt. Něco se ale žene, proto úprk dolů.

Vl: Brestová 1934 m n.m. dobyta. To jsou panorámata. Je krásně vidět jak se nad Ostrým Roháčem čerti žení a vypadá to, že se to posunuje naším směrem. Úprk.







Vk: uf ohnisko bouře se nám naštěstí vyhnulo, zasáhl nás jen její okraj, čili májový deštík.

Vl: dnes máme zase štěstí. Více jak hodinová průtrž se spouští až už jsme zpět v penzionu. 

Vk: většinu volných chvil, když zrovna nejsme v hoře trávím na ostrově Kvak. Od loňska ho nikdo neudržoval a je tu práce jak na kostele. Vybudovat všechny ty strouhy, hráze, bunkry, zahrádky dá zabrat. Kvak je důvodem naší demonstrace. Rodiče chtějí od příštího roku změnit lokalitu, my děti právě kvůli Kvaku nikoliv.

Vl: i já už jsem byla přijata do Kvak komunity a s názory demonstrujících se zcela ztotožňuji.





     

   

pátek 23. srpna 2019

Vikiho občasník - Čertův mlýn

Další má oblíbená dvanáctistovka. Stojkou z Kunčic p. O. je to docela výživný výšlap, ale opět samozřejmě platí, čím namáhavější kopec, tím větší klid. Na vrcholu doslova duševní wellness zóna. Podle mě starý pekelník už chce mít klid taky, proto přesunul peklo cca 2,5 km východním směrem. V poslední době tam ještě nechal postavit stezku "v oblacích" , aby to v pekle ještě více žilo. Doufám, že už mu to už bude stačit nepřistaví ještě lunapark a supermarket ;-)







   

sobota 17. srpna 2019

Vikiho občasník - Travný

Od příštího května bude na turistická značka na tento kopec zrušena a já na něm ještě v životě nebyl. Taťka po tom co jede brzkým ranním vlakem na Ostravici, aby na Travném posbíral nějaké kešky přebírá v Pržně štafetu ( sestřičku ) a já s mamkou to po modré hrneme vzhůru. Je to docela náročný kopec, bez hospody nahoře, což znamená minimum lidí a božský klid. Dolů po zelené dostávají stehna pěkně zabrat. Další beskydskou tisícovku, nebo spíše dvanactistovku si můžu odškrtnout.









 

středa 14. srpna 2019

Vikiho občasník - Skřípovský orienťák


Už se stalo tradicí, že jakmile k sousedům chalupářům přijedou na prázdniny holky z Práglu tak se koná nějaká akce. Letos to byl orientační běh. Závodily dvoučlené teamy. Takticky jsem se domluvil s Majdalenkou jsa si jist, že nás nikdo nemůže porazit. Přiznávám, soupeře jsme trochu podcenili, zejména babičky Evu a Týnu. Nejenže nás porazily ve vědomostních úkolech, které na kontrolních bodech orienťáku byly, ale taky, a to je ostuda, v rychlosti běhu. Ani v dalších disciplínách ( pétanque, plivání pecky, vedení slepce, skok z místa) jsme ztrátu nedokázali smazat a tak babičky nečekaně, ale zaslouženě zvítězili. Ale o to tu prý vůbec nešlo, důležité bylo, že jsme si užili spoustu legrace.

FOTOGALERIE

VÝSLEDKY

 









  

neděle 11. srpna 2019

V + V občasník - Malá Fatra

Viki: úkol zní jasně. Pokud chceme vidět Janošíkovy Diery bez kolon jako na D1 je třeba vyrazit ještě v den příjezdu odpoledne. Taktika se vyplácí. Jakmile nastupujeme do Dolních dier davy jdou v protisměru. V Horných Dierach už je naprostý klid. Čtyři dny na Fatře budou s námi ještě známí s Neli v mém věku. Trochu máme obavy zda-li budou akceptovat naše tempo a né úplně jednoduché výlety. Zatím to vypadá, že jak nabušená sportovní aerobička Neli tak její rodiče jsou naprosto v poho. Z časových důvodů musíme v sedle pod Rozsutci otočit zpět, ale i tak prima výlet.

Vali: já jdu do Dier taky, ale v trochu pomalejším tempu. Nakonec si ze sedla svého oře vychutnávám i podstatnou část Horných Dier.



 

  Vk: druhý den je v plánu hřeben Fatry. Velké převýšení z Vrátné do Snilovského sedla překonáváme lanovkou. Pak na nej vrchol Velký Kriváň, otočka zpět a přes Chleb na Poludňový Grůň, odkud sestupem devastujícím stehenní svaly zpět do údolí.

Vl: po nechtěném vyprázdnění žaludku během přiblížení autem, jsem ráda, že na mě na vrchní stanici lanovky čeká můj koník, a že si můžu na jeho hřbetu zdřímnout. Probouzím se na Chlebu a výhledy jsou impozantní. Setkáváme se tu se zbytkem výpravy, ale zatímco oni pokračují na Poludňový Grůň, my otáčíme zpět ke stanici lanovky.

 
 
 
 
 
Vk: je sobota, takže je plánu něco, kde nebudou davy. Od chaloupky to máme pěšky do Tiesňav jen 1,5 km. Dáváme osvěžení v říčce Varinka a jdeme si užít pekelné stoupání na Malé nocľahy. Na 1,5 km překonáváme téměř 500 výškových metrů. Schody, řetízky, skály, nádherné výhledy a minimum lidí. Dolů opět po schodech a skalách do Obšívané doliny to v podstatě sbíháme, škoda brzdit, když to jede samo. Po koupeli v potoku hurá na pizzu do Terchové a studený relax ve Varince.

Vl: brutálního stoupání na Nocľahy si po svých užívám jen kousek páč mě přemáhá spánek. Jak se na kopci probouzím a vidím úplně mokrého a vyplivnutého koníka chci mu ulehčit a se slovy "šama" chci jít po svých. Bohužel dostávám zákaz, že je to tu nebezpečné, že jsem ještě malá bla bla. Takže šup do sedla a sbíháme dolů. V nižších polohách pak dostávám příležitost jít po vlastních.





 


Vk: poslední den jen k rozhledně nad Terchovou a domů. Neli a spol. s námi vše v pohodě absolvovali a vypadá to, že se jim to líbilo, protože maminy už plánují na příští rok další akci. Fatra je každopádně překrásná.

Vl: souhlas s bráškou. Fatra je bombastická.
 
 

 
 

 


sobota 3. srpna 2019

V+V občasník - Bobek

Viki: Bobek je oblíbený brdek naší maminy tož tam vyrážíme . A opět klasika. Na Bílé kde jsou hospody, lanovka, dětské atrakce lidí jak sraček, ale sotva člověk vyjde po značce, nejlépe prudce stoupající vzhůru, tak nikde ani živáček.





 
Vali: já na Bobek moc ráda nevzpomínám. V zimě při výpravě "Po stopách Yetiho" jsem tu hodila bobek do pleny a výměna pleny pak byl první impulz k mému pozdějšímu skoroumrznutí ;-) Dnes zůstávám dole a užívám si to na Pašerácké stezce, která je taky sice součástí cirkusu Bílá, ale je v kopci vedle sjezdovky tzn. lidí minimum.