Je hnus, že by psa nevyhnal, proto hurá na kopec. Hospoda o víkendu bez živáčka ( kromě mě a obsluhy) musela být zvěčněna.
Je hnus, že by psa nevyhnal, proto hurá na kopec. Hospoda o víkendu bez živáčka ( kromě mě a obsluhy) musela být zvěčněna.
Viki: skupina turistika jede vlakem do Vrbna. Odtud přes Pytlácké kameny, Žárový vrch, Vidly, (mamka Sokolí skálu), Švýcárnu na Praděd. Počasí je krásné, lidí žádní, od podvečerní Švýcárny už jen velmi málo. Všichni se totiž rozhodli, že půjdou Bílou Opavu. Fotky obrovských lidských kolon kolující na soc. sítích vypadají děsivě. Druhý den hřebenovkou před Petrovy kameny, Jelenku, Skřítek, Bílé a Černé kameny na Rábl.
Vali: lezecká skupina na pohodu. Cestou aqua Bruntál a pak klasika ... blbnutí kolem chaty, prasátka, lezecké výpady do skal, prochajda do Bedřichova, hry atd.
Mám nové tretry tzn. asi jsem už atletka. Před startem dostávám čtyři úkoly - rady. " Vali před startem si sundej tu hrubou mikinu, pořádně si ty tretry zavaž, je to 500m takže to nakopni na poslední dvoustovce, jo a hlavně neztrať ten lístek se jménem co se odevzdává v cíli" . Na vítězství mi stačilo splnit zadání na 50% . V cíli jsem s rozvázanýma tretrama a bez lístku za 1:44. S tímto časem bych se prý neztratila ani mezi o dva roky staršími kluky. Taťka tomu nějak nemůže věřit a ve srandě mi říká, že mě pošle na antidopingovku, že prý musím něco sypat 😝


Ašel: dobrý výsledek vzešel jednak z toho, že jsem se přihlásil do své kategorie H45 ( nikoliv jako obvykle do H35) no hlavně z toho, že se běželo ve městě nikoliv v lese. I tak pár chyb bylo.
Kamádka ze třídy Regi mě naverbovala na tento běh, který se koná na porubské Myslivně. Naše kategorie běží 600 m. Regi je po startu jasně v čele. Vím, že je nutné zachovat chladnou hlavu, protože závěr je do kopce. Chladná hlava po startu se vyplácí ;-)
Díky vítězné eseji s názvem Společná armáda, jsem byl nominován na účast na "Europian youth week" v Bruselu. Spolu s vítěznou spolužačkou z Priga, panem učitelem a paní ředitelkou letíme na setkání studentů nejen z EU, ale i z potencionálních nových členských států. Prodloužený víkend samozřejmě nesedíme jen v parlamentu, ale poznáváme i město samotné - pámatky, kavárny apod.
Hlavní třída je večer před Porubajkem uzavřená, což je příležitost pro stovky bruslařů. Se spolužačkou Emoškem to před přespávačkou u nás to bereme spíše jako gastro akci než najíždění kiláků.
Soutěž se koná na naší ZŠ u příležitosti Dne země a Bedřich s Ludvíkem nemůžou chybět. Titul nej mazlíček nakonec ve velké konkurenci bere sympaťák ježek, i když upřímně nevím jak se dá s ježkem mazlit ;-) Ale ani naši kluci nepřicházejí zkrátka. Získavají zvláštní cenu poroty a odnáším si pěknou knihu o zvířátkách.
Běh pro dobrou věc pořádá naše kamarádka, takže nemůžeme chybět. Viki běží svou první desítku a vzhledem k tomu, že trasa přes Myslivnu je profilově těžká, a že v podstatě netrénuje je jeho čas cíli dost dobrý. V kat. juniorů s přehledem vítězí, páč další junior, který byl na tuto trať přihlášen nedorazil na start ;-) .
"Taťko přihlaš mě na diamantovku" ...taťkův nechápavý pohled ... "Vali vždyť přece do atletiky chodíš, ale nezávodíš. Ok, přihlásím tě".
Diamantová liga je soutěž atletů a skládá se z několika diciplín, toto kolo konkrétně z běhu 60m s malými překážkami, skoku do dálky, hodu raketkou a běhu na 300m.
Až na hod, který mi nejde všechny disciplíny vyhrávám a to tak, že bych s těmi výkony brala bednu i mezi staršími kluky. Mamka, taťka a brácha, kteří jsou přítomni v hledišti tak trochu nechápou, kde se to ve mě vzalo. Ok, konec chlubení, příště uvidíme jestli to nebyla náhoda. Každopádně mě to moc bavilo.
Po delší době jsme zase byli na naší hroudě v Palkovicích. Trochu popracovat, pohrát si a něco opéct. Na půdě domečku po prababi a pradědovi strejda Víťa nalezl fotografii ženy, které jsem prý doslova z oka vypadla. Nikdo, ale netuší, kdo to je.