Vikiho občasník - Jeseníky

I když u pobytových akcí vesměs razíme teorii „pokaždé někam jinam“  Ospalý heligón je vyjímka.  Jedeme už tu tuším počtvrté, opět to tu ukázat jiné partičce. Program oproti minulým pobytům taky netřeba moc měnit, prostě se neochodí.

První večer je ve znamení oslav Laurinky. Přesně podle notové osnovy sice oslava neprobíhá, nicméně do pozdních nočních hodin se protahuje a následky jsou zejména na našich maminkách viditelné po celou sobotu.

 

Sobotu zahajujeme na Čertových kamenech. Oficiální exponovaná skalní vyhlídka je nám málo, proto si jako nášup dáváme volné lezení po okolních skalkách.

 

 

 Dalším dnešním cílem je rozhledna Zlatý chlum. Cestou jsme cedulkami upozorněni na výskyt loupežníků. Když  nás před nimi varují i turisté vracející se zpět  začínáme si na ně připravovat šiškovou munici a je to pořád ještě sranda. Ta končí těsně před Chlumem, kdy se na nás najednou za rachotu střelných zbraní ze všech stran slétne horda hrdlořezů s noži a meči. Naše šišky na ně neplatí, za to naše slzičky ano. Měknou a za pár mincí nás propouští ze svých spárů. 
  

 

 

Závěr dne trávíme v lázních Jeseník. Na programu je např. soutěž v přetahování lanem, kolektivní mlácení strejdy Petra, soutěž kdo udrží déle ruku v superledové  vodě  Balneoparku, válení sudů atd.

V neděli mě nečeká také nic nového. Nejkrásnější část jesenického hřebene, ale kámošům ukázat musím. Romantika vláčkem do Jeseníku kvůli rekonstrukci trati bohužel odpadá, na Červenohorské sedlo musíme ze základny v Lipové busem.  A pak už klasika Červená hora, Vřesová studánka, Kamenné okno, Keprník (pozn.  1423m n.m. přesně o 100m vyšší než Lysá hora), Šerák. Kámoše Domču a Péťu musím pochválit, že trasu v poho zvládají, přesto že jsou ještě školkaři navíc bez atletické průpravy. Ze začátku se dost loudáme, takže ke konci musíme doslova běžet, abychom si stihli vybrat odměnu – poslední lanovku do Ramzové.

 

Večer je v Heligónu v pořadí již třetí párty nazvaná rozlučková.

V pondělí se se slzou v oku loučíme s majiteli Heligónu Korčiánovými . Je jasné,  že naše „pokaždé někam jinam“ tady ani nadále platit nebude. Kdyby to utáhl náš rodinný rozpočet, játra a ledviny rodičů, tak bychom se tu snad i přestěhovali ;-)  To fantastické jídlo, ale hlavně ta pohodová atmosféra, těžko popsat, musí se zažít.      

 

 FOTOGALERIE

 

 

 

 

 

 

 

 

Vikiho občasník - Masarykova chata

Hned po tom co se taťka vyblbnul na Mad-race fičíme do Beskyd. Hlavní tah je kolem Šance kvůli nehody na nějaký čas zastaven, proto abychom stihli bus na Bílé objíždíme přehradu poněkud akčnější cestou zleva.

Z Bílé jedeme busem na Horní Bečvu. Odtud se nejprve po značce, pak mimo ní drápeme k pramenu Rožnovské Bečvy. Z pramene nevytéká ani kapka, což nás po letošním horkém létě neudivuje.

 

Přes Třeštík jdeme rozhledně Čarták, kolem pramene Vsetínské Bečvy na Bumbálku a po hranici k chatě.

 

Masarykova chata byla před pár lety velmi pěkně zrekonstruovaná. Kromě borůvkových knedlí zkoušíme i Masarykův guláš dělaný dle receptu, který se prý v kuchyni našeho prvního prezidenta skutečně používal. Je to v podstatě najemno namleté maso, cibule, koření a k tomu bramboráky. Už kvůli této lahůdce se sem musíme vrátit. Druhým důvodem návratu je určitě ranní kafíčko se sluníčkem a výhledem na Beskydy, které se tentokrát kvůli mlze nekoná.  

 

Druhý den se ze zamlženého hřebene pouštíme do údolí Smradlavy. Začíná mírně klesající asfaltka,  když v tom zezadu přijíždí taťka na koloběžce. Ty jó dobré překvápko. Celou dobu totiž tvrdil, že si v tom velkém batohu nese běžecké věci, kdyby se mu náhodou ráno chtělo. Na kolobce cesta ubíhá úplně jinak a za chvilku jsme u pramene Smradlavy. Smrdí fakt dost. V cíli na Bílé je ještě za odměnu nějaká ta hoďka v dětském fun parku.  

 

 

Mad-race

Nabídka startovat v teamu TV Polar po boku Stana Najverta, Máry Zemana a šéfa Julba Kempinátora se neodmítá. V tomto závodě je nutné uběhnout 7 km a přitom překonat 27 překážek, takže to pokud dobře počítám vychází  na téměř 4 překážky na 1 km. Je jasné, komu z nás bude tato konstalace nejvíce vyhovovat, rozhodně to ale mjr. Zemanovi zadarmo dát nechceme. Jestli naše vnitroteamové souboje budou stačit na nějaké umístění netušíme, neb závoďáky z téhle branže neznáme.

 Startuje se ve vlnách po 40, my jsme hned v té první. Začínáme výběhem Vaňkáče, po překážce vede Mára pak se v čele na nějaký čas usazuji já. Padák do zasněžovacího jezírka, výdrap po gumových pásech, které jsou pro jistotu kropeny vodou nahoru a hurá po sjezdovce dolů. Plazení, kláda, potok, balíky slámy, lanové sítě atd. atd.

 

 

 

Asi nás na překážkách nečekají tak brzo, protože např. vběhnu do roklinky a ptám se děvčat, kudy dál, tak je ukážou nahoru a řeknou lano, takže vrácečka zpět a šup na lano. Překážky "ručkování" si všímám až po zpáteční cestě tak si ji dávám dodatečně. Docela sranda je prolézt úzkou kovovou rourou visící v úrovni hlavy, jak tohle proleze ramenáč Vanis fakt netuším. Další lahůdka je skok z plošiny do sítě a po ni se následně na můj vkus dost vysoko vydrápat a slézt dolů. Následují zdvihání pneu na laně, běh s polenem, boulder no a pak ta osudná. Kolmou zeď ani nadvakrát nepřekonávám a musím na trestné angličáky. Mezitím tarzan Mára šup přes zeď a mizí. Nastává dlouhé stoupání na Vaňkáč a vím, že po angličanech to už na seběhnutí Márova náskoku nebude. Pár překážek ještě jedna koupel v jezírku a dolů do cíle.

 

 

 

Mára vítězí, já za ním, pak překvapení dne Kempinátor ( 8kg váhy dole se holt projevuje), za ním Stano. Z dalších vln se bohužel na třetí flek pouhých 8s před Kempinátora dostává nějaký borec, vítězství v teamech je ale tutovní. Druhý team TV Polar  pod vedením Kořiho končí 6.

Přes šrámy a další bolístka skvělý zážitek, mnohem intenzívnější než při klasickém běhu. A hlavně podobně jako v biatlonu vzrůšo až konce. Člověk si až do poslední položky-překážky nemůže být ničím jistý. Pořadatelé velmi náročnou přípravu závodu zvládli po všech stránkách skvěle.

Výsledky jednotlivci

Výsledky teamy

V článku byly použity nádherné fotky z objektivu L.Hájka. Zde jsou další.

Video ze závodu

 

 

 

 

 

 

Vikiho občasník - oslava na Čeladné

Teta Míša na své krásně zrekonstruované chaloupce na Čeladné slaví kulatiny a my budeme u toho. U Suchánků není nikdy jako u Suchánků a co se týče jídla to platí dvojnásob, proto si jdeme před oslavou udělat pořádný hlad. Je krásně, Lysá hora trhá rekordy návštěvnosti, kdežto na naší trase z Podolánek po žluté na Martiňák a po modré zpět je absolutní klííídek.

Vikiho občasník - Velký Javorník

Původně jsme měli jít na V. Javorník za účelem povzbuzení taťky v posledním seběhu Beskydské sedmičky. Situace se  ale vyvinula jinak a taťka musel B7 kvůli indispozici parťáka zabalit už na Travném, takže k vrcholu Javorníku stoupáme celá rodina a povzbuzujeme sbíhající dvojice mající v nohách už více než 90 km. Některých je mi dost líto, když vidím, jak trpí. Z děvčete, které běží a od bolesti jí po tváři tečou slzy  jde mráz po zádech. A to vidíme jen vlnu těch nejlepších, co teprve až půjdou ti opravdoví  hobíci. Taťka mi říká, že doufá, že jednou půjdeme B7 spolu, no nevím, nevím.  

Vikiho občasník - jsem školák

... a baví mě to. Zatím ;-)