Rok se s rokem sešel a my byli opět vypuštěni do hor. Scénář ( pot a dřina, hodně alkoholu a ještě více srandy) zůstává neměnný, mění se pouze trasa. Sobota Terchová, oba Rozsutce, Stoh, Poludňový grúň, chata na Gruni. Na chatě karetní hra Zloděj až do ztracena. Neděle Poludňový, Chleb, Šutovský vodopád, Šutov. Ve vlaku dojebaní jak sviňa, ale maximálně spokojení.
Po výletu z D.Lhoty Hotelíkový řízek v Zátiší, se Markét s Vikim přesunují do Zábřehu ke kostelu Sv. Ducha, kde se spolu s několika sty dalšími běžci účastní charitativního běhu pro dvojčata Radovanka a Týnku.
Když vezmu čistě sportovní výkony tak tedy kloubouk dolů. Viki na přesné, né úplně rovinaté pětce, z čisté vody (bez tréninku) tempo 4:14 na km, Makrét sice trénující nicméně už přece jen ve zralejším věku tempo 4:40 km. No ale čas, nečas důležité je, že je to baví, jsou zdraví a mohli přispět na dobrou věc. Na dvojčátka trpící šílenou "spinální svalovou artrofíí" se díky běžcům vybrala velmi hezká suma.
Vali se dostává do věku, kdy nesdílí tatínkovo našení, že mají den pro sebe a stráví ho v sedle byciklu. Abych ji získal pro svůj plán, musím slíbit, že si může vzít háčkování, že na tuto činnost budou časté a dostatečně dlouhé přestávky, no že bude cestou řízek. Vlakem jedeme do Opavy a domů na kole kolem stejnojmenné řeky. Všechny sliby jsou dodrženy a navíc 43 km v nohách. Krásný den ... více takových.
Milovník rovinek Honza R. nás pozval na cyklovyjížďku do lesů u polské Ratiboře. Desítky kilomerů lesních cyklostezek s nulovým převýšení jsou pro výlety s dětmi ideální. Člověk má pocit, že jede furt z kopce. Přece jen ale tomu něco schází ... ty kopce a trochu těch tepů 😉...prostě i když lesy pěkné, je polská placka taková fádní.
Odpoledne bez dětí se musí využít. Co může být lepšího než klusanec po horách. Auto necháváme v Horní Čeladné a po červené vstříc Stolové. Čekal jsem, že do kopců půjdeme, rovinky a z kopce klusnem. Ta moje triatletka, ale běží hned od úvodního prudkého kopce a vypadá to, že to nehodlá měnit. Jediný úsek kdy jdeme je velmi prudká zkratka na Malou Stolovou. Čertův mlýn je srdcovka. Od něj to výceméně klesá na Martiňák, kde občerstvujeme. Už jen dolů na Kociánku, nahoru na Podolánky a nekonečným seběhem k autu. Po 2 hod a 45 min máme na tacháči 22 km , 900 výškových a za sebe musím říct, že jsem pěkně dojebaný 😉
Markét vyhrála na oceláckém triatlonu poukázku na Prajzské kilo. Nikdo to nechtěl, tak do toho šla sama. Zvolila 30 km verzi, která nakonec měla 33 km. Na kousku trati měla fanoušky. Zatímco ona pokračovala do Kozmic fanoušci si šli naplnit břuch do jilešovického Kamence. I přes křeče v závěru z toho byla bronzová placka.
Regenerace po sobotním zdolání Gerlachu probíhala velice důkladně až do přepůlnoční zavíračky pivnice Staré časy. Tentokráte jsem měl v našem hotýlku Transporter místa na spaní habaděj, takže spánek jedna báseň.
V šest vyrážíme z parkoviště ve Smokovci. Ve slušném tempu míjíme Zámkovského chatu a nedlouho před hangem ha Terynu opouštíme značku a hledáme cestičku do Filmarského žlabu. Po krátkém tápání se daří najít mužíky, kterí nás vedou vzhůru. Žlabem je to takové popolízání postakování po šutrech, nikoliv lezení. Bohužel šplháme žlabem více vpravo než bychom měli a opuštíme trasu, kterou bychom měli jít. Mára se snaží přelézt zpět velmi nestabilním terénem. Je z toho pěkně "vybátý" a říká mi, že tudy určo ne. Podlízám to s trochu menším "vybátím". Kdyby se podložka dala do pohybu tak by to byla jízda s nedobrým koncem. Jsme v Lomnickém sedle, kde je fičák jako prase, ale ustát to ještě lze.
Po chvíli se zanořujeme do šutru, kde vítr ustává. Je to popolízání, sem tam řetízek. Nedaleko pod vrcholem je exponovaný úsek zvaný Emericiho nářek. Je zajištěn řetězy a kramlemi, které jsou bílé - namrzlé. Skála taky klouže, ale žádné drama. Na vrcholu mlha a vítr jak prase, takže rychle prcháme do kavárny Dedo na jednoho Bažanta. No nás mlha ani tak nemrzí jako ty co tu jeli pěkně mastnou lanovku pro vrcholové foto. Vítr nakonec přece jenom trochu ubírá na síle a můžeme si vychutnat vrcholové cígo.
Do sedla sestupujeme stejnou cestou. Potkáváme dvě skupinky s průvodcem. Ze sedla na Skalnaté pleso, po magistrále na Zámku a do Smokovce k autu.
