Rodiče si od známých vypůjčili vozíček za kolo. Je sobota odpoledne a jedeme poprvé vyzkoušet. Jelikož jsem zatím malý nebo spíše mladý a neumím ještě sedět dávají mě do vozíku v autosedačce. Venku je teplo a abych nebyl jako ve skleníku tak mě zakrývají pouze síťkou. Jedeme nejprve propagační jízdu středem porubské Hlavní třídy, pak směr Hošťálkovice. Taťka říká, že je třeba zkusit, jak to pojede do kopce, proto stoupáme do Hošťálkovic přímo kolem sadu nikoliv na okolo po cyklostezce. Potom se vracíme a pokračujeme kolem Opavice do Martinova a kolem VŠB domů. Jak mě mamka vyndává s vozíku zjišťuje, že jsem umouněný jak kominíček a to přesto, že jsme po prašných cestách nejeli. V neděli je naplánován delší výlet a otázkou je jak vyřešit prášení za kolem. Nakonec naši nechávají vyhrnutou síťku a zakrývají mě slídou, kterou přichycují kolíčkama tak aby se ke mě po bocích dostalo co nejvíce vzduchu. Zároveň mi dávají dovnitř teploměr, aby vysledovali, zda mi nebude vedro. První zastávku na mé jídlo děláme na Loděnici v Děhylově. Při jídle si stačím nadělat do plenek tak, že přetékají a mamka mi musí udělat kompletní výměnu dresu. Taťka se mé nehodě směje jako blbý a všechno fotí. Po jídle pokračujeme přes Jilešovice do D.Benešova. Tam chvilku ležíme u jezera, dále jedem směr Háj, kolem Čertova mlýna do V. Polomi, pak novou krásnou cyklostezkou do Kr.Pole a domů. Naši si vzpomínají, že má moje prababi narozeniny. Doma se stavujeme pro bonboniéru a víno a jedeme gratulovat směr „pátý obvod“. Prababi nebere domácí telefon, když chceme ohlásit návštěvu, taťka naštěstí ví, kde by mohla být. Příjíždíme do restaurace Maštal a gratulujeme. Hrdá prababi mě hnedle ukazuje svým známým a obsluze restaurace. Vracíme se zpět, a protože jsou už i rodiče hladoví zastavujeme se ještě na pizzu v Marné slávě.
neděle 20. září 2009
Vikiho občasník - poprvé na (za) kole (kolem)
Rodiče si od známých vypůjčili vozíček za kolo. Je sobota odpoledne a jedeme poprvé vyzkoušet. Jelikož jsem zatím malý nebo spíše mladý a neumím ještě sedět dávají mě do vozíku v autosedačce. Venku je teplo a abych nebyl jako ve skleníku tak mě zakrývají pouze síťkou. Jedeme nejprve propagační jízdu středem porubské Hlavní třídy, pak směr Hošťálkovice. Taťka říká, že je třeba zkusit, jak to pojede do kopce, proto stoupáme do Hošťálkovic přímo kolem sadu nikoliv na okolo po cyklostezce. Potom se vracíme a pokračujeme kolem Opavice do Martinova a kolem VŠB domů. Jak mě mamka vyndává s vozíku zjišťuje, že jsem umouněný jak kominíček a to přesto, že jsme po prašných cestách nejeli. V neděli je naplánován delší výlet a otázkou je jak vyřešit prášení za kolem. Nakonec naši nechávají vyhrnutou síťku a zakrývají mě slídou, kterou přichycují kolíčkama tak aby se ke mě po bocích dostalo co nejvíce vzduchu. Zároveň mi dávají dovnitř teploměr, aby vysledovali, zda mi nebude vedro. První zastávku na mé jídlo děláme na Loděnici v Děhylově. Při jídle si stačím nadělat do plenek tak, že přetékají a mamka mi musí udělat kompletní výměnu dresu. Taťka se mé nehodě směje jako blbý a všechno fotí. Po jídle pokračujeme přes Jilešovice do D.Benešova. Tam chvilku ležíme u jezera, dále jedem směr Háj, kolem Čertova mlýna do V. Polomi, pak novou krásnou cyklostezkou do Kr.Pole a domů. Naši si vzpomínají, že má moje prababi narozeniny. Doma se stavujeme pro bonboniéru a víno a jedeme gratulovat směr „pátý obvod“. Prababi nebere domácí telefon, když chceme ohlásit návštěvu, taťka naštěstí ví, kde by mohla být. Příjíždíme do restaurace Maštal a gratulujeme. Hrdá prababi mě hnedle ukazuje svým známým a obsluze restaurace. Vracíme se zpět, a protože jsou už i rodiče hladoví zastavujeme se ještě na pizzu v Marné slávě.
