pátek 30. prosince 2011

pondělí 26. prosince 2011

Vikiho občasník - knižní novinka

Jakmile v čase předvánočním dorazil na pulty knihkupectví nový bestseller hned jsem celý náklad skoupil a dal ho mamince pod stromeček. Radost z dárku měla velikou. Knihu přečetla jedním dechem.


pondělí 5. prosince 2011

Vikiho občasník - Mikuláš



Během pondělního podvečera se k nám začínají slézat kamarádi v očekávání příchodu Mikuláše. Naše 2+1 praská ve švech, protože je tu celkem 20 lidí. I přesto, že na mé hračky je nás špuntů osm nedochází k žádným šarvátkám jako obvykle. Zřejmě i kámoši byli předem proškoleni, že jedním z členů Mikulášovy party je čert.

Jakmile Mikuláš, čert a anděl vstupují do bytu, okamžitě všichni skáčeme do maminčiných náručí. Naše parta se dělí na dvě části, brečící a nebrečící. Já se snažím udržet slzu na uzdě, což se mi úplně nedaří. Sice pofňukávám, ale neřvu! Nejvíce v poho je Michal, který jde dokonce čertovi vstříc. No jo, jenže Míša má teprve rok a tím pádem o toho životě zatím moc neví a ani nemůže tušit, jak to chodí v pekle. Nakonec jsme všichni obdarováni dobrotami, protože jsme prý byli hodní.

neděle 13. listopadu 2011

Vikiho občasník - Lysá hora

Inverzní ráz počasí pokračuje, PM desítky v Ostravě poletuje požehnaně (viz obr), takže opět velíme k úniku do hor.



V sobotu jsou na programu Visaláje . Taťka spolu s více než 200 nadšenci odbíhá v rámci Lysacupu . Já s maminkou se před zítřejším prvovýstupem vydávám na aklimatizační výšlap na Bílý kříž a Sulov. Cestu tam sice spím, ale zato zpátky jdu celou dobu sám! Kdyby byla možnost tak bych samozřejmě i na cestu zpět využil služeb kočárku či koníka, jenže kočárek i koník se někde ztratili. Den končíme hodinovým řáděním ve vířivce ve Frýdlantu.

V neděli je základním táborem hotel Bezruč odkud to je jen 4km k vrcholu. Po úvodním stěnolezu vyčerpáním usínám. Probouzím se v jiném světě. Nad smogovou pokličkou je krásné slunečné počasí. Je to mé třetí zdolání Lysé. Poprvé jsem zde byl kočárkem, podruhé ve vozíku za kolem. Dolů jdeme přes Lukšinec. Regenerace probíhá opět ve frýdlantské výřivce.

pozn. koníka: nejlepší možnost jak se vyhnout neustálým pokusům mladého Veldy o osedlání je se před ním schovat. „Maskovaný“ postup několik desítek metrů za dvojicí máma – Viki se zatím zdá být ideální. Dle zkušených ale prý zanedlouho přijde odbobí „ mě bolí nožičky“, na což budeme ještě muset něco vymyslet ;-)





neděle 6. listopadu 2011

Vikiho občasník - Lysacup na Velký Javorník


První etapa letošního Lysacupu se stejně jako loni běží na Velký Javorník. Už na parkovišti je vidět, že padne účastnický rekord. V předstartovním zmatku ztrácím v davu lidí maminku. Naštěstí pohotový moderátor do mikrofonu ihned hlásí, že tu pobíhá nešťastné dítě, takže jsem brzy nalezen. S taťkou vyrážím o něco dříve, než zbytek pole. Vedoucí pozici si užíváme do poloviny kopce, kde nás předbíhá vedoucí závodník Ondra startující za náš team. Od té doby až do cíle chvíli jdeme, chvíli zastavujeme a povzbuzujeme závodníky. Povzbuzování mě dnes mimořádně baví, proto po doběhu do cíle nezařazuji žádný relax a výklus, ale hned se vracím do cílové rovinky a fandím a fandím. Probíhá maminka, fandím dál až téměř do posledního závodníka.



pondělí 31. října 2011

Vikiho občasník - Javorový

V neděli kvůli mému přetrvávajícímu dusivému kašli podruhé odkládáme výlet na Helfštýn s koupaním v Hranicích a vydáváme se na Javorový u Třince. Rodiče už si pomalu začínají zvykat, že se budeme ještě nějakou dobu vozit lanovkama. Co by ale pro svého jedináčka neudělali, že ? U prvního rozcestníku naší dnešní procházky zjišťujeme, že se taťka sekl v odhadu její délky o cca 5km. Otočit zpět? Ani nápad. Nasazujeme ďábelské tempo, které na hřebeni za Kalužným ještě zvyšujeme a z vrcholu Javorového k chatě běžíme. Stíháme i občerstvení na chatě a poslední lanovkou se vracíme do obláčku z Třineckých železáren.

na lanovce
vrchol Javorového

mapa

sobota 29. října 2011

Vikiho občasník - Hradec

Ani se nechce věřit, že je konec října. Počasí pokračuje v trendu nastaveném v září. Konečně je tu slibovaný výlet vláčkem.

Pátek: bus do Svinova – rychlík do Opavy – motorák do Hradce – pěšky na Skřípov

Sobota: pěšky ze Skřípova do Hradce – motorák do Opavy – Elefant do Svinova – bus do Poruby





neděle 23. října 2011

Vikiho občasník - Pustevny

Hodný pan Mittal se v posledních dnech nejen na svých www, ale taky v reklamních spotech v rádiu a na billboardech chlubí, že dal Ostravanům dárek za miliardu. Je od něj moc hezké, že nás má tak rád a na svou továrnu na exhalace zakoupil nový filtr. I přesto, že je teď naše Ostrava čistá jako nikdy ;-) budeme se z ní pokoušet uniknout alespoň o víkendech. Nad smogovou pokličku jsme se tentokráte vyvezli lanovkou. Miluji lanovky!




pondělí 17. října 2011

Vikiho občasník - len ta Trúba

Na sobotu jsem domluvený s Honzíkem na zdolání rozhledny Kabátice u Chlebovic. Na místě se rozhodujeme pro výstup alpským stylem nejtěžší východní stěnou. Tato varianta je sice hodně fyzicky náročná, ale časově krátká, takže před spaním si ještě stíháme vychutnat schody rozhledny. V horském masívu Palkovické hůrky následně zdoláváme i nejvyšší Mont Kubánkov 661 m n.m.

sjezdovka Chlebovice

rozhledna Kabátice


V neděli mám rande s Evelínkou ve Štramberku. V tomto krásném městečku už jsem byl několikrát „len ta Trúba“ mi stále chybí v repertoáru. Z okýnka dřevěného ochozu Trúby se koukám do kraje téměř tři minuty, což je rekord. Rázným pokynem „mě už se to nelibi, je tu stlašne vedlo, jdeme dolu“ naznačuji rodičům, že brzy ulehnu. Během spánku kroužíme kolem Bílé hory až k jejímu vrcholu s rozhlednou. Po adrelinovém terénním sjezdu jsme zpět na náměstí, kde prý musíme navštívit pivovar. Na závěr „relaxujeme“ v kopřivnickém bazénu.

Trúba

rozhledna Bílá hora

pondělí 3. října 2011

Vikiho občasník - ukončení cyklistické sezóny

Poslední dny letos mimořádně krásného září a začátku října jsme využili ke krátkým „švihům“. Teď věším vozík na hřebík, ale né na dlouho, protože se brzy místo kol našroubujeme lyže a vyrazíme do stopy.

Na klasiku kolem Onřejníku jsem nalákal kámošku od Prýglu Nelinku. V Kunčicích p. O. děláme průzkum komplexu Beskydského rehab. centra, kde mě zaujala především rozhledna (vyhlídka) umístěná přímo na náměstí. Po zdřímnutí a pár km stoupání na dlouhou dobu zastavujeme u tur. chaty Solárka odkud jsou „klášnéé výhledy“ na Frýdlant, Lysou atd.

Ondřejník

mapa onřejnický švih

Na skvělém dětském hřišti před kravařskou Buly arénou skotačím až do vyčerpání, takže hned po ulehnutí do vozíku vadnu, čímž nevidím ani Kravařský zámek ani ten ve Velkých Hošticích. O druhém jmenovaném rodiče ani nevěděli, ani nikdy nelyšeli. Moc se jim líbí zámecký park s protékajícím potůčkem a rybníčkem. „Škoda, že Viktorek spinká, tady by se mu určitě taky líbilo“ říkají. Po dokončení okruhu a chvilce dovádění na Buly hřišti, si jedeme, tentokrát už autem, prognózy rodičů ověřit. Jo jo fakt to tu v Hošticích mají moc pěkné.

zámek V.Hoštice

bábovka od babi

mapa kravařský švih

Hradecký švih má stejný scénář jako všechny ostatní tzn. jakkoliv mě unavit vyrazit. Splav, vodotrysk, vodopád, řeka, potok apod. na mě vždy spolehlivě zabere, čili výchozí bod u splavu v Žimrovicích není vybrán náhodně. Chvilka u splavu, chvilka u nedalekého nového mostu a jdu na kutě. Zajímavostí dnešního výletu je, že projíždíme přes tři vesnice, kde končí cesta ( myšleno ta asfaltová). Z trojice Benkovice, Vendelín, Lipina se nám nevíce líbí kostelík a jednotný styl chalup na jediné lipinské ulici. Romantickým údolím potoka Meleček se vracíme do žimrovického Areálu pohody.

údolí Melečku

mapa hradecký švih

sobota 24. září 2011

Oderská mlýnice



šela: pro triatlonisty je září, kdy je po sezóně, ideální období pro vyzkoušení něčeho nového. Loni jsme Standou Najvertem absolvovali B7, kterou jsme museli letos kvůli oslavám (díky bohu;-) odhlásit. Standa se rozhodl, že jako náplast, zkusí uběhnout Ostravský maratón. Ještě sice nikdy předtím neběžel ani půlmaraton no, ale na co nějaké mezistupně, že? S našim říďou absolvoval pár delších výběhů. Jak říďa, tak data z Garminu prognózovala, že by to Standa pod onu hranici mohl dát. A taky že dal. 2,54,39 je skvělá premiéra. Soupeři se ale nemusí bát, protože to zároveň byla i Standova maratónská derniéra. Dle jeho slov totiž ještě nikdy během závodu nezažil takovou nudu.

Já jsem se na stará kolena rozhodl, že se naučím lépe zvládat jízdu na biku v terénu. Proto ve slunečném poledni stojím na startu Mlýnice. No na startu se ani říct nedá, protože od startovní čáry jsem dost daleko. Stojím, odhadem asi v poslední pětině více než tisícihlavého davu. Start … stojím dál. Po dvou minutách projíždím startovní čáru. Po dalších 300m zase stop. Na úzkou silnici kudy dav projíždí vjel nějaký „dobrák“ autem, takže se tvoří špunt. Nezbývá než dolů z kola a jít. Je téměř 5 min od startovního výstřelu a závod konečně začíná. Je sice nutné se neustále proplétat davem stylem brzda – plyn, ale baví mě to, protože je to směrem kupředu. Oblaka prachu se víří, ale to nás kluky z OVY nemůže rozhodit. Po nějakých 20km pozoruji, že pomalu ubývá batůžků a chlupatých noh a že získávání skalpů už není tak jednoduché. V necelé půlce závodu se vracíme zpět do areálu a projíždíme opět startovní bránou. Kousek za ní je dřevěný skokánek, který někdo skáče většina, však objíždí. Běsnící dav přihlížejících manipuluje mou myslí natolik, že na něj najíždím a skáču. Dopadám samozřejmě blbě – na přední kolo. Jen za pomoci štěstí a hlasitého p—o vole se mi to daří ustát ( v cíli se dozvídám, že dost lidí takové štěstí nemělo). Pak začíná to čem všichni básní. Možná km kopec jako kráva. Šup tam večerníčka a jedu. Dav se před námi rozevírá jako na TdF, všichni řvou, bubeníci bubnují, no prostě něco úžasného.



Na konci kopce je mezičas, kde projíždím jako 248. Odsuď už se dopředu posunuji jen ve stoupáních v sjezdech už naopak někteří lítají kolem mě. Pár km před cílem je dlouhý šotolinový sjezd. V jedné zatáčce to nezvládám a kolo je najednou nade mnou. Stelu si v příkopě, kolo o kus dál. Přibíhající pořadatelé řvou, ať se nehýbu, což ze začátku činím, protože nevím, která bije. Pak se asi „stokrát“ zeptají (což jim samo nemám za zlé) jestli jsem OK. Sedám na kolo pokračuji do cíle. Cože až 194 místo? K nakouknutí do první 100 mě holt čeká ještě hodně práce (a asi i pádů).

Organizaci závodu nemůžu s ostatními bikovými akcemi moc srovnávat, ale přesto
zhodnotím. Startovné 500 Kč je u MTB maratónů asi běžné. Jak jsem viděl tu masu přihlášených, tak jsem měl trochu obavy. Nenaplnily se. Parkování bez problémů, prezentace blesková, závody pro děti, hrací stan pro nejmenší, mytí kol po závodě, sebe jsem myl v Odře, takže sprchy nehodnotím. Jídlo po závodě je kapitola sama pro sebe. Nejradši bych si dal vše - buchtičky z krémem, sladké knedlíky, bolognské špagety i rizoto. Po exhibici Pepy Dresslera, který m.j. předvedl jak se má správně skákat přes skokánek, co byl v závodě jsme se přesunuli řádit do Heiparku v Tošovicích, čímž tombolu také nehodnotím.

P.S. při nedělním výletě zjišťuji, že mám na týlu ruplou přilbu. Je to už podruhé, co mi tato ochranná pomůcka pomohla. Proto doporučuji ji s sebou vozit (na hlavě).

výsledky

pondělí 19. září 2011

Vikiho občasník - Velké Karlovice

Babí léto pokračuje takže, ještě nevěšíme kola na hřebík a rozhodujeme se strávit prodloužený víkend ve Velkých Karlovicích.

V pátek ihned po příjezdu jdu s taťkou udělat průzkum okolí. Pár desítek metrů od penzionu začínají dřevěné schody. Vedou k nádherné stylové hospodě Kyčerka. Mě zajímá trampolína, taťka okukuje jídelní lístek … Plzeň za 29 … o večerním programu je rozhodnuto. Únava se začíná hlásit, tak šup do vozíku a jedeme na výlet. Po pár km rovinatém rozjezdu údolím Vsetínské Bečvy začíná dlouhý výšlap na hřeben Třeštík – Soláň.



Odsud jsou krásné výhledy. Na jednu stranu na všechny hlavní kopce Beskyd, na druhou Javorníky. Terén hřebenovky občas trochu komplikovanější ( kameny, bahno ), ale má odpružená kára vše v klidu zvládá. Jeden rozjezd na kamení bohužel nezvládá maminka. Slyším za sebou jen výkřik a vidím mamku válející po zemi.



obč. pod Kotlovou

Soláň

Delší pauzu děláme na Soláni, kde mají trampolínu. Jediné omezení je tam 100kg, takže na ní můžu blbnout i s taťkou. Hudební kulisu nám k tomu dělá chlapík s harmonikou a jeho zpívající parta.

Soláň

Dlouhým sjezdem se vracíme zpět k penzionu. Hoďku v bazénu, večerníček, losování sazky a vyrážíme ukázat mamince hospůdku, kterou jsme ráno objevili.

Kyčerka

v Kyčerce

Rodiče v klidu večeří a popíjejí. Klid mají, protože mi vzali s sebou koleje a vláček. Po úvaze našich co do mě dostat vítězí šťouchané brambory, které nám ochotná obsluha trochu ředí s mlékem, aby to vypadalo jako kaše, kterou mám rád. Brambory ( prý vynikající) končí v taťkově přeplněném břiše. Za svitu měsíce a hvězd se vracíme na základnu.

mapa

V sobotu chceme projet hřebenovku Javorníků Kasárne – Kohútka. Při pohledu do mapy je, ale jasné, že bychom to časově nestíhali, proto taťka běží ráno před snídaní na hřeben prozkoumat zkratku. Ta je pro můj vozík bohužel nesjízdná. Vymýšlíme plán B, přesun autem na hřeben na Kasárne. Tím tak 15km ušetříme, pro auto se ráno zaběhne. Hned po příjezdu nás zaujme horská chata Bačkárka resp. její okolí, kde je toho spoustu nejen pro děti.

Bačkárka

vyhřívaná Bačkáď

Je tady kolotoč, klouzačky, průlezky, trampolína, pískoviště, klec s morčaty a papoušky atd. Hned si to šinu k velké dřevěné Bačkádi s vodou. Pán co ji zrovna přikrývá plachtou říká „musí se to vyčistit, pili tu až do rána, je to plné piva“. V oné kádi jsou totiž kamna, které vodu ohřívají, takže je tu možno sedět přes noc i v zimě. Dále je tu Bačsauna, na střeše chaty jsou lehátka – Bačsolárko. Maminka hned dělá průzkum uvnitř. Přichází nadšená s vizitkou, letáčkem a Bernardem. Lehám do káry a stoupáme na hřebenovku. „Viktorku za chvíli bude rozhledna, už tam budeme“ opakují furt dokola rodiče, aby mě ještě chvilku udrželi. U rozhledny na kopci Stratenec spím jak dřevo. Prý, ale stejně byla taková malinká a šlo s ní vidět v podstatě jen to, co ze země.

sedlo pod V.Javorníkem

rozhledna Stratenec

výhledy na Lysou a spol. ze Stratence

Probouzím se pár km za rozhlednou a zjišťuji, že jsme se stali celebritami. Je krásné počasí, proto je na hřebeni celkem dost turistů, z nichž nás někteří hlasitě povzbuzují, někteří si nás fotí, někteří, zřejmě již unavenější jen pronesou „jééé ten se má já chci taky“, na vrcholu jednoho stoupání dostává dokonce taťka napít piva. Těžko říct proč vzbuzujeme takovou pozornost. Možná proto, že tudy asi moc vozíky nejezdí ;-) Přitom terén asi nebude tak hrozný, když to zvládá i naše mamina rozená to „silničářka“. Nuceni tlačit jsme jen ve dvou krátkých úsecích. Kamenné úseky jedeme pomalinku. Časté průjezdy bahnem si doslova užíváme a provázíme hlasitým „ bahnóóó …. ááá je tóóó´“. Na chvíli zastavujeme na dětském hřišti u horské chaty Portáš.

horská chata Portáš

Delší zastávku děláme na Kohútce. Maminka hned spěchá pro zdejší vyhlášenou pochoutku. Borůvkové megaknedle jsou dle slov rodičů fantastické a už je jim prý jasné proč sem kvůli nim jezdí naši kamarádi z Ostravy na kole na otočku (cca 200km vyjížďka ;-). Pokud se nechcete přejíst k prasknutí doporučujeme jednu porci pro dvě osoby. Já i přes přemlouvaní rodičů pochoutce odolávám, takže můžu nepřejezen dovádět na trampolíně.

Kohútka megaknedle


Kohútka

Po parádním sjezdu do údolí zastavujeme u přírodní nádrže v Karolině, kde m.j. pozorujeme hochy na lyžích, kterak předvádějí akrobatické skoky do vody.

Karolinka

večer v Kyčerce

Po příjezdu do penzionu je program jako včera tzn. bazén a pak hospoda Kyčerka. Ta je dnes uvnitř plně obsazena, protože zde hraje cimbálovka. Sedíme na venkovní zahrádce, hudba je hezky slyšet, v pozadí kopce podsvícené zapadajícím sluncem, nad hlavou hvězdy … je nám fajn. Samozřejmě mi to nedá, abych nešel prozkoumat hudebníky resp. jejich nástroje. Stojím na ochozu hospody na židli přisunuté k oknu , za kterým jsou muzikanti. „Veliké houšle“ říkám načež mě taťka opravuje „Viktorku to je basa“. „Baša … baša“ ještě pro jistotu několikrát opakuji, abych si to uložil na harddisk.

mapa

V neděli ráno balíme a přesunujeme se k hotelu Horal, odkud pojedeme k rozhledně Čarták. Vypadá to tu dost honosně, ale nikde žádná klouzačka, průlezka, trampolína :-( Zatímco my z auta vytahujeme zablácená kola a vozík, sladké děti z vedlejšího Volva golfové hole. Zatímco děti odcházejí provozovat svůj oblíbený sport (no spíš hru než sport ;-) na přilehlá hřiště, odsud rychle prcháme blbnout k potoku. Před ulehnutím mě rodiče jako obvykle lákají „pojď Viktorku čůrat ke stromečku, tatínek jde taky“. Tak si taťkou čůráme (on zatím dál a déle) . Po ukončení mé potřeby okoukávám taťkovo technické provedení a abych mu udělal radost tak říkám „ ty ale klááášně čůůlááš“. Radost mu dělám takovou, že brečí smíchy a říká „ještě, že zrovna čůrám, jinak bych se asi pochcal“. UIehám a stoupáme. Tentokrát nás, ale čeká i jeden kamenitý singletrek, kde musí maminka odložit kolo a být nám nápomocna. Budím se v Makovském průsmyku, odkud už je to jen 3km stoupání k rozhledně. Mamka se opírá do pedálů a prásk. Přehazka visí jen na bovdenu, v bikerské terminologií tzv. urvaný šaltr. Pokračuje k rozhledně pěšky, ale o moc pomalejší , než naše jízda to není, protože po velkých šutrech musíme i my kousek tlačit. Z rozhledny jsou dnes parádní výhledy.

rozhledna Čarták

U nedalekého hotelu Sůkenická je pro děti vše co má být vč. trampolíny. Taťka sjíždí pro auto, mamka jí a já skáču. Domů se vracíme přes Frýdlant, což znamená povinnou zastávku na bazéně, kde 80% času trávíme ve vířivce. Hlaďák po bazéně stejně jako min. týden zahání čerstvý chleba z McD-chleba-drive.

mapa