čtvrtek 24. prosince 2009

Vikiho občasník - mamince



Dnes je Štědrý den a jak už to tak chodí, tak ti co nezlobili se můžou těšit, že budou večer obdarováni. Maminka nejen, že nezlobila, ale navíc se o mě hezky starala a má lví podíl na tom, že jsem bezstarostné a vysmáté mimino. První dárek jsem ji připravil ve spolupráci se strejdou Vladanem. Je to kniha fotografií. On tu knihu samozřejmě udělal strejda, já jsem pouze „stál“ modelem a jsem jejím ústředním tématem. Kniha mapuje první půlrok mého života a kromě fotek běžných, fotek z výletů je zde i pár fotomontáží z živočišné říše. Druhým dárkem pro maminku bude tento blog, na kterém jsem spolupracoval s taťkou. Po večerech (když byla mamka na např. spinningu) jsem mu diktoval svůj občasník.

MAMINKO :-***


sobota 5. prosince 2009

Vikiho občasník - běh na Pustevny

čekání na mamkuDnes se více než 250 běžců schází v Ráztoce u dolní stanice lanovky, aby po Knížecí cestě zdolali cca 6km kopec na Pustevny. Za naší family závodí opět mamka. Je to pro ni významná akce z toho důvodu, že to byl před 7 lety (po tom co poznala taťku) její první běžecký závod. Je mlha, že by se dala krájet a mží. Já startuji s taťkou, tetou Zuzkou a strejdou Liborem o něco dříve než běžci, abychom mohli fandit v cílové rovince. Ze začátku jsem nesen, po 2km začínají taťku z mých 9kg živé váhy bolet ruce, tak jsem vezen. Kočár tlačí strejda Libor, který si tak alespoň trochu zamaká, když kvůli bolavé patě nemůže běhat. V 1/3 kopce spouštím řev. Vzhledem k tomu, že je po 12hod a kolem 12,30 bych měl obědvat stanovuje taťka jednoznačnou diagnózu – má hlad. Vytahuje vařič a ohřívá mi oběd, zatímco teta Zuzka se mě snaží zklidnit. Ohřáté jídlo vyplivuji, taťka stanovuje druhou diagnózu - asi chce mlíko a připravuje trochu mlíka. Při pití mlíka si taťka všímá, že se mi zavírají oči a na světě je nová a konečně správná diagnóza – chce spát. Probouzím se až 1km pod Pustevnama zrovna, když nás míjejí první závodníci. Jsme v cílové rovince, taťka si mě vytahuje z kočáru a čekáme na mamku. Už se vynořuje z mlhy a my s ní běžíme závěrečné metry. Chvíli potom dochází na první dnešní diagnózu – mám hlad. Řvu, mamka mě zima nezima přebaluje, a taťka znovu ohřívá oběd. Dolů jdeme jako spořádaná rodinka pohromadě.

úterý 1. prosince 2009

Vikiho občasník - pod vodou

pod vodouNastává okamžik, na který mě mamka dlouho připravovala. Příprava spočívala v tom, že vždy před nějakým koupáním či sprchováním mamka nabrala do kelímku vodu, řekla signál „delfínku ááá šup“ a na to šup mi tu vodu vylila na hlavu. Ze začátku jsem se sice párkrát napil a zakašlal, pak už jakmile jsem uslyšel signál, nádechnul jsem se, zavřel oči a bylo to v poho. Dnes jsem s mamkou po dvoutýdenní přestávce zaviněnou nemocí opět na lekci v porubském bazéně. Po nějakých těch úvodních cvicích děláme nejprve dvakrát náš signálek s kelímkem. Při třetím signálu mě mamka zároveň ponořuje pod vodu. Zvládám to bez problémů stejně jako umělohmotná kamáradka v rukou paní instruktorky a další dvě živé kamarádky. Pak děláme ještě několik cviků a spouštím sirénu ... prostě už toho mám dost. Můj řev přerušuje až v šatně lahev mlíka, po vypití je ale oblékání, takže řvu dál. Až venku na čerstvém vzduchu upadám do sladkých mdlob.