Vikiho občasník - po Medvídkové ke Zbuji

Sobotní odjezd na další etapu LC je jako vždy hektický, chaotický a časově "na kost". Je jasné, že v takovém shonu se lehce dělají chyby. Mamka přibíhá k autu s téměř hysterickým křikem „jééžííši já jsem nechala klíče od bytu zevnitř, co budeme dělat, musíme to nějak řešit, nikam nemůžeme jet“. My, mužská část rodiny zachováváme klidnou hlavu a z pozice většiny rozhodujeme „jedem na hory, otevření bytu se bude řešit potom“.
Na startu u Rajské boudy jsme akorát na čas. V houfu více než 200 závodníků dnes naši rodinu reprezentuje mamka. Houf startuje nahoru, já s taťkou vyrážím opačným směrem hledat medvídky. Vo co go? Minulý týden jsme se na chatě u Zbuja bavili s jejím majitelem Ivanem a ten nám povídal o nové (staronové) trase ke Zbuji od mostu pod peřejemi Ostravice. Prý ji označili (medvídci na stromech), postupně na ní dělají drobné terénní úpravy a má se po ní běžet Adrenalincup. My na trasu nastupujeme u bývalé chaty Silnic. Odtud jdeme po Medvídkové prudce do kopce singletrekem. Protneme asfaltku vedoucí kolem hory Ostré a širší cestou stoupáme kolem Ostré k Medvědí skále. V tomto úseku je les dost prosekaný, takže tu určitě musí být pěkné výhledy. Dnes sněží a je mlha, nevidíme tedy nic. Od Medvědí skály už stoupáme jen mírně. Vynořujeme se z lesa téměř na vrcholu sjezdovky Ostrá. Pro protnutí sjezdovky, scházíme lesem a jsme na turistické modré. U Zbuja čekáme na maminku. Mým hlavním a jediným posláním 1,5 hod pobytu v hospůdce je otvírat, zavírat dveře a plést se hostům a číšnicím pod nohy. Naštěstí jsou všichni trpěliví. Naopak to ještě vypadá, že se jim to líbí a vždy se mnou prohodí pár slov. Kolem hospody u Veličků se vracíme zpět k Rajdě.

mapa - medvídková trasa

Cestou domů vytáčíme 150. Chvíli po té co jsme před domem jsou tu šikovní hoši z hasičského sboru a během chvilky nám otvírají dveře. Bez poškození zámku a zadarmo!

Vikiho občasník - poprvé lanovkou

mapa

Minulý týden jsme museli hory vynechat kvůli mé indispozici. Abstinenční příznaky se ale nedostavily, neboť mám na ně účinný lék. Tím je kniha fotografií Dolomity 2007 zachycující pobyt rodičů a strejdů v tomto úžasném horstvu. Poslední cca 3 týdny se min. 2x denně věším na polici s touto knihou a opakovaně říkám „holy, holy, holy“ což je signál pro rodiče, že si mají se mnou knihu prohlížet.
V sobotu necháváme auto v Ráztoce na „našem“ plácku mimo dosah výběrčích parkovného a jdeme směr Radhošť. Volíme tradičně zelenou značku, kde je klid a turistu tu potkáte jen zřídka. To se nedá říct o další části našeho výletu, hřebenové promenádě z Pusteven na Radhošť.


Dávám pár koleček po podstavci sochy Radegasta. Před zlatým hřebem dne si orážím ve Valašské hospodě na Pustevnách. Tím hřebem je jízda lanovkou zpět do Ráztoky. Z úst otce zaslechnu, že si toho prý mám vážit, protože je to poprvé a taky naposled v životě co lanovkou pojedu. Chvíli po usednutí jsem nejprve němý úžasem, po procitnutí dávám své emoce v pravidelných intervalech hlasitě najevo, což rodiče pojmenovávají jako orgasmy (nebo tak nějak) a mému počínání se smějí. Emocionální výkřiky prokládám slovy holy (hory) a tlom (strom) a tak to trvá celou cestu. Opravdu skvělý zážitek z jízdy. Budu to muset doporučit kámošům.

Ve slunečné neděli odbíhá taťka z Ostravice v rámci LC na Lysou, já s mamkou se mezitím pohybuji v okolí peřejí Ostravice. Taťka sbíhá za námi a společně jdeme výlet s cílem v dřevjance U Zbuja.

Vikiho občasník - premiéra na Lysacupu

Tento víkend bude zase po delší době závodní.



V sobotu se nejprve rozehříváme výstupem na rozhlednu Panoráma u Chlebovic. Odpoledne je přesun do FM, kde se koná běžecká mega akce Hornická desítka. Po hodině spánku v parku u Ostravice nabírám tolik sil, že tleskáním povzbuzuji nejen probíhajícího taťku, ale i dalších zhruba pět set běžců.

Neděle 7.11. je pro mě významný den jednak pro to, že mám 1,5 roku, ale hlavně proto, že zaznamenám svou první účast na kultovní sportovně-společenské akci Lysacup. Jen pro připomenutí; LC je 16 etapový závod, kde se startující snaží co nerychleji zdolat vrchol Lysé hory. Letošní ročník se inspiroval nejslavnějším cyklistickým závodem TdF a úvodní etapa – prolog se bude odehrávat na jiném kopci.
Volba padla na Velký Javorník. U skokanských můstků ve Frenštátě se registruje téměř 200 závoďáků vč. naší tříčlenné rodiny. Za 20 Kč startovného dostávám sportovní ponožky č. 43. Než do nich ze své aktuální velikosti č. 23 dorostu uběhne ještě mnoho etap LC, proto mi je zabavuje otec. Půl hodiny před oficiálním st. výstřelem s taťkou a strejdou Luďou vyrážíme, protože chceme povzbudit mamku a ostatní členy našeho teamu X-Cobras v cílové rovince, udělat nějaké fotky a taky se vyhnout dlouhému čekání ve frontě na pivo. V cíli na Javorníku jsme tak akorát, zrovna dobíhají ti nejlepší. Mami to zvládá s úsměvem. U turistické chaty naši ještě dlouho debatují s kamarády. Já ještě nemám dost proto si x-krát vybíhám schody před chatou. Únava na sebe nenechává dlouho čekat. Cestou dolů si v nosítku dávám šlofíka.

VÝSLEDKY LYSACUPU

Vypadá to, že brzy nebudu na LC jednookým králem mezi slepými ve své kategorii. Konkurenční oddíl Vodní záchranné služby zřejmě svůj team rozšíří o nového borce.