neděle 25. října 2009

Vikiho občasník - výlet na rozhlednu u Chlebovic

TRASA POCHODU>>

cuketo-bramborová šlichtaV sobotu dopoledne navštěvujeme nejprve pradědu v Palkovicích. Odtud vyrážíme po žluté na Palkovické hůrky. V půlce kopce nastává čas oběda. Rodiče vytahují vařič a ohřívají mi polední menu. Dnes mám rozmixovanou cuketu s bramborem. Vůbec mi to nejede, což nejdříve dávám najevo tím, že to vyplivuji, když to nepomáhá a mamka to do mě pořád rve spouštím řev. Mamka dává pokyn a taťka v mžiku připravuje mé oblíbené mlíko. Taťka zkouší dojíst zbylé cuketo-bramborové menu, ale po první lžičce mi se skřiveným obličejem říká „Viktorku víš, že se ti ani nedivím“ a zbytek kydá do trávy. Z Palkovických hůrek jdeme vrstevnicí mimo značení až k rozhledně Panoráma.Těžko říct, kde tento název rozhledna získala, protože vzhledem k tomu, že je ze tří stran obklopena lesem tak s ní asi půjde vidět jen směr přehrada Olešná, tedy žádná velká „panorámata“. Bohužel to nemůže ověřit, neb dnes kvůli mlze nejde vidět vůbec nic. Je to ale první rozhledna, na které jsem byl i fyzicky (jinak mě zatím naši vždy nechali dole). Je to pro mě zážitek stoupat nahoru po roštových schodech a pak se shora dívat na malilinkou maminku. Pak pokračujeme na nevyšší kopec Palkovických hůrek Kubánkov ( 660m n.m. – mapa, 661m n.m. – rozc. na vrcholu) a sestupujeme zpět do Palkovic.


Rozhledna Kabátice stojí na východní stráni vrcholku Kabátice (601 m.n.m.), jež se zvedá jihozápadně nad obcí Chlebovice. Kabátice je 23 m vysoká železná rozhledna a je v nadmořské výšce 460 m. Rozhledna je známá také pod názvem Panorama a má dvě vyhlídkové plošiny, spodní je ve výšce 15 m a horní ve výšce 17,7 m. Vstup na tuto rozhlednu je volný. Z Kabátice je krásný výhled východním směrem na vodní nádrž Olešná a za ní se rozkládající město Frýdek-Místek. V blízkosti rozhledny je vybudován pomník věnovaný místnímu básníkovi Františkovi Lazeckému.


Nocujeme na chalupě ve Skřípově. Ve slunečné neděli děláme výlet romantickou podzimní krajinou v okolí Hradce n.M.

úterý 13. října 2009

Vikiho občasník - poprvé na bazéně

Dnes jsem byl s rodiči poprvé otestovat porubský bazén (né ten 50m, jenom ten dětský). Jednalo se o zkušební hodinu Baby klubu Kenny, jejichž lekce budu s mamkou navštěvovat. Mám dobrou průpravu jak z vaničkového kurzu, tak z domácího koupání a sprchování, proto mi nějaké napití nebo voda v očích nevadí a všechny cviky jsme s mamkou v pohodě zvládli. To se ale nedalo říct o některých spolucvičencích, kteří občas vřískali. Možná měli jen hlad či byli unaveni a příště budou taky šikovní. Vysmátý taťka běhal po břehu a dělal nám nějaké fotky a videa.

pondělí 12. října 2009

Vikiho občasník - jím lžičkou

Dnes jsem poprvé najedl jinak, než pomocí saní a měl něco jiného než mlíko. Mamka mi uvařila rýžovou kaši a dávala mi ji po lžičkách. Byla to celkem příjemná změna až na to, že mi taťka přidržoval ruce, abych do toho mamce nekafral. Jim se to řekne „Viktorku seď v klidu“ , ale když ta lžička je tak pěkně barevná a navíc ten její zajímavý tvar. Zítra prý dostanu pár lžiček mrkve. To jsem teda zvědav ...

neděle 11. října 2009

Vikiho občasník - výlet na Praděd

já, strejda Mišák, Libor a teta Zuzka Je tady opět víkend a „chčije jako o pouti“. Všechny normální rodiny by asi zůstaly doma ta naše ve složení já, rodiče, babi Eva, děda Věrek vyrážíme do Jeseníků. Za Opavou už prší trochu méně a jakmile přijíždíme na Hvězdu už jenom mží. Dnes se z Hvězdy běží závod ČP na Praděd. Mamka tento závod nikdy neběžela, takže se připravuje na premiéru. Ještě před tím ale krmí mě. Já posléze vyrážím s taťkou, babi, dědou a tetou a strejdy z klubu jako předvoj, abych mohl mamku vítat v cíli. Jsem na Pradědu, ale vysílač nevidím, protože je mlha. Čekám s taťkou v cílové rovince na mamku. Hurá už je tady, taťka předává mamce kočárek a poslední metry závodu si užívám s ní. Je fakt dobrá, že těch skoro 9km do kopce dokáže vyběhnou bez jediného zastavení či chodecké vsuvky. Chci mamku nechat chvilku vydechnout, bohužel se ale okolnosti sbíhají tak, že to není možné. Za prvé mám velký hlad, za druhé je mi při vstupu do vestibulu vysílače ve vydýchaném prostoru velké vedro, za třetí je tu spousta kamarádů od rodičů a každý na mě něco mluví, za čtvrté - a to je to nejhorší – mi nějak špatně těsní plena a já mám polovinu těla kompletně pročůranou. Jistě uznáte, že to by asi se asi nelíbilo nikomu, že? Proto zahajuji brutální řev. Rodiče to nejdříve zkouší s jídlem, to mi ale, když jsem durch mokrý nejede. Pak věci dávají do pořádku ve správném pořadí, tedy nejprve přebalit a pak oběd. Už při přebalování jim dávám úsměvem najevo svou spokojenost. Jdeme společně dolů. Na Ovčárně se taťka odpojuje s tím, že to vezme klusem přes Petrovy kameny, Jelení studánku do Staré vsi, kde budeme dnes bydlet. My jdeme na Hvězdu a odtud autem do St. vsi. Taťka si myslí, že cca 15km z Ovčárny do St. vsi mu zabere jen něco přes hoďku, vlastní nepozorností však sbíhá z tur. značky a nakonec má z toho téměř dvouhodinový trénink. Je večer a já jsem po obvyklých úkonech uložen k spánku. Na 50m vzdálené Anenské huti začíná tradiční běžecký večírek s živou hudbou, kam všichni vyráží. Jeden člen rodiny, ale vždy u mě drží hlídku. V neděli se běží závod St. ves – Alfrédka – St. ves, krerého se pro změnu účastní taťka.

pondělí 5. října 2009

Vikiho občasník - zuby pohroma huby

Ano, slogan Járy Cimrmana z nadpisu článku je pro většinu dětí v mém věku pravdivý. Literatura uvádí u prořezávání prvních zoubků tyto příznaky: prořezávání provází neklid, změny nálady dítěte, zvýšené slinění, někdy zvýšené teploty. Zkušenější maminy navíc tu mou strašily větami typu „počkej až malému začnou růst zuby, to budeš v noci furt vstávat, malý bude brečet atd.“

Já spím v kuse od 19,30 do 6,30, náladu mám ( teda když nemám hlad nebo nejsem unavený) dobrou, neslintám, teplotu nemám ... proto dnešní zjištění rodičů, že mám zoubky způsobilo překvapení a následně velkou radost. Jak k zjištění došlo bylo docela zajímavé, proto to popíšu.

Je nějakých 19hod, jsem po večeři, maminka sedí na gauči držíc mě v poloze Klokánek a čekajíc až si odříhnu. Vedle sedí taťka a všichni společně koukáme na novou velkou TV, kterou nám dnes dovezli. Oproti té stařičké je fakt velká proto na ni čučím jak tele na nová vrata. Ve zprávách je zrovna nějaká reportáž o zubařích, když v tom taťka říká mamce „divej na něj jak zírá“ . Nato říká mi „ Viktorku to tě ještě nemusí zajímat, když nemáš zoubky“ a strká mi ukazováček do pusy, aby si své tvrzení potvrdil. Pak slyším od taťky „ty vole on má zuby“ a hned mi strká ukazováček do pusy mamka. „No fakt“ ječí radostí mamka. Nakonec ještě nastává vizuální potvrzení pod lampičkou, radostné telefonáty babičkám a spousta chvály na mou adresu jak jsem šikovný.