sobota 24. října 2015

Vikiho občasník - Radhošť


Mamka se i dnes musí doma učit, proto opět panská jízda. Doma teď máme období, kdy si stahujeme velmi pěkný seriál o lidském těle „Byl jednou jeden život“. Cestou probíráme díly „svaly“ a „srdce“ , což má za následek,  že k velké taťkové radosti souhlasím s variantou nahoru pěšky, dolů za odměnu lanovkou.

 Po zelené nahoru je to sice jen 3 km, ale s docela slušným převýšením. Dřinu, však  bohatě vynahradí  , že cestou potkáváme  jen minimum lidí, navíc z druhu „turista“. Na hřebenu Pustevny – Radhošť  idylka končí. Proudí zde davy lidí druhu „máslo“. Máme lidi tak nějak rozdělené, ale vysvětlovat to radši nebudu, abych se náhodou někoho nedotknul. Každopádně je ještě horší kategorie nazvaná „megamáslo“.  Na Radhošti dávám sice celkem dobré, nicméně brutálně předražené knedle a jdeme na Pustevny. 

K nelibosti taťky volím místo pohádkové stezky bez živáčka promenádní hřebenovku, kde se to   hemží zmíněnými „másly“.  Kousek za Radegastem u davu kamenných mužíků vidíme, co se děje když se „megamáslo“  rozhodne jet na hory místo do nákupního centra.  Tříčlenná rodinka si to šine na elektrických koloběžkách, které si půjčili asi na Pustevnách. V  poli mužíků zjišťují, že jim to nejede, tak to hrnou a stínají jednoho kamenného hocha za druhým. Fakt nechápu,  proč ty „megamásla“ radši nedělají to, co umí nejlépe tzn.  nákupování – žraní – TV.

Lanovka dolů je dnes opravdu za odměnu. Žádná kosa a hlavně ty úžasné barvy. Podzim je krásný.         







sobota 17. října 2015

sobota 10. října 2015

Vikiho občasník - Ondřejník, Skalka

S mamkou jdu z Frýdlantu prudkou stojkou k Solárce. Chata je stále out, ale je tu malá dřevěnka, kde praská dřevo v krbu a mají megaporce zelňačky. Pokračujeme masívem Ondřejníku k jeho nejvyššímu vrcholu Skalka. Dnes jsou bohužel výhledy nic moc. Budeme zde muset zajít příští rok, kdy bychom se už mohli na beskydské vrcholy koukat z rozhledny, která zde má vyrůst. V nalezeném pokladu je Mimoň upír do mé sbírky, díky skřítkové. Výlet zakončujeme v útulné hospůdce na sjezdovce Opálená, kde projídáme taťkovu prémii získanou na Ondřejnické 15. Kuchyň musíme opět pochválit, za ty prachy chutné a hodně.





  

neděle 4. října 2015

Vikiho občasník - nová 11 do Opavy

Dnes využíváme jednu z posledních příležitostí, kdy si můžeme na kole projet nový úsek silnice č.11 na Opavu. Pracovníci už dolaďují jen detaily, takže to vypadá, že za pár dnů se tu objeví papaláši s nůžkami a přestřihnou pásku. Hochy stavaře musíme pochválit, dílo vypadá perfektně. Mosty jsou hodně vysoké, ideální pro "skokany", přitom riziko zranění někoho pod mostem je daleko nižší, než v případě pražského Nuseláku. Teď jen doufat, že hoši zvolili správný matroš do podloží, a že se nám silnice nezvlní podobně jako ostravská dálnice.

Lidé z Velké Polomi a Hrabyně se na otevření asi těší nejvíce, protože tisíce aut minou jejich obce.
Radovat se původně měli obyvatelé Poruby, ale oslavy dokončení obchvatu musí odložit na rok 2018. Opět se totiž našel pablb, který dokončení spekulativně koupeným kouskem hroudy blokuje.









sobota 3. října 2015