Vikiho občasník - hudební vystoupení

Zhruba dva roky již navštěvuji hudební školičku Yamaha. Na hodinách prý patřím k výborným žákům tzn. že nevydávám jiné zvuky než mám, nepobíhám po učebně, nevztekám se, nepláču (až na jednu píseň, která mě vždycky dojme), řečeno školním slangem jsem šprt.

 Veřejné vystoupení na ranči v Hlučíně má být ukázkou toho co jsme se naučili. Vzhledem k výše uvedenému by se mohlo zdát, že to pro mě nebude problém. Rodiče, po zkušenostech z (ne)účastí na různých hromadných dětských akcích, moc optimističtí nejsou, nicméně mě navlíkají do žlutého teamového dresu. Papírovou čelenku s hvězdou mi na hlavu ani nezkoušejí dávat. Na pódium jsem nesen maminkou. Pláču, kopu a vztekám se. Maminka doufá, že až začne hudba, tak se uklidním a půjde to. Začíná hudba, vrhám hudebním nástrojem maracasem směrem k publiku a záhy jsem vyveden. Mí spolužáci dokončují vystoupení na výbornou. Čekám negativní reakci rodičů, ale vidím, že mají ze všeho spíše srandu … prý bude na besedách nač vzpomínat.

Jsem prostě zatím sólokapr, který je rád stranou davu nejlépe někde u řeky, rybníku, vodotrysku apod.

Vikiho občasník - trojka na krku

Dle oficiálních pouček už nejsem batole. Vstup do další životní fáze zvané „předškolní věk“ slavím se svými nejbližšími.

Stejně jako minule a předminule se to prý s množstvím dárků nebude přehánět a stejně jako minule a předminule se to přehání a dostávám jich hromadu.

Předloni jsem slavil s angínou, loni jsem dostal horečku během oslav a nakonec si poležel týden v nemocnici. S obavami se očekává, co bude letos. Ke konci pařby začínám nějak hajcovat a teploměr to potvrzuje. Hmm, letos šnůru narozeninové nemocnosti nepřeruším.

Jedinou změnou oproti min. letům je tedy asi jen to, že mi můj narozeninový dort v rámci úsporných opatření vytvořili rodiče.

Tímto mamince končí mateřská a mě začíná vstávání v 6hod ráno do jeslí. Kombinace jesle – chalupa – dovolená bude pokračovat až do září, kdy nastupuji do školky.

Vikiho občasník - duben???

Opravdu se tomuto ročnímu období říká jaro?

Vikiho občasník - plavání s Rybičkou

S tréninkovou skupinou Rybička už to táhnu hezkou řádku měsíců a pořád mě to moc baví, protože tréninky jsou velmi pestré, né pouhé plavání od zdi ke zdi. Stylově to zatím není nic moc, ale troufám si říct, že pokud by mě dnes někdo hodil do hluboké vody, tak bych se pravděpodobně neutopil.


Jen pro zajímavost: dvě děti na fotce nalevo jsou mého věku, ty dvě napravo jsou o rok starší. Co z toho vyplývá? No, že jsem těm mým rodičům pěkně vyrost i přesto, že jídlu moc nedávám. Snad si toho už taky všimli a omezí frekvenci u nás doma velmi užívané věty „on zase nic nejedl“.

Vikiho občasník - cyklosezona zahájena

šlapu za X-AIR

Helfštýn

helfštýnský panovník Viki I

Velké Hoštice

Vikiho občasník - jaro je tu

Dnešní den by se dal považovat za jarní, i když kalendářně je to jinak. V Mořkově už jsem před dvěma lety „běžel“ a byl to vůbec můj první závod. Dnes, v lepší formě jsem si přijel čas vylepšit. Plac, kde mají závody špuntů konat se změnil ve staveniště, takže si musím nechat zajít chuť, pouze přihlížím a fandím dospělákům. Po závodech vyrážíme vrstevnicí pod kopcem Dlouhá směr Veřovice. Na Velkém Javorníku tají zbytky sněhu, čímž je dnes řeka Jičínka k mé velké radosti hodně divoká. Má radost ani radost dospěláku z kvasnicových Svijan netrvá dlouho, protože se mi to nějak začíná mlít v břichu a musím … jenže jsem v přírodě ani na cizím záchodě ještě nikdy ... Sedáme do auta a jedeme domů. Po krátkém posezení na mém plastovém kamarádovi je mi zase fajn. Příště ho musíme brát s sebou!!!

V neděli nic velkého nechystáme, protože jsou rodiče po plese a to se pak prý nic moc dělat nedá. Rekonstrukcí prošla restaurace na Skalce, proto ji jdeme výletem přes Myslivnu otestovat. Zatímco mě zajímá sjezdovka, vlek a rolba, taťku spíše položky jídelního lístku s názvem Lobkowicz, Rychtář a Janáček. Zkouším alespoň pěnu a můžu říct, že instantní fenyklový čaj je rozhodně lepší . Na závěr mám hudební vystoupení se skupinou ATC.

Vikiho občasník - závod v Kobeřicích

Prvnímu letošnímu závodu předcházela poctivá a tvrdá příprava. Po najíždění objemů na běžkách jsem piloval rychlost intervalovým tréninkem na dráze, k rozvoji odrazové síly mi posloužily schody ochozu stadionu.


objemová příprava na běžkách

intervalový trénink - můj oblíbený motiv: 1 x 100m bez meziklusu

rozvoj odrazové síly

V Kobeřicích se tradičně startuje již v 9 ráno, takže se žádné nedělní vylehávání nekoná. Počasí je sice nevlídné, my připravení se ale nemáme čeho bát. Nejprve startuje máma s tátou a dalších více než 100 dospěláků. Chvíli poté se už na startu houfuje kategorie 0-6 let. Jsem lehce nervózní. Můj kouč babička je naštěstí dobrý psycholog. Ví přesně čím mě zaujmout, abych předstartovní nervozitu přestal vnímat. Starovací pistolí jsem zcela fascinován. Chvíli před výstřelem se babičce daří na mě pověsit startovní číslo. Mám oči jen pro startéra, resp. jeho pistol. Prásk a už to drtím. Cílem sice jako první neprobíhám, ale stejně jako všichni moji soupeři získávám diplom za první místo.

se svým koučem před startem

výsledky