Já jsem naopak starosti spíše přidělával. Již od včerejška jsem odmítal pít mlíko, což je u mě dost velká rána, protože je to jediná tekutina, kterou přijímám (stále to na mě zkoušejí s vodou, různými čaji, šťávami, ale ničemu jsem zatím nepřišel na chuť). Navíc jsem byl celý den takový ukňouraný. Odpolední „plavecký trénink“ mému stavu taky moc nepřidal.
Dnes ráno žádná změna k lepšímu, zase jsem nevypil ani ml mléka. Prvním narozeninovým dárkem se proto stala návštěva paní doktorky, antibiotika a diagnóza angína. Na odpoledne bylo vše připraveno na oslavu. Rodiče sice měli obavy jak to zvládnu, ale akci nezrušili.
Od 16 hodiny začal každou chvíli drnčet zvonek. Zanedlouho se náš malý byt naplnil babičkama, dědama, strejdama apod. Sborově mi zazpívali „Narozeninovou“ od dvojice Svěrák – Uhlíř a začalo se slavit. Já jsem byl v jednom kole. Rozbaloval jsem dárky, dělal paci paci, smál se, předváděl chůzi s chodítkem, prostě jsem byl hodně aktivní až přítomní říkali „ ten Viktorek ani nevypadá, že by byl nemocný“. Večer všichni odcházeli spokojeni a já si můžu jít dáchnout svých 12.
