neděle 26. července 2026

Jeseníky - gravelový víkend

 Vali na táboře, Viki má domluvenou párty v našem bytě, čili je třeba odjet.

 Z hotelu Sauna v Karlově si v pátečním podvečeru dáváme švih na véču na Praděd. Ten už je téměř bez lidí, počasí a výhledy krásné. 




 

V sobotu už je v plánu pořádná porce kiláků. Markét říkám, neboj bude to jen po lesních asfaltkách. Už v prvním větším stoupání na Skřítek je terénní vložka. Další předlouhé stoupání na Dlouhé stráně je šotolinou né vždy pro gravel kolo úplně příjemnou. Šotolina neznámé kvality by nás čekala i na dlaší horskou prémii první kategorie ČH sedlo, což ženě nemůžu udělat a tak to dáváme po motorkářsky frekventované asfaltce. Na sedle pořádné dobití baterek. Říkám Markét "další sedlo je Vidly, ale těch necelých 20km je po vrstevnici". No pravdu mám v tom, že to je necelých 20 km, ale téměř na vrstevnici je jen vychozí a konečný bod. V reálu je tam 400 stoupání a 450 klesání, no a samozřejmě i nějaká ta šotolina. Z drncání na šotolině už Markét bolí koleno, ale bez remcání buší z Videl i do poslední významnější horské prémie nad Karlovu studánku. Na Hvězdě nad Karlovkou se Markét koukne na hodinky a na nich 90 km, sjezd na ubytko jen 6 km. "Ali chci dnes ujet kilčo, když už máme tolik ... nějak to protáhni". Vydáváme se hodně rozbitou asfalkou na Podlesí na jehož začátku se jako zjevení objevuje nádherná kavárnička Kdesivlesi. Po občerstvení pokračujeme nádhernou krajinou, poslední 2 km makadamu, který dobijí už tak rozbité zadnice a kilčo je doma. Jsem pyšný na Markét ...kdo se v našem věku může pochlubit, že má drahou polovičku, která si s nim luskne kilčo s 2600 výškových po cestách, necestách.

 





 

Nedělní plán dát si lehkým klusem dvacku přes Vysokou holi a Jelenku neuskutečňujeme, jdu si jen klusnou po okolí pro pár kešek.

Prý, že bude lepší se vyplavat na Slezské Hartě. Na Hartě celkem vlnky, voda studená, ale říkám si to je dobré pro relax rozbitých noh. Na druhém břehu jak chvíli čekám na Markét už se třebu jak ratlík. Cestou zpět se několikrát zastavuji a nemůžu dál. Ještě, že vláčím bojku, na které můžu spočnout. Z vody lezu jak zombie a v autě pak zima až do OVY. Nejhorší plavecký zážitek v mém životě, bez bojky na volnou vodu už nikdy.