Blbé je, že jak cesta na závod, tak start závodu je v době, kdy jsem zvyklý na svou dopolední dávku spánku. No v naší kategorii „Maminky s kočárky“ vlastně ani nevadí, když člen posádky zaspí na startu v mém případě je však problém ten, že upadám do hlubokého spánku již v autě. Je pět minut do startu já stále dřímám v autě a našim je jasné, že mě musí vzbudit, což rádi nedělají, poněvadž ví, že jsem pak protivný. Jsem vzbuzen a i přes protesty dán do závodní káry. Dostávám č.8 a rychle na start. Je odstartováno. S mamkou do toho šlapem na plné obrátky. Cíl 100m protínáme na 6.místě. Je to sice místo předposlední, ale vhledem k třem handicapům, které nás limitovali to je úspěch. Za prvé: mamka má oteklé koleno (asi ji zas z něho budou tahat vodu). Za druhé: byl jsem nedospán a tudíž nepřipraven podat 100% výkon. Za třetí: naše kára – trojkolka má tu nevýhodu, že když se s ní ve větší rychlosti najede na malou nerovnost, přední kolco se kousne a dojde k převržení ( proto celou trať absolvujeme jen po zadních kolech). Jako občerstvení dostáváme pořadatelů párek, který jí celý mamka.
V závodění pak pokračují větší děti a nakonec čeká 10km na dospěláky. S mamkou, dědou a babi jdeme procházku po trati povzbuzujíc taťku a další strejdy.
Hezký výlet zakončujeme obědem v restauraci Dolní dvůr. Jsem posazen do dřevěné stoličky a do ruky dostávám rohlík. Předvádím exhibici v „jedení“ rohlíku, proto je u našeho stolu pořádně veselo. Veselí bohužel ukončuje jedinec od vedlejšího stolu, který si zapaluje cigaretu a já jsem z restaurace odvelen ven do kočárku.
Pět minut do startu:
Nadšení před závodem:
Na startu:
Únava po závodě:
