Vikiho občasník - Vánoce

Každým rokem si říkáme, že se předvánočního shonu nezúčastníme a každým rokem do toho stejně nakonec spadneme. Uklízí se, peče, vaří, nakupuje a každá ruka je dobrá.

V tom mumraji je občas nutné nabrat síly a trochu si orazit.

Štědrý den trávíme jako každý rok nejdříve doma s babi, tetou a strejdou pak na skřípovské chaloupce s druhou babi, dědou a strejdama. Jsem rád, že si Ježíšek dopis, který jsem mu poslal na Boží dar nejen přečetl a poslal mi odpověď, ale že mé přání – jeřáb vyslyšel a splnil. Kromě toho mi donesl ještě spoustu dalších dárků, z čehož usuzuji, že jsem asi byl moc hodný a klidně budu moci v příštím roce trochu „přitvrdit“.

Bohužel pobyt na chaloupce ukončujeme už na Boží hod ráno. Je mi zle a bolí mě v uchu. Rychle balíme a prcháme domů. Sotva dojedeme jde ze mě vše ven. Rodiče začínají googlit. Po chvilce je diagnóza jasná: Zánět středního ucha.

 Akutní zánět středního ucha propuká obvykle v době onemocnění pacienta infekcí horních cest dýchacích (virového původu – rýma, chřipka..), nejčastěji v noci (poloha vleže napomáhá přesunu infekce Eustachovou trubicí do středního ucha).Pro příznaky je typický rychlý a náhlý nástup (bolest ucha, výtok z ucha, horečka, zvracení, průjem..).

 Jedeme nejdříve na všeobecnou pohotovost, pak dle předpokladu na ORL pohotovost, kde mi paní doktorka propíchává bubínek, což sice bolí jako čert, ale po chvilce se mi hodně ulevuje. Nasazuje antibiotika, povoleny mám jen krátké procházky, bez větší fyzické námahy. Po pár dnech klidu, kdy objíždíme rodinu se začínám věnovat lyžím. Jezdím trénovat na Vaňkáč, Skalku či do Tošovic. Pokud je trenérem taťka, lekce trvá 15 minut. Pak mu na to prdím a jdeme dělat něco jiného. Naši však mají o výuce špuntů načteno a s kamarády lyžařskými instruktory nadiskutováno, proto mě dávají k trenérce Terce a mizí. Rázem se na lyžování dokážu soustředit celou hodinu ;-)