Největší obavy o svou budoucnost měl Honzík. Pobrekával v náručí maminky již dlouho před příchodem a poté i po celou dobu návštěvy oné trojice. Básničku s třesoucím se hláskem, ale zvládl na výbornou. Nejvíce pobavil Adá, který suverénně předstoupil před Mikuláše vyžadujícího básničku a se slovy „musíš počkat, až dojím“ v klidu dožvýkal sušenky a pak spustil. Umělecky nejhodnotnější výkon podal Máty. Svůj pěvecký výkon by mohl klíďo prezentovat v soutěži typu superstar.
Musím přiznat, že ze začátku jsem taky nebyl úplně v klidu a pár slz ukáplo. Básnička hlava-tělo-hašič-dělo není kdovíjaká hitparáda, ale M.Č.A. to pro letošek ještě stačilo. Na závěr jsem předvedl hrdinský čin a zachránil taťku před peklem. Nevím, co ho to napadlo, ale podal čertovi ruku. Ten ho popadl a už ho táhnul pryč. Naštěstí jsem v poslední chvíli taťku volajícího o pomoc zachytil za druhou ruku a ze spárů ďábla ho vyrval.
