Vikiho občasník - focení 15.týden

A zase mě fotili a zase jsem se skoro trojnásobně zvětšil. Teď už mám 9,65 cm a to mě měří jen od temena ke kostrči ... kdyby se připočítaly i mé dlouhé nohy ... , vážím cca 70 gramů. Na fotce už jsou vidět jak kosti mých nožek tak páteře. I když mám očka pořád zalepená, tak už jsem schopen reagovat na světlo, a když by mamince zamířil silný proud světla na bříško, snažil bych se uhnout. Taťka se o tom naštěstí nedočetl, protože by to určitě hned zkoušel a nenechal by mě v klidu. Jo a už mám na jazyku chuťové poháry ... ta plodová voda je taková nemastná, neslaná. Maminka je pořád v klidu, pleť má jak dětskou prdelku a vůbec nic jsem ji neubral na kráse. Na základě toho se objevují první tipy, že budu kluk (pozn. holky prý ubírají na kráse a způsobují akné apod.).

5 beskydských vrcholů aneb tour de Čerčok

5BV ... závod dvojic, jejichž snahou je v co nejkratším čase zdolat 5 Beskydských vrcholů.

Já (šela) s Palem Holců jsme se rozhodli, že do toho půjdeme za „Team jak sviňa“ místo původně nominovaných Ludi s Řepou.
V pátek večer nás Oli krmí špagetama, dělá rohlíky ze šunkou, bereme gely, ionťáky, čelovky, mapu, hole atd. a vyrážíme na základnu do Mostů u Jablunkova. Cestou se mi Palo chlubí jak to vychytal, že prý nebere vůbec batoh a vše bude mít v ledvince.

V 22hod se dozvídáme první vrchol a spolu s cca 230 dvojicemi jdeme do akce. Ještě se trochu zdržujeme na základně hledáním kartičky, kde nám budou zaznamenávat jed. časy na vrcholech, neb se nám podařila vytratit. Prvním kopcem je Gutský vršek. Je to někde mezi Javorovým a Prašivou a jako nej varianta postupu se zdá být podhůřím do Gutů a pak k vrcholu. Běžíme ( no spíše velmi pomalu klušeme) do Jablunkova, a Palo si neustále spravuje maxi ledvinu, která mu při běhu sjíždí. Po cca 5km odbočujeme na Milíkov, Palovu ledvinku vyprázdňujeme a schováváme do příkopy u cesty. Pak poprvé trošku kufrujeme, probíháme přes Oldřichovice do Gutů. Kromě debat o tom, že nechápem, jak někdo může běžet 48hodinovku a ještě na 200m ovále neustále upozorňuji divocha Pala „zpomal, nezvedej tak nohy, svěs ruce“. Odtuď pak zapojujeme hole a rychlým krokem míříme ke Gutskému vršku. Ještě jedno malé bloudění a něco po 1 jsme tam. Jsme zde 4 a nechápeme, že první už tu byli před 40 minutami. Je fakt, že se zde dalo dojít i kratší cestou (my jsme si ale řekli, že se v té tmě budeme radši držet značek), bylo nějaké bloudění, neustálé vytahování mapy apod. ... takže tu velkou ztrátu si pěkně zdůvodňujeme ;-)

Dozvídáme se druhý vrchol, Travný. Scházíme do Řeky, tam opět trochu kufrování a pak prudce stoupáme na Ropičku. Znovu se potkáváme s dvojicí, kterou už jsme potkali v prvním vršku. Je to P.Míl s D.Kolouchem, kde prvně jmenovaný má evidentní zk. s orientačním během ... prostě vteřinu kukne do mapy a jde. Ve stoupání klukům mizíme a jsme na Ropičce. Odsud po zelené 7km klesání na Morávku. Opět to není nejkratší varianta, což se potvrzuje těsně před Morávkou, kdy znovu dobíháme jdoucí dvojici P+D. Jdeme přes Morávku s nimi a pak kousek skrz lesy, mimo značku až na zelenou značku na Travný. Tady nám Petr říká teď už nemůžete zabloudit ... no a my do prudkého stoupání zrychlujeme a pak klasicky „Palo už jsem dlouho neviděl značku a ty? Taky né.“ Takže zpět a v kopci znovu potkáváme P+D ;-) Hurá druhý vrchol, kurňa a furt držíme 4.flek. Na Travném je už trochu sněhu, ale horší jsou kaluže, které se né vždy podaří minout.

Další vrchol Čerčok ... cože?... no Čerčok. Následuje otázka zda-li to je v Beskydech a pak hledání na mapě. „Mám ho“ je to někde u Velkého Polomu nad Horní Lomnou. „Ty vole tam nevede žádná značka ani neznačená cesta ... jen ať tam dorazíme až po svítání.“ Klesáme na Visaláje nejprve kamenitou cestou pak dlouhou dobu fádní, mírně klesající asfaltkou. V našem kolektivu je ticho, jen hole ťukají o asfalt a já zjišťuji, že chvílemi jdu a spím „ty vole Palo já jdu a spím“ ... ticho... Palo spí taky :-) Přicházíme na Visaláje a máme první krizovku, dobíhá nás dvojice z Třebíče. Dáváme kofeinovou tabletu a nějaký powerbike a jdeme za nimi až na Bílý kříž. Tady jako by někdo mávl kouzelným proutkem a my se rozbíháme, nikoliv jak postřelené srny, ale jako by závod právě začal. Začíná svítat, my běžíme, vesele debatujeme a říkáme „teď jim ukážem“. Volá Oli kam nám přivézt to sníďo a suché boty, což nás taky motivuje. Pak nastává zlom. Dobíháme na Malý Polom, ztrácíme značku, hledáme ji a dobíhají nás opět hoši z Třebíče. Vypadají znale a my jim slepě věříme, že ví, kde jsou. Nějakou dobu běžíme společně už mimo značení a začíná to vypadat, že chlapci už si tak jistí nejsou. Nicméně my vůbec nevíme, kde jsme a vybaveni jen již značně potrhanou mapou volíme taktiku držet se jich, dokud nenajdeme vrch Čerčok poprvé již s přívlastkem zkurvený. Odteď se několikrát opakuje tento scénář: kluci vytahují GPS určují polohu, dle buzoly určují azimut pochodu, pak běžíme nějaký prudký sráz, potok, prudký výběh a Čerčok nikde. Mezitím někde uprostřed lesů potkáváme Báru Bohatou s Filipem. Bára ukazuje do své potrhané a promoklé mapy a sebevědomě říká „ Čerčok je tam, jdete úplně blbě“. Chvilku váháme, ke které dvojici se připojit, ale vzhledem k výbavě (gps, buzola) se s Bárou a Filipem loučíme. Po cca 1,5hod se dostáváme na místo, kde už jsme byli, naše psychika je na 0 a rozhodujeme se po Čerčoku zabalit. Pak zase prudký sráz dolů dva potoky, prudký kopec nahoru. Ve čtvrtině kopce hoši zase vytahují gps a my si říkáme „jestli teď půjdou dolů tak serem na Čerčok“. Naštěstí jdou nahoru, my za nimi a v 8:50 po skoro 2hod kufrování dobýváme Čerčok jako 8. v pořadí. Balíme a se slovy „už nikdy více“ jdeme směr Horní Lomná, cca po 15min potkáváme Báru s Filipem stále hledající Čerčok :-) Jen pro doplnění vrchol č.4 byla Girová, č. 5 Velká Čantoryja, všechny vrcholy zdolalo z cca 230 dvojic pouhých 13, vítězové stihli dojít ještě za světla za nějakých 20hod.

... v neděli píšu Palovi SMS „ Ty vole to byla dobrá akce, že? Příští rok jdu znova“ a odpověď? „ Jdu do toho na 100% taky“.
Poučení z chyb a v očekávání, že základna by příští rok mohla být někde na Rožnovsku (Palova domovina) se už moc těšíme na 5BV 2009.

Vikiho občasník - focení 10.týden

Dnes (v 10 týdnu) jsem se byl opět fotit. Od minula jsem se více než trojnásobně zvětšil na současných 3,17cm, vážím cca 4 gramy. I v tak malinkém těle už mi všechno funguje srdce, mozek, plíce, ledviny, játra, mezi prsty už nemám blánu a začínají mi růst nehty a trochu i vlasy. Jediné co tu mám na práci je polykat plodovou vodu a kopat přitom nohama. Jo, rodiče vyhodnotili fotku a místo fazole mi začali říkat E.T. ( ííítýý). Tak teď nevím jaká přezdívka je lepší. Maminka je pořád v poho asi proto, že se hodně směje a vyvrací tak teorie o nevolnostech, zvracení apod.

Bobrcup

Letos jsme opět postavili dvě štafety a to Xair Ostravaci (říďa – T.Veselý – Z.Gerlich) a Xair Ostravaci bééé (Šela – P.Velička Velislav – T.Chmela). Kromě toho ještě běžel náš Jura Z. v teamu „My na to máme“ a Hudy v barvách svého zaměstnavatele Madeja sport. Běžci museli tradičně absolvovat pět brodů řeky Moravy (první dva v úvodních cca 500m závodu). Letos byla voda jen po pás a tak to nebyl takový problém jako loni, kdy museli někteří menší jedinci ukázat plavecké umění. Na cca 7km byl dvojbrod a silný proud v jednom místě nám málem unesl říďu ... kdyby neměl 5kg nadváhy, tak těžko říct jak by to dopadlo. Mnohem větší problémy než brody neotretrovaným běžcům způsobil cca 1km dlouhý bahenní průběh kukuřičným polem. Některým borcům běh v blátě docela šel, ale my jsme se plácali na místě a k-rvovali ;-) V běžecké části podali nic moc výkony jak Šela tak říďa, standart Jirka, dvouminutové zlepšení hlásil Hudy. Dle to ho jak vypadali po dojezdu bikeři lze soudit, že si blátička taky dosyta užili. Prestižní souboj Xair štafet po biku gradoval, protože byl mezi nimi rozdíl cca 30s. Na kajaku sice dokázal Zdeněk dotáhnout Toma z Bééé. Tomův závěr byl však hektický, bleskově vytáhl kajak po lešení a totálně vyčerpaný sjel tentokráte bez „cvaknutí“ (před dvěmi lety to bylo z polovičním eskymákem, který jsme pak večer na Nově sledovali v rubrice „borec nakonec“ :-) z rampy do cílového bazénu na 15.místě, Zdeněk dojel kousek zas ním na 17.místě. Jirkova štafeta dokončila na 34.místě, Hudyho na 115.


VÝSLEDKY

Vikiho občasník - už to ví všichni

Dneska mají naši svatbu. Ano si říkají na vrcholku Radhoštěm a zlatým hřebem večera má být oznámení, že budu. Pokud některý z mých třech strejdů nedělá tajnosti, tak to vypadá, že budu prvním vnoučkem v naší rodině a ti to většinou mají móóc dobré. Při přípitku taťka vstává, všem 10 svatebčanům (+ třem pejskům) děkuje a mávajíc mou první fotkou oznamuje, že za necelých 9 měsíců se z maminek mých rodičů stanou babičky a tatínků dědečci. Nastává exploze veselí včetně nějakých těch radostných slziček a připijí se, tančí a zpívá dlouho do noci.

Vikiho občasník - je potvrzeno, že budu

Tak už je oficiálně potvrzeno, že budu. Co tomu předcházelo? Mamka a taťka byli na předsvatební cestě na Korsice, kde prý mamka očekávala příchod periodicky se opakujícího se cyklu nebo co. Ten nepřišel a tak si dva dny po příjezdu z dovolené kupuje těhotenský test. Je nedočkavá a tak si ho dělá hned v práci a zjišťuje, že budu.

Na tuty to pak zjišťuje až dnes. Od pana doktora získává mou první fotku (jsem na ni mezi zelenými křížky) a s taťkou mi dávají tzv. pracovní název fazole. To se mi moc nelíbí, i když jim musím dát za pravdu, že se zatím fazoli podobám. Byl jsem počat cca před 7 týdny a nyní jsem velký nebo spíše malý 0,81cm a vážím cca 1gram. Mamka s taťkou mají velkou radost i přesto, že jsem jim překazil plánované zdolání Elbrusu v příštím létu.

Korsika na kolech

Na Korsiku se vydáváme z CK Kudrna, s kterou jsme byli spokojeni z loňkých toulek po Norsku. Rozhodujeme se pro silniční kola, což se ukazuje být (až na jeden cca 10km úsek) dobrou volbou. Poměrně malý ostrov (délka 200km) nazývaný taky "hora v moři" je protkán stovkami km vesměs úzkých silniček a naše cyklistické srdce plesá. Akce probíhá násedovně: průvodce nám na včerním brífinku rozdá mapu na další den, řekne v kterém kempu budeme spát, doporučí nějaké trasy a co by stálo zato vidět, no a ráno po snídani si každý jak chce vyjede a večeře pak musí být v dalším kempu. I když jsou zdejší pláže úžasné a hlavně velmi málo obsazené, tak na nich vydržíme ležet tak nanejvýš 30min a mnohem více času trávíme v sedle.
Trasy si volíme po opuštěných silničkách více do vnitrozemí, což znamená, že furt stoupáme či klesáme ... a to máme rádi. V hospůdkách po cestě to semtam proložíme nějakým pivkem (pozn. místní pivo Pierta je výborné, ale drahé jak čert - 0,25l cca 3,5euro). Partička se na tomto zájezdu sešla opět skvělá a tak večery trávíme společnou konzumací a tlacháním. V plánu je samozřejmě se někdy na tento krásný ostrov vrátit, tetokráte však před letní sezónou, kdy je prý celá Korsika v květu a je ještě úžasnější.

Trocha geografie

Ostrov Korsika má rozlohu 8.720 km a je čtvrtým největším ostrovem Středomoří po Sicílii, Sardinii a Kypru. Svým tvarem připomíná za»atou pěst se vztyčeným palcem. Ostrov je dlouhý 183 km a široký 83 km, což přibližně odpovídá vzdálenostem ostrova od evropské pevniny. Od Francie je vzdálen 180 km, od Itálie 80 km. Na jihu ostrova, u městečka Bonifacio, odděluje 12 km široký pruh moře Korsiku od jejího sesterského ostrova, od ostrova Sardinie. Korsiku najdete mezi 41. a 43. rovnoběžkou, tedy na stejné zeměpisné šířce jako jsou Pyreneje a střední část Apeninského poloostrova.
Korsika je nejhornatější ostrov Středomoří s průměrnou nadmořskou výškou 576 m (Sicílie 441 m, Sardinie 344 m). Proto bývá často nazývána jako Pohoří v moři nebo jako Hora v moři. Nejvyšší horou ostrova je vrchol Monte Cinto, který je vysoký 2.706 m a nejdete ho jen 25 km od západního pobřeží. Na Korsice však najdete dalších 20 vrcholů, které přesahují nadmořskou výšku 2.000 m. Nejznámějšími z nich jsou Paglia Orba (2.525 m), Monte Rotondo (2.622 m), Monte d´Oro (2.389 m), Monte Renoso (2.352 m), Monte Padro (2.393 m) nebo Monte Incudine (2.136 m) v pohoří Bavella, kde můžete dosud vidět stopy zalednění. Proto je ostrov vyhledáván nejen milovníky slunce, ale i vyznavači vysokohorské turistiky či horolezectví.

Hlavní horský řetězec má tvar obráceného písmene S a protíná ostrov ze severozápadu na jihovýchod. Hřbet tohoto velkého horského řetězce pomyslně rozděluje Korsiku nejenom na dvě části, ale také na dva odlišné regiony, kde každý z nich má rozdílné kulturní tradice a životní styl. Jeden se jmenuje ve francouzštině au-dela des monts, korsicky Pumonti (předhoří) a druhý en-deça des monts, korsicky Cismonte (záhoří) bráno směrem k Itálii. Do tohoto horského řetězce se dá dostat čtyřmi průsmyky, které jsou však v zimním období pokryty sněhem a jsou takřka neprůjezdné. Nejsevernější z nich je Col de Vergio (1.477 m), dále na jih se nacházejí Col de Vizzavona (1.163 m), Col de Verde (1.289 m) a Col de Bavella (1.218 m).


Popis akce z www.kudrna.cz

Před přídí se do mlžného hávu halí nebetyčné hory, vzduchem prosyceným mořskou solí náhle zavane příjemná vůně - vůně makchijí, tymiánu, sluncem prohřátých strání, tak typická pro tento ostrov. Připlouváme na Korsiku. Horské silničky se stovkami serpentin nás povedou vysoko přes horské hřebeny, soutěskami a kaňony, po březích divokých říček a nekonečnými sjezdy zase zpět k tyrkysovému moři. Divokou scenérii doplní ještě starobylé vísky s důmyslným systémem uzounkých uliček. Téměř každý den si budeme vychutnávat večerní pohodu na některé z proslulých korsických pláží. Slovy lze tento přírodní ráj popsat těžko. Musíte to zažít!!
9 nocí v kempech u moře!

1. - 2. Rakouskem a Itálií na trajekt. Čeká nás čtyřhodinová plavba přes Středozemní moře do Bastie. Naše první etapa vede na pomyslný „vztyčený prst“ ostrova CAP CORSE až do jeho nejsevernějšího cípu – přístavního městečka ROGLIANA.
3. - 4. Na kolech pojedeme vysoko nad útesy západního pobřeží Cap Corse k městu St. Florent. Romantické balvany omývané mořem, opevněné CALVI a typická městečka zdobící úbočí hor.
5. - 6. Silničkou proplétající se pobřežními útesy, desítky metrů nad hřmícím vlnobitím, dorazíme do PORTA (UNESCO). Jako v oživlém obrazu Salvátora Dalího si budeme připadat v bizarním skalním městě LES CALANCHES a při túře k vyhlídkovému Capo d´Orto (1.294 m). Busem do PORTICCIA, koupání a odpočinek na parádních „karibských“ plážích.
7. - 8. Napoleonovo AJACCIO a západ slunce nad Krvavými ostrovy. Návštěva prehistorického muzea ve FILITOSE a koupání u PROPRIANA s večerní prohlídkou přístavu.
9. - 10. Cestou k horskému jezeru L’ OSPEDALE vysoko v horách navštívíme „meku Vendety„ nejkorsičtější město ostrova SARTENE. Vyjedeme do sedla BAVELLA a sestoupáme k vodopádu PISCCIA D´GOLLO.
11. Závěrečný fantastický sjezd do Porto-Vecchio na východním pobřeží. Třešničkou na dortu bude plavba vyhlídkovou lodí k bělostným útesům, na jejichž samotném okraji se rozkládá městečko BONIFACIO.
12. - 13. Před naloděním na tajekt si ještě prohlédneme přístavní město BASTIA, pak přeplujeme do LIVORNA a busem domů.


Popis skutečně absolvované trasy (abychom nezapomněli kudy jet až se sem vrátíme a kde se vyhnout kopcům ;-)

3.9. připlutí do Bastie - po pobřeží Cap Corse – Erbalunga – Porticciolo – kolečko ve vnitrozemí směr Piazza – Porticciolo – Marine de Luri – 40km

4.9. Marine de Luri – Meria – Macinaggio – opuštění D80 a jízda přes vesničky Rogliano – zpět na D80 do Ersa – odbočka na nejsevernější cíp Corsiky – zpět do Ersa – Pino – pak vystoupání na silničku vedoucí o cca 200m nad D80 - krásnou silničkou bez aut do Canari – napojení zpět na D80 – Nonza – St. Florent – 105km

5.9. St. Florent – Lozari , pěkná pláž – podél řeky Regino – St. Reparat – Pigna – pod krásným St. Antoniem – Cateri – Col de Salvi – dlouhý sjez přes Montegrosso – Calvi – 93km

6.9.Calvi – po pobřeží po 81D – le Fango – cca 10km stoupání na Col de Parmarella – Col de la Croix – cca 10 km silnice vedoucí útesy – Porto (UNESCO) – 79km (71km)

7.9. Porto – 10km stoupání skalním „městem“ Les Calanche (UNESCO) – Piana – Cargese – Sagone – delší stoupání na Col de Bastiano – odbočka z D81 na Afa (vyhnutí se frekventované silnici kolem Ajaccia) – Zalla – Botaccina – Bastelicaccia – Porticcio – pěkná pláž d´Agosta – Agnarello – 105km (101km)
večer busem do Ajaccia – západ slunce nad Krvavými ostrovy , de la Parata

8.9. Agnarello – 10km stoupání do Pietrosella – Col de Gradello – po D55 dlouhý sjezd ke krásné pláži Ruppione (beachvol. kurt) – Agnarello – 42km

9.9. Agnarello – Pietrosella – Col de Bellevalle – Col de Bastiano – dlouhý sjezd Bisinao , Cognocoli, Calzola – Sollacaro – Filitosa – pěkná pláž Olmeto – Propiano 79km (71km)

10.9. Propiano – stoupání do někorsičtějšího města Sarténe – dlouhý sjez po D69 na D268 – Janovský most – odbočka na D69, do konce dne už vesměs jen stoupání – Loreto – Cargiaca – zkratkou přes Zérubia – Serra – Quenza – Zonza – pěkný kemp v lese kemp cca 3km za Zonzou po D368 – 73km (67km)

11.9. přiblížení busem po D368 nedaleko jezera Ospedale – pěší výlet k vodopádu Piscia di Gallo – busem zpět do kempu
kemp – Zonza – stoupání na Col de Bavella – cca 11km prudký sjezd ke kaskádám Polischellu (plavky a boty do vody sebou) – zpět 11km grapa na Col de Bavella – kemp Zonza 49km (43km)

12.9. kemp Zonza – jezero Ospedale – super sjezd do Palavesa (před Porto Vecchio) – Muratello – Pietralonga – Figari – krásné město na skalách Bonifacio – po silnici směr Bastie cca 5km, kemp bazénem, skluzavkou, vířivkou – 84km (80km)

FOTOGALERIE>>